Tisk fotografií, jak připravit data k tisku (5.díl)

13.4.2015 od Radek Mikuláš

Poslední avšak nejdůležitější kapitolou tohoto seriálu, je malý přehled jak připravit vaše fotografie k tisku. Digitální data můžeme považovat za novodobý negativ, a jejich správnou úpravu a přenosem na papír teprve získáme Fotografii.

Formát souboru

Předpokládejme, že vaše fotografie vznikla v digitálním fotoaparátu. V moderních přístrojích existují v podstatě dvě možnosti, jak jsou fotografie ukládány. JPG a RAW.

JPG – je nejpoužívanějším formátem souboru. Jeho nevýhodou a současně výhodou, je ztrátová komprese. Ztrátová znamená, že abychom dosáhli co nejmenší velikost souboru, a tím ušetřili náklady na uložení (pevný disk, paměťová karta ) jsou z obrazu záměrně vynechány některé informace, které nelze zpět obnovit. Při správném nastavení této ztráty je možné dosáhnout rozumně malého souboru který přesto stále vypadá celkem dobře. Formát JPG má ještě jednu nepříjemnou vlastnost, a to že opakovaným ukládáním, například při následných úpravách, se jeho obrazová kvalita neustále snižuje, protože dochází ke ztrátové kompresi už dříve komprimovaných dat.

Na následujícím obrázku si můžete udělat představu, jak vypadá JPG komprese (záměrně je pro lepší představu nastavena na nejnižší kvalitu). Tyto chyby jsou vidět tím více, čím větší formát z něj vytiskneme.

afopBlog5-jpg

RAW – (v překlady syrová data) je naopak přesně zaznamenaný stav snímače fotoaparátu, v okamžiku expozice. Hlavní výhodou je, že máme uložena originální data (Digitální negativ), který můžeme později a v klidu vyvolat na počítači. Z takového souboru je pak snadnější vytvořit pro tisk technicky dokonalou fotografii.

TIF – Formát souboru, který umožňuje bezeztrátovou kompresi, je to doporučený formát pro uchovávání fotografií, pro jejich úpravy a také pro předání dat k tisku. Při ukládání souboru se nebojte zvolit komprimovanou verzi, protože kompresí zde nedochází k žádným změnám kvality.

DNG – Formát digitálního negativu od firmy Adobe. Formát RAW má jednu podstatnou nevýhodu, a tou je že jeho podoba závisí na konkrétním modelu fotoaparátu. A aby bylo možné ho zobrazit, musí být váš fotoaparát podporován grafickým softwarem. Je proto rozumné převést fotografie do formátu DNG, který je v mnoha ohledech praktičtější.

Technická kvalita a digitální šum

Typickým znakem digitální fotografie je šum, který vzniká rušením na nedokonalém snímacím čipu. Tento problém je více viditelný při nízké úrovni světla, kdy je potřeba signál na snímači zesílit a tím dojde i k zesílení samotného šumu.

Samotný šum je dobré před tiskem redukovat, ovšem s citem. Digitální šum má dvě složky, jasovou a barevnou. Barevný šum, je typickým znakem digitální techniky, a je opravdu velmi nehezký. Ten je vhodné odstranit v každém případe. Jasový šum, může svoji charakteristikou připomínat zrno z klasických filmů. Šum také pomůže pokud fotografie obsahuje jemné přechody, zabrání totiž vzniku nehezkých a rušivých skoků (tzv. Posterizace). Ty jsou problémem u fotografií v 8 bitové hloubce (viz dále v článku), Na další ukázce můžete pro představu vidět jak vypadá originální fotografie bez redukce šumu, fotografie s redukcí barevného šumu a fotografie, kde došlo k příliš velké redukci šumu a tím k nehezkému slití detailů.

afopBlog5-noise

Rozlišení (velikost) fotografie

Rozlišení resp. velikost fotografie, je největším zdrojem otázek, při přípravě fotografie k tisku. Běžně se setkáte s pravidlem, že by fotografie měla mít rozlišení 300PPI (pixels per inch, neboli pixelů na palec). Naprostá většina fotoaparátů však nedisponuje rozlišením, které by umožňovalo tisk větších formátů v tomto rozlišení. Například 20 Megapixelová zrcadlovka produkuje fotografie ve 300 PPI na formát o velikosti maximálně A3.

Ve skutečnosti, ale pro kvalitní tisk stačí rozlišení mnohem menší. Jen je potřeba tisk pozorovat ze správné vzdálenosti. Pokud budeme za ideální pozorovací vzdálenost považovat délku diagonály. Tedy například 70 cm pro obraz o velikosti 60×40 cm, stačí nám rozlišení 6 MegaPixelů, (neboli 3000 x 2000 pixelů). Toto pravidlo vychází z jednoduchého faktu, že lidské oko není dokonalé, a má také svoje rozlišení. Čím dále je pozorovaný obraz od oka, tím menší detaily jsme schopni rozpoznat, a tím větší může být bod v obraze. Potom nám opravdu stačí 6 Mega Pixelů pro libovolně velký tisk.

Jak tedy poznat, že má vaše fotografie dostatečné rozlišení? Pokud nevlastníte grafický program, stačí nahrát soubor na webové stránky vybraného výrobce. Každý kvalitní objednávkový systém by vás měl o tom zda je soubor v dostatečné kvalitě informovat.

Ve Windows to můžete také jednoduše zjistit tak, že jednoduše pomocí pravého tlačítka myši na vybraném souboru zobrazíte vlastnosti souboru, a na záložce detail uvidíte informace o obrázku.

afopBlog5-props

Často se setkávám s tím, že velikost souboru je zaměňována s kvalitou nebo rozlišením. Bohužel samotná velikost souboru JPG v MegaBytech nám o jeho rozlišení příliš neřekne. Určitým vodítkem ale může být, že čím větší soubor tím kvalitnější data budou uvnitř uložena.

Rada na závěr, pokud si nejste jisti, nechte si poradit. Pošlete výrobci data v té nejlepší podobě, kterou máte, a nechte na odbornících, aby sami zhodnotili, jestli jsou pro tisk vhodná případně je sami převzorkovali na vhodné rozlišení.

Barevná věrnost

Problémem, který je potřeba při tisku vyřešit je, že samotná fotografie je pořízena v jiném barevném prostoru, než fotografie přenesená na papír. Pravděpodobně jste již slyšeli o RGB a CMYK barevném prostoru. RGB pracuje se světlem vyzářeným (tím je například monitor, nebo snímač fotoaparátu) a CMYK popisuje světlo odražené, tedy tisk na papírové podložce. Barevné podání fotografie záleží na mnoha proměnných. Od barevného filtru v monitoru, teploty barvy podsvícení monitoru, barevného odstínu tiskových barev, odstínu papíru či plátna, až po teplotu barvy okolního osvětlení. Jak tedy zajistit, že to co vidíte na svém monitoru bude vypadat stejně i vytištěné na papíře? Tento problém řeší barevné prostory fotografie a ICC profily, které popisuje jak jednotlivá zařízení interpretují barvy.

Barevné prostory a bitová hloubka souboru

Bitová hloubka souboru fotografie říká, kolik odstínů dokáže soubor popsat. Například standardní  8bitový soubor JPG dokáže popsat 256 odstínů v každé barevném kanálu. Tedy červené, zelené a modré. Dohromady jejich kombinací je to 16,7 milionů barev. To se zdá být docela hodně, ale na problém narazíte už v případě černobílé fotografie, kdy musí být všechny tři kanály stejné a soubor dokáže popsat jen 256 odstínů šedi.

Pro tisk je proto mnohem vhodnější využít souboru s 16ti bitovou hloubkou, kdy každý kanál umí uložit 65 536 odstínů barev a to i v černobílé fotografii, a celkem nějakých 281 biliard barev, to už je dostatečné i pro ten nejkvalitnější tisk.

Důležité je tedy si pamatovat, čím jemnější přechody a odstíny vaše fotografie obsahuje, tím vhodnější je ji uložit a hlavně upravovat v souboru s 16ti bitovou hloubkou.

Barevné prostory (tzv Gamut) potom popisují, jakou přesně barvu bude mít konkrétní barevný RGB kód. Pokud vaše fotografie nemá určený barevný prostor prostor (což velmi nedoporučuji), tak se zobrazuje jako by byla v prostoru sRGB. (sRGB je mimochodem  internetovým standardem a počítají s ním všechny internetové prohlížeče). Jistě znáte i barevné prostory AdobeRGB a ProPhoto. Tyto prostory jsou širší, a dokáží popsat mnohem více barev sRGB. Fotografie s těmito prostory, jsou tedy sytější a živější, než ty v sRGB. Je ale potřeba mít na paměti, že pokud uložíte fotografii v AdobeRGB a 8bitech, dokážete uložit opět jen 65 536 barevných odstínů, barevný prostor pak bude obsahovat větší nespojitosti v barevných přechodech než základní sRGB.

Pro tisk na inkoustové tiskárně, není nutné a ani vhodné převádět fotografii do prostoru CMYK. Ten je omezenější než prostor RGB a nedokáže zobrazit tolik barev. Moderní tiskárny ale dokážou tisknout více barev než obsahuje prostor CMYK, je tedy škoda se o ně ochudit.

Colorspace

zdroj: Wikipedia

ICC profily, softproofing

Aby byla tiskárna schopna převést fotografii na papír správně, potřebuje k tomu ICC profil. Tento soubor popisující, jak se která barva na konkrétním papíru chová, vzniká tak, že se na papír vytiskne několik set až tisíc barevných vzorků, a ty jsou přeměřeny přístrojem zvaným spektrofotometr. Díky naměřeným hodnotám, dokáže tiskový software korigovat a správně převést jednotlivé barvy fotografie do kombinace inkoustových kapiček. Předpokládejme, že máte zkalibrovaný monitor, můžete se správným ICC profilem simulovat už v grafickém programu, který to podporuje, jak bude vaše fotografie vypadat poté co bude vytištěna. Ideální je potom provádět úpravy obrazů přímo s tímto profilem. Tomuto se říká SoftProof, a šetří vám čas i peníze. Konkrétní ICC profily můžete získat od vašeho tiskaře.

Dovolím si malou radu, pokud vám tiskař nebude chtít tyto profily poskytnout, nebo bude tvrdit, že je nepoužívá, pak doporučuji jít tisknout jinam.

A shrnutí na závěr, pokud to s tiskem fotografií myslíte vážně a máte tu možnost, vždy pořizujte a zpracovávejte fotografie v nejvyšší možné kvalitě. Ve fotoaparátu si nastavte formát RAW, nebo alespoň JPG v plném rozlišení a v nejlepší kvalitě. V počítači udržujte fotografie ve formátu TIFF 16bitů nebo DNG, v nouzi v JPG v plném rozlišení s kvalitou 100%.

Do tiskárny vždy posílejte ta nejkvalitnější data co máte, případné zvětšení raději nechte na tiskařích, kteří mají zkušenosti a vědí jak připravit data k tisku pro konkrétní tiskový stroj.

Děkuji za vaši pozornost až do konce tohoto seriálu a věřím, že jsem vám pomohl k lepší orientaci v problematice tisku.

Radek Mikuláš

PICTOART.cz
výrobce obrazů s vysokým archivním potenciálem

Přidat reakci