Návštěva u Carl Zeiss v Oberkochenu

22.5.2017 od Martin Sahula

Návštěva u Carl Zeiss v Oberkochenu

Tak trochu německy strohé sdělení „160 let inovací z první ruky“ úplně nevystihuje, co vás čeká při vstupu do jedné z nejzajímavějších expozic nemalé části historie optiky, jakou jsem měl možnost vidět. Navštívil jsem jednoho z předních světových výrobců, společnost Carl Zeiss, a důkladně jsem prošel celých 1000 metrů čtverečních muzejní plochy. A k tomu ještě kus výrobního areálu, který je zde umístěn.

Přiznávám, je to už nemalý čas nazpět, takže tento referát nebude úplně nejaktuálnější reportáží. Partnerské konference firmy Carl Zeiss a představení (tehdy) nové řady Milvus jsem se účastnil v září 2015. Ale i přesto, s odstupem, zanechala návštěva spoustu dojmů, které pořízené fotografie velmi dobře připomněly. Znáte to, občas je člověk schopen i zapomenout proč šel do vedlejší místnosti, takže fakt, že je i po tak dlouhé době ještě v paměti spousta zážitků, dokazuje, že to byla návštěva zajímavá.

Mluvíme-li o historii, pak je tato při vstupu do prostor na první pohled neznatelná. Prostory jsou moderní, strohé. Bílá je základem pro minimum modré a černé barvy, nikde není mnoho zbytečného textu. To vše je s jediným cílem, a to dát vystavovaným exponátům maximální váhu. A daří se to.Za jednu z nejzajímavějších mohu zmínit sbírku dobových brýlí, která se datuje od začátku výroby optických skel v roce 1912. Na sbírce je zajímavé pozorovat, jak se v průběhu let měnily požadavky a potřeby lidí na formy, materiály nebo optické vlastnosti brýlí v průběhu 20. století. Stejně jako se měnily požadavky, měnila se i dostupná technologie, která pomáhala lidstvu lépe vidět. Na počátku byl monokl, v současnosti lze vyrobit brýle s trifokálním bezpřechodovým sklem a třetinovou váhou.

Další zajímavá sbírka jsou námořní a vojenské dalekohledy, kde je možné sledovat podobný vývoj už od roku 1890. Nebo bychom mohli pokračovat do oboru mikroskopie s historií už od roku 1846. Každá oblast spojená s optikou má ve výstavním prostoru svého zástupce. Planetárium jsem ještě nezmínil, že? Je tam taky.

Celá muzejní sbírka je zároveň i archívem a prezentací výrobků nebo technologií společnosti Carl Zeiss. I to dost vypovídá o historickém vývoji, nebo třeba o hlavních zdrojích příjmů firmy v průběhu let. Co je hlavním zdrojem příjmů společnosti v současnosti? Pravděpodobně medicínská technika. Měřící přístroje na bezkontaktní měření lidského zraku nebo laserové operační přístroje. Možná také měřící technika. Přístroje s keramickými kuličkami, které jsou schopné prostorově referenčně měřit materiály a tvary s přesností na zlomky mikrometrů. V tom je mimochodem zajímavé technologické spojení. Ten, kdo umí vyrábět a pracovat s velmi přesnými měřícími zařízeními, je zároveň schopen vyrobit velmi přesné optické prvky.

Čímž se nenápadně blížíme právě k fotografii. Přesně vyrobené sklo se správně zvládnutými optickými vlastnostmi je nezbytnou součástí sestavy optických členů v objektivu. Jakákoliv nepřesnost se projeví na difrakci, ztrátě ostrosti nebo barevnému posunu. Také není úplnou náhodou, že společnost Carl Zeiss dodává měřící zařízení pro nemálo dalších výrobců fotografické optiky.

Projít modelovou historii objektivů je v podstatě lahůdkou pro každého fotografa. Podobně jako v jakémkoli jiném prezentovaném odvětví firma demonstruje mnoho technických patentů i unikátních řešení. Technická excelence je podtržena fotografiemi lunárního modulu, pořízenými Luisem Armstrongem. Technicky zaměřeného návštěvníka zaujme třeba vývoj konstrukce objektivů.

Doprovodný program, v průběhu kterého nebylo možno z bezpečnostních důvodů fotografovat, pak ještě odhalil další odvětví, které jsem v muzeu úplně nepostřehl. Firma Carl Zeiss totiž zakázkově vyrábí objektivy na kamery pro velkoformátový film. Snímky, které distribuují společnosti zvučných jmen, jsou mnohdy natáčeny speciální technikou a dvorním dodavatelem je právě Carl Zeiss. Cena takového na zakázku vyrobeného objektivu? Údajně až jednotky milionů dolarů. Celodenní návštěva byla pohodová. Je vidět, že fotografická technika je jedno z odvětví firmy, které je pro zaměstnance koníčkem i povoláním zároveň.

Stojí muzeum Carl Zeiss v Oberkochenu za výlet? Vyplatí se zhruba hodina a půl auto-jízdy z Norimberku? Případně zhruba nastejno vlakem? Sbírka a prezentované informace jsou zajímavé a zaujmou na několik hodin. Spojení s výletem, obědem nebo příjemně strávenou fotografickou procházkou velmi malebným městečkem i krajinou okolo nezní vůbec nudně. Vstup do muzea je zdarma a doporučený věk dětí je od 12 let. Komu by se nechtělo cestovat až do Oberkochenu a chtěl by se podívat na kraj galaxie v podání špičkové optické techniky Carl Zeiss, může vyrazit třeba do planetária v Hradci Králové, kde je umístěn jeden z nejnovějších přístrojů této firmy.

A ještě jedna zajímavá informace na závěr. Při vstupu do prostor firmy je u recepce umístěna obří monitorová stěna. Na ní jsou zobrazovány stavové informace a také twitterový nebo facebookový feed, filtrovaný na hashtag #zeiss. Na tabuli se tak například objeví jména fotografů, kteří právě publikovali své fotografie pořízené objektivy Carl Zeiss. Nebo informace o společnosti ze zpravodajských webů. Společně s dalšími údaji na tabuli, zákaznickou spokojeností nebo celosvětovými počty dodaných kusů, to všechno velmi nenápadně vypovídá, jak moc je pro společnost Carl Zeiss důležité dobré jméno a vysoká úroveň zákaznické podpory.

Doprovodné foto (mobilovky):

Přidat reakci