Archivy

Archiv autora kamil.rodinger

Velké kšefty se světly, co strčíte do kapsy – 2. díl

V druhém díle o pozadí vzniku snímků, které jsem vytvářel pro společnost Sellier&Bellot na základě idejí Grafického studia Vlado.cz Vám ukážu, jak fotografovat „zimní záběry“ v létě.

Velké kšefty se světly, co strčíte do kapsy – 1. díl

Ve dvou dílech Vám odhalím pozadí vzniku snímků, které jsem vytvářel podle kreativního konceptu grafického studia Vlado.cz do kalendáře na rok 2017 pro společnost Sellier&Bellot.

Blýskání na lepší časy

Často mívám fotografické sny. Tedy abych byl přesný, nemám na mysli fotografování, odehrávající se ve stínu palem na rozpáleném písku opuštěné zátoky, zakončené milostným románkem s krásnou modelkou. Prostě sny, které vám samovolně vyvstanou ve chvílích, kdy by si hlava měla od práce naopak odpočinout.

Novoroční předsevzetí …

… skutečně nemám v oblibě a vlastně si je ani řadu let už nedávám. Letos jsem si ale přeci jenom jedno dal. Každý měsíc napíšu alespoň jeden blog! A bude se zcela pochopitelně – více  čí méně – týkat fotografie! Ptáte se proč? No…, protože ji mám rád!

Kolik by sis řek …

Mám dva druhy kolegů a kamarádů. Zatímco jedni jdou rovnou k věci, druzí kolem toho chodí jako kolem horké kaše. V tom mě utvrzují dvakrát, třikrát do měsíce. První skupina se totiž na rozdíl od té druhé dlouho nezdržuje úvodními frázemi a rázem stočí hovor do polohy: „Hele, mám tu takovou a makovou zakázku, kolik by sis za to řek?“ Ať je to tak či onak, pravdou je, že tyto telefonáty v oblibě zrovna nemám. Ne, že bych se rad nepodělil o své zkušenosti a názory ale raději bych od nich očekával pozvání na decánko …

Co byste nikdy neměli říct fotografovi

Zazvonil telefon. Nacvičeným pohybem, který by mi mohl závidět leckterý pistolník z dob Divokého západu, jsem tasil z pouzdra u pasu svůj mobil, abych včas utnul vyzvánění, které mi je zhola protivné. Kolikrát jsem si už říkal, že ho musím změnit, začínám na něj být alergický. Podobně jako na všechny telefonické průzkumy a ankety, které nemají jiný důvod, než ze mě dostat, do které příjmové skupiny patřím, či kterého operátora využívám. I to je důvod, proč jsem se přestal zcela proti pravidlům správného telefonování představovat, a začal se chovat jako naprostý buran. „Prosím,“ úsečně, leč se snahou o příjemný tón, jsem vyzval sluchátko k zahájení konverzace. „Děláte také sexy fotky?“ ozval se ve sluchátku dívčí hlas, který sice neměl daleko k šepotu, nicméně se také nepředstavil. „Co si pod tím představujete?“ pokračoval jsem v konverzaci a zaposlouchal se do dívčiny definice …

Houbařská sezona je tady

 

Nedávno mne na zastávce MHD, mezi spoustou pokoutně vylepených nabídek, zaujal jeden inzerát, který lákal na thajské masáže s dovětkem „Pořádáme i fotografické kurzy“. Zvědavost mi pochopitelně nedala a jeden útržek jsem si odtrhnul. Při prohlížení webovek „masérky – fotografky – lektorky“ jsem si uvědomil, jak to má vlastně dnes vědomostí chtivý člověk složité. Nabídek všemožných přednášek, kurzů, workshopů nebo takzvaných dílen, je dnes jako hub po dešti. Jak se v nich má vyznat a podobně jako v lese rozlišit prašivku od té, pro kterou stojí za to se ohnout?