Ani si nedovedete představit, jak velkou mám radost, že si tyto řádky můžete přečíst na našem novém webu. Pokud se u psů počítá reálný věk krát sedm, nechci si ani představit, kolikrát se léta počítají u webů a kolik let by tedy měly naše staré stránky.

Již dlouho jsem mluvila o tom, že by to chtělo něco nového a svěžího. Ale jak to tak bývá, většinou musí přijít impuls, který vás k tomu dokope. Den, kdy si řeknete: „Tak dneska!“ A tenhle impuls přišel v létě, kdy jsem seděla na školení facebookových reklam. Najednou jsem věděla, že bez nového webu prostě nemůžu dál žít.

Již cestou domů ze školení jsem volala Honzovi Barboříkovi, který se mi poslední měsíce stará o web. Řekla jsem mu svou představu a společně začali řešit, co všechno bude třeba. Bohužel záhy se ukázalo, že vše nebude tak jednoduché, jak se na první pohled zdálo. Že stavět web na WordPressu před 5 lety, bylo naprosto něco jiného než ho stavět dnes. A tak jednoduchýplán převést web z jedné šablony na druhou, vzal za své po konzultaci s bývalým správcem. Ten na naše dotazy ohledně původního programování suše odpověděl: „Dnes bych vše řešil jinak. Myslím, že byste měli začít na zelené louce.“ V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. Dnes ale mohu s klidným svědomím říct, že to bylo asi to nejlepší, co mě mohlo potkat. Postavit si totiž vlastní web a podle vlastních představ je mnohem lepší, než něco jen ohýbat. A tak jsme začali znovu.

V hlavě jsem měla ne úplně reálnou představu čistého webu postaveného na fotografiích. I jsem naprosto přesně věděla, že chci web postavit i na svém jméně, protože v tu chvíli se vše stává mnohem větším závazkem než když jste skryti za neurčitým jménem společnosti.

Honza dodal první nástřel, který jsem postupně začala konzultovat s lidmi kolem sebe. Tím nejbližším člověkem a mentorem mi byla Romana Marie Jokelová. Kamarádíme již od jejího působení ve FUJIFILMu a ona byla i ta, která dle mých nepřímých požadavků přišla s prvním mood boardem. Za to jí opravdu patří velký dík.

A pak začal kolotoč posledních týdnů, kdy jsem nebyla schopná myslet na nic jiného a kdy jeden termín spuštění střídal druhý. Však to určitě znáte. Ale stále nikdo z nás nebyl spokojený s tím, jak to vypadalo, jak to celé fungovalo. Upřímně jsem se totálně do webu ponořila a dařilo se mi „úspěšně“ ignorovat podstatnou část emailů, které se mi za tu dobu objevily ve schránce. Není to nic, čím bych se chtěla chlubit, ale moje jednostranné zaměření mohou potvrdit množící se naštvaní klienti posledních dnů. A jim se zase tímto i omlouvám. Nicméně pevně věřím, že tohle všechno dokážu během následujících pár dnů opět zpracovat ke spokojenosti všech, kvůli kterým jsem tohle všechno absolvovala. Věřte, že i doma to se mnou neměli jednoduché a že oni absolutně neměli zdaleka z webu takovou radost, jakou mám dneska já.

Poslední týden to ale samozřejmě vrcholilo. Takhle ponořená do projektu jsem hodně dlouho nebyla. Nic jiného pro mě neexistovalo a asi jsem už o ničem jiném nemluvila. Čas byl opravdu relativní. V očích jsem měla jedno datum: 17. listopadu! Jenže to by mi nesměla přijít zpráva od Romči z Dánska: „Zlato, nic nespouštěj. S Petrem Klempou k tomu máme ještě pár připomínek! To už vydržíš!“ A tak jsem sice netrpělivá, ale smířená, vydržela. Vydržela jsem do dneška, kdy vám s klidným svědomím a hlavně velkou radostí můžu nový web představit.

Tímto bych tedy chtěla poděkovat Romče a Petrovi, kteří sice nemuseli, ale pomáhali a konzultovali kdykoliv a kdekoliv. Martinu Sahulovi, který si ve svém nabitém programu také našel několik chvil, aby mi dal na nový web feedback a věřím, že s dalšími připomínkami ještě přijde. Ale mé hlavní díky patří Honzovi, který všechny mé požadavky zpracoval a dotáhl do finální podoby. Kdybyste tedy chtěli s wordpressem poradit nebo postavit nový web, určitě se na něj obratťe. Kontakt na něj najdete mezi lektory.

Závěrem bych tedy jen řekla, že si moc přeji, aby se vám web líbil stejně jako nám a abyste zde vždy našli to, co hledáte. Přeji vám dobré světlo a spoustu skvělých zážitků s námi – s AFOPem.