Desatero pro Terezu Dotlačilovou – „Metteorwa si vylévá srdíčko“

9.12.2015 od Romana Marie Jokelová

Desatero pro Terezu Dotlačilovou – „Metteorwa si vylévá srdíčko“

Tereza Dotlačilová je známá spíše jako Metteorwa. Je to krásná a chytrá ženská. Tereza zná fotografii ze dvou různých perspektiv. Sama fotí a bývá focena. Fotí akty a s nahotou nemá problém. Měla jsem možnost jí zažít na několika workshopech s Jiřím Růžkem a pokaždé mě na ní ohromí její přirozenost. Její mimiku, gesta a výrazy budete milovat, nedostanete je z hlavy. Stejně tak tomu ale bude i v případě jejích fotografií. Pamatuji si na to, kdy jsem zjistila, že Tereza fotí, dokonce analogově. Okamžitě jsem se musela na její blog podívat. Uhranutá její osobností a fotografiemi jsem dodnes.

Tereza se v rozhovoru pěkně rozepsala, a když mi rozhovor přišel, byl uveden slovy: „Metteorwa si vylévá srdíčko.“ Máte tedy jedinečnou možnost poznat Metteorwu tak, jak se mnohým nepodaří.

Kdy se vám v hlavě zrodil nápad na obchůdek s analogovými a instantními fotoaparáty?
Vlastně jsme do toho spadli tak trochu náhodou. Na Polaroidy i na film jsme oba fotili, ale obzvlášť s Polaroidy to nebyla sranda – začali jsme přesně v době, kdy Polaroid přestal vyrábět filmy a vznikla firma Impossible, která je začala dělat od píky, takže byly značně nedokonalé a práce s nimi docela komplikovaná. Zjistit, jak na to, byl fakt problém, tak jsme se do toho vlastně museli chtě nechtě ponořit – a když už jsme v tom byli, založili jsme blog, na který jsme po půl roce navázali eshop… no a po dalších téměř dvou letech to vyústilo v kamenný obchod a malou galerii. To byl takový náš splněný sen.

IMG_20140721_0014m

Copyright (c) Metteorwa

Jak dlouhá byla cesta od nápadu po realizaci?
Měli jsme štěstí na skvělý prostor, který jsme sehnali prakticky okamžitě, ale taky na super lidi okolo. Dali jsme se dohromady vlastně docela snadno. Na jaře jsme se odhodlali, prostor jsme dávali do kupy přes léto a na podzim jsme byli připraveni otevřít.

IMG_20140801_0045m

Copyright (c) Metteorwa

Metteorwa?
Je to jen slátanina. Původně, kdysi dávno, jsem začínala jako blogerka. Chtěla jsem originální pseudonym a napadlo mě Meteora. Pak jsem ale zjistila, že je to název alba Linkin Park a konečně, kláštery v Řecku na vysokých skalách. Nemám nic ani proti Linkinům a už vůbec nic proti těm krásným klášterům, ale chtěla jsem něco „těžce originálního“, co se nedá jen tak zaměnit. „W“ bylo tehdy velmi cool, tak jsem ho tam vtlačila. Zdvojení „T“ přišlo záhy, aby přezdívku opticky vyvážilo.

IMG_20140825_0031m

Copyright (c) Metteorwa

Jak jsi se dostala k fotografii?
Nijak složitě, prostě jsem chtěla fotit, bavilo mě to. Každé dítě si podle mě tímhle obdobím projde. Mým úplně prvním foťákem byl klasický analogový kompakt Canon, který mám doma ještě teď. Tak nějak sem si fotila svoje mazlíčky a různé blbosti, často jsem suplovala fotografa i na dovolených. A pak, až někdy v šestnácti, jsem zatoužila po kompaktu digitálním. Vybrala jsem si ten skoro nejlevnější, tehdy se totiž daly sehnat i velice laciné kompaktíčky s plným manuálním režimem, což teď ustupuje. A právě ten manuál mě zaujal, i když jsem neměla tušení, co to vlastně znamená. Manuál pro mě byl zásadní. Od té doby nemůžu fotit na automat. Pocitově mi to nevyhovuje. Za nějakou dobu jsem si vydělala na zrcadlovku z druhé ruky a taky mi přišel do cesty Zenit. K tomu jsem cestu hledala trochu déle, přeci jen je to v určitém smyslu náročnější než digitál. Vyvolávání a digitalizování fotek pro mě navíc bylo tehdy příliš drahé. Nedávno jsem si ale pořídila skener, který zvládá i filmy, a investice do něj už se mi vrátila. Navíc už mám ke škole stálou brigádu, takže nakupovat si filmy je pro mě radostná rutina.

IMG_20140921_0016m

Copyright (c) Metteorwa

Analog/digitál, kdy a podle čeho volíš to či ono?
Oboje má svoje výhody a nevýhody. Na digitálu mi třeba překáží fakt, že čip prostě není film. Nejsem zrovna fanoušek lidí, co se chlubí tím, že svoje digitální fotky nijak neupravují a Photoshop, nebo jemu podobné programy, považují skoro za démona. Ono totiž jemně doladit fotku postprocesem, aniž by ji člověk „podělal“, je mnohem těžší. I já jsem si samozřejmě prošla ničením fotek vyloženě špatnými úpravami. Teď obvykle nad úpravou digitální fotky strávím pár minut a velmi jsem přilnula ke křivkám. Na filmu se mi právě líbí, že se prostě vyvolá, naskenuje a tím to hasne. Samozřejmě je občas potřeba někde smazat jiskřičku nebo smítko, pokud mi na fotce vyloženě překáží. Většinou ale nechávám fotky spíš špinavé. Pokud ale potřebuju, aby vše bylo fakt tip ťop, sahám spíše po digitálu. Zeniti (tomu prvnímu po sléze přibyl bráška) mě občas zlobí se zadrhávající se závěrkou, což je efekt, který se mi sice celkem líbí, ale ne vždy se trefí na vhodné místo a pak je ta fotka prostě ztracená. Proto se častěji spoléhám na digitál. Jakmile si ale fotim čistě sama pro sebe, analog dostává přednost. Aspoň se tím dále učím.

IMG_20141204_0040m

Copyright (c) Metteorwa

Nepociťuješ někdy při focení analogem, kromě zadrhávající se závěrky, nějaké limity?
Musím říct, že asi ne. To čím se liší od digitálu, což někdo za omezující považovat může, beru prostě tak jak to je. Pozitivní na tom je, že člověk přirozeně více přemýšlí o tom, co fotí a má míň odpadu. Lépe se tak soustředím.

IMG_20141204_0051m

Copyright (c) Metteorwa

Tvá tvorba pokrývá mnoho témat, je však nějaké, které ti je bližší než ty ostatní (příroda, město, lidi…)?
Asi více tíhnu k lidem a zvířatům, mám ráda oči a to, co z nich vyzařuje. Pendluju i mezi inscenací a pokusy o dokument. Obojí mě přitahuje a nikdy bych nedokázala s jistotou říct, co z toho mám radši.

IMG_20150130_0009_NEWm

Copyright (c) Metteorwa

Jak jsi se vlastně dostala k pózování?
Asi jako každá druhá. Zakomplexovaná puberťačka s předkusem a plachťákama chtěla hezké fotky a dokázat si, že není až tak ošklivá. A pomohlo to. Pózování je hodně o sebevědomí a pokud možno střízlivém hodnocení vlastního těla. Postavu mám sice pěknou, ale v žádném případě dokonalou. I tak o mě ale byl jednu dobu hodně velký zájem a to mi pomohlo. Umím pomocí pozice rukou opticky vyrovnat velikostní rozdíl svých prsou a vím jaká strana mého obličeje se mi víc líbí. Člověk pak i lépe snáší kritiku svého zevnějšku (anorektička, koncentrák, ošklivá, opice, kuní xicht…) a v lepším případě svede tohle všechno obrátit ve svůj prospěch.

IMG_20150130_0025m

Copyright (c) Metteorwa

Vzpomeneš si na pocity a myšlenky, které se ti honily hlavou při prvním aktovém pózování?
Zásadní byla už jen moje otázka směřovaná k mamince, jestli jí to nevadí. Ta mi řekla, že je to moje věc, a ať si dělám co chci. Při úplně prvním ryze aktovém focení jsem byla nervózní a klepala jsem se. Žádná tragédie se ale nestala. Ty první fotky byly spíš „zakrejvačky“. Člověk se ale rychle otrká. Do aktů mě už předtím lámalo víc fotografů, jejich jednání bylo ale krajně podezřelé, naštěstí se mi tehdy podařilo vyhnout se špatným lidem, kteří by mě od aktů možná zcela odradili.

IMG_20150506_0021m

Copyright (c) Metteorwa

Spolupracuješ s Jiřím Růžkem, který pořádá kurzy focení aktu a workshopy, je pózování na kurzech a workshopech jiné než pózování před jedním fotografem?
Já v tom vidím velký rozdíl. Například, když jsme poprvé zorganizovali workshop pro více lidí, byla jsem nervózní, jako bych šla fotit poprvé. A přitom už jsem tehdy měla dávno nafoceno tolik, že mě nervozita a bolení žaludku samotnou překvapilo.
V drtivé většině, vyjma workshopů, fotím pro radost. Nakonec to ani není o tom, před kolika fotografy pózuju, ale spíš o tom, že je workshop prostě práce a tam to funguje jinak. Krámy, horečka, kocovina, na to se nehraje. Prostě to musím vydržet. I když se tam třeba objeví člověk, kterého bych nejradši propleskla, musím zachovat určité dekorum a nestresovat nějakou scénou ostatní zúčastněné. Navíc Růžek, všimne-li si toho taky, si umí říct o slušné chování, musí, byť jen výjimečně, ale ano, protože já jsem v celkem zranitelné pozici. Poslední dobou mám ale hodně málo času, a tak u mě workshopy trochu ustupují. Nedávno jsem třeba musela na poslední chvíli dva workshopy v jednom týdnu zrušit, protože mě přepadla neuvěřitelná vyrážka. Bylo mi to celkem líto, ale co se dalo dělat.

IMG_20151012_0079m

Copyright (c) Metteorwa

Podle čeho si ty sama vybíráš modelky, se kterými pracuješ?
Pomáhá ti to, že sama pózuješ při focení aktů s jinými slečnami?
S modelkami vlastně nijak často nefotím, ale když už, vybírám jednoduše holky, se kterýma už se znám, komunita u nás stále ještě funguje. Mám tak větší jistotu, že se na ně můžu spolehnout.
To, že sama pózuju, mi pomáhá hodně. Občas mají fotografové sklony požadovat po modelce něco, co ani není fyzicky možné. Já se tomu zvládnu díky pózování vyhýbat.

IMG_20151012_0085m

Copyright (c) Metteorwa

IMG_20151115_0010m

Copyright (c) Metteorwa

Přidat reakci