Veronika Šimáčková

30.3.2017 od Petra Štěpánková

Veronika Šimáčková

Veronika Šimáčková je ženou mnoha tváří – myšleno samozřejmě v tom nejlepším slova smyslu. V první řadě je to máma, v řadě neposlední zapálená běžkyně a blogerka. Někde mezi tím vším je také majitelkou a zakladatelkou Ateliéru fotografické praxe. Dnešní rozhovor proto bude nejen o sociálních sítích ale také o Ateliéru fotografické praxe.

Verčo, kde a jak vůbec vznikl nápad založit Ateliér fotografické praxe?

Původní idea nebyla založit vlastní společnost, ale stát se součástí nového projektu lektorů, včetně Ondřeje Neffa, kteří tehdy odcházeli z jiné fotografické společnosti. Bohužel jim založení a debaty kolem trvaly tak dlouho, až jsem do toho praštila sama.

Ateliér fotografické praxe se řadí mezi uznávané fotografické insituce již nyní, máš však do budoucna vize či sny, kam by jsi chtěla AFOP posunout?

Právě s rozvojem sociálních sítí vidím, že fotí stále mladší lidé a spolu s tím, jak se pro ně vizualizace na sociálních sítích stala denním chlebem a určitou nutností, určitě bych se chtěla zaměřit právě na ně. Ona ta práce s mladými lidmi má i něco do sebe – dává mi pořád naději na projekty, o kterých bych sama už dávno nepřemýšlela. Ti mladší mají neuvěřitelnou energii a entusiasmus, kterým vás dokážou nakazit. Jdou přes dveře, které já bych už sama ani nezkusila otevřít. A to je skvělé! Nenechat se semlít a mít pořád sny a vize.

Pokud jde o Tvé fotografické vzory, nebojme se říct i idoly, kdo by to byl? Koho si v této složité branži ceníš a proč?

Vzhledem k tomu, že sama nejsem fotograf, neřekla bych, že mám vyloženě fotografické vzory. Ale mám takové dvě ikony české fotografie. Myslím si, že mě určitě nedostali jen svou prací, ale rozhodně svými lidskými a morálními hodnotami.

Jednou z těchto osobností je Tomki Němec, se kterým jsem se potkala poprvé právě pár měsíců po založení AFOPu a od té jsem vděčná za každou minutu, kterou můžu v jeho společnosti strávit. Tomki neuvěřitelně poutavě vypráví příběhy svých fotek a je ochotný se s vámi občas podělit i o zážitky ze svého soukromí.

A mým druhým velikánem je Tono Stano, kterého si spousta lidí plete s Robertem Vanem. Nicméně do dnes si pamatuji na mé první setkání s ním. Bez debat mě uhranul. On totiž přišel takový Woody Alen – jarní den a on měl černé kostnaté brýle a červenou šálu kolem krku. Ta se mi opravdu zapsala do paměti. Po té jsem s ním seděla ještě několikrát a vždy mě něčím překvapil. Prostě po každé z něj máte takový ten “wau efekt”. Na naší poslední schůzce mě dokázal i rozplakat svou upřímností. Víte, v dnešní době je velká spousta fotografů, kteří vás budou arogantně přesvědčovat o své profesionalitě, ale nikdo vám neřekne, co to vlastně pro ně znamená. Ale to právě není případ Tono Stana. Sice nám spolupráce tehdy nevyšla, ale na druhou stranu jsem dostala spoustu cenných rad, kterých si velmi vážím.

Ateliér fotografické praxe pořádá mnoho kurzů pro širokou veřejnost, spousta lektorů je profesionálními fotografy, tzn. že se fotografií živí i víc než 30 let. Ale právě mezi nimi se objevují nové tváře. Mezi klasickými základní kurzy, které nabízíš, se nyní v nabídce objevila i spousta novinek. Můžeš nám je přiblížit?

JJ, to všechno právě souvisí s mou vizí přiblížit fotografii mladším ročníkům. Určitě se mi podařilo objevit díru na trhu s kurzem o Instagramu, který se již nyní pokouší několik společností kopírovat. Nicméně myslím, že to know-how, které na kurzu předává Martina Votrubová, nemá konkurenci.

Určitě stojí za zmínku i kurz Insta Photo Breakfast s Evey Taylor, kdy opravdu vezmeme nadšené Instagramisty, sedneme si společně do kavárny a ukazujeme jim, jak fotit ty kafíčka a dortíčky , které vídáte na každém instagramovém účtě, v přirozeném světle. Tedy v podmínkách, které v danou chvíli panují. 

Další z těch novějších kurzů, které mě baví, je určitě kurz make-upu s éterickou Arianou. Jedna věc je foto make-up, to je kapitola sama pro sebe, ale teď jsme vyhlásili kurz Insta make-upu. Věřím, že tenhle workshop může být pro spoustu holek velkou inspirací a ještě větším zážitkem. Sama vidím, jak rozdílnou kvalitu mají posty mladých slečen. A co si budeme namlouvat, nejen mladé holky, ale i mé ročníky chtějí na fotkách vypadat dobře.

No, a na další novinky bych zatím úplně nechtěla prozrazovat. Chystáme další zážitkové workshopy pro mladé, máme v plánu vyjít s kurzem, který tady v Čechách zatím ještě nebyl. Ale uvidíme, jaký bude mít ohlas. V tomto případě si opravdu nedovedu odhadnout jeho úspěch.

Konečně se dostáváme k sociálním sítím 🙂 Ty, jako Veronika Šimáčková, jak vnímáš sociální sítě a jejich absolutní boom v dnešní době?

Určitě víc pozitivně. Pro mě je to určitě náhled do lidské duše, do života ostatních. Díky sociálním sítím člověk může být v kontaktu s lidmi, které by jinak ztratil z dohledu. Zároveň někteří lidé, které sleduji, jsou pro mě velkou inspirací. Ale na druhou stranu už mám za sebou něco odžito a dokážu se s jejich úspěchem poprat. Otázkou ale je, jak tohle porovnávání zvládají mladí lidé. Jestli ten tlak na to mít ty správné boty nebo schůzka v té správné kavárně pro ně není víc stresující než inspirující.

Také právě s jistou dávkou anonymity sociálních sítí přicházejí velká rizika. Prošla jsem si opravdu rozsáhlým školením na toto téma přímo od policie a je to jedna z věcí, která mě děsí jako mámu.

Takže sociální sítě v souvislosti s visuálním potěšením určitě ano, ale vždy s opatrností.

Pokud jde o blogování, máš nějaké rady či tipy pro bloggery, kteří právě začínají?

Nevím, jestli ze své pozice můžu dávat vůbec rady. Ale určitě se držet kontinuálně nějakého konceptu. Nemám ráda ty blogy, které jsou každý týden vlastně něčím novým. Já osobně chci sledovat lidi, kteří mají nějaký svůj cíl a jdou si za ním. A je jedno, jestli je to fitness, jestli je to skvělá máma nebo se dotyčný žene za kariérou. Ale všichni máme svých starostí dost a já nechci někomu prostřednictvím jeho blogu mu pomáhat najít sebe samého. Chci si u blogu odfrknout.

Kdyby jsi dnes potkala své začínající Instagramové “já” :-), co by jsi mu poradila?

Péťo, já bych asi nic neradila a v tom případě ani nic neměnila. Instagram používám už dýl než se tady o něm začalo mluvit ve velkém a byl to takový můj deníček. Je pravda, že díky instrukcím Martiny Votrubové jsem se víc zaměřila na obsah jako takový, aby se dostal k co nejširšímu množství lidí, což mi zase pomáhá v mé další práci. Ale člověk pořád prochází vývojem a ten se krásně odráží i na mém instagramovém účtu.

Autorka o Veronice – Verču znám už pár let a musím říct, že je to jeden z nejsvědomitějších lidí co znám. Soustavnou prací a pílí se sama dostala tam, kde dnes je. Ať už mluvíme o světe sportu či o světě fotografie. Mimo to je to férová ženská, nezkazí žádnou srandu a má ráda víno, stejně jako já 🙂

Přidat reakci