Filip Urban – produkční Burda Praha, spol. s. r. o.

28.12.2016 od Romana Marie Jokelová

Filip Urban – produkční Burda Praha, spol. s. r. o.

Tento měsíc vám představíme čtyři osobnosti, kterých se fotografie dotýká. Nejedná se však o fotografy. Chceme vám ukázat jejich pohled na fotku a fotografy, video a videomakery, ideálně pak v kontextu práce, kterou vykonávají.

Filip Urban je přes dva roky produkčním u společnosti Burda Praha, spol. s. r. o. Tato práce si žádá být v neustálém kontaktu s fotografy, designéry, redaktory a mnoha dalšími zajímavými osobnostmi, u kterých se dělají foto reportáže. Filip má svou práci velmi rád, dokáže myslet na detaily i na celek. Je zodpovědný a má rozhled v současné fotografické scéně. Není fotografem, ale fotografie ho baví. Sám fotí na starý analog a přispívá i střípky  svého života na Instagram.

Ahoj Filipe, před pár lety jsi se dostal do televize, dělal jsi moderátora na TV Metropol, takže jsi měl kontakt s kamerou, jak se díváš na práci kameramanů v TV a v terénu?

Přistupuji k tomu s respektem, jelikož se musejí během chvíle vypořádat hned s několika elementy jako jsou světlo, místo, většinou i nedostatek času, a to vše bez možnosti chyby. Což je třeba u zpravodajského natáčení obtížné. Když jsme natáčeli studiové přenosy, nebo vlastní reportáže, tak to byla větší legrace a měl jsem radost, že můžu spolupracovat s klukama, co se nebáli jít pro dobré záběry a často i při určitých sportech do jistého rizika.

Jaké to je pro člověka před kamerou a na co všechno jsi se musel soustředit?

Musím se přiznat, že při sportovních reportážích to byla hlavně přirozenost, užít si to a pokusit se o to, abych nevypadal jak úplný blázen:)). U těch serióznějších částí, což byly hlavně rozhovory ve studiu, je to o snaze vést rozumnou konverzaci, dostat z hosta zajímavé informace, koukat se do správných kamer a poslouchat instrukce od režiséra, což se děje pomocí naslouchátka. A hlavně je to celé o snaze mluvit srozumitelně a co nejméně se zadrhovat.

 Nedávno to byly dva roky, co jsi nastoupil do „Burdy“ na pozici produkčního pro časopisy Marianne Bydlení, Venkov & Styl a Elle Decoration, v čem to pro tebe bylo nové a co tě na tom bavilo?

Ještě před „Metropolem“ jsem dělal produkci pro vydavatelství Mladá Fronta, která se zabývala lifestylovými časopisy, takže to pro mne taková novinka nebyla. V Burdě se jedná především o bydlící časopisy, což má pro mne obrovské plus v podobě daleko jednodušší komunikace s modely. Pro mne je nejhezčí práce pro časopis Venkov&Styl, kde se věnujeme tradicím, řemeslům i jídlu. Výhodou je, že jezdíme po celé republice a potkáváme lidi, kteří dělají své řemeslo s respektem a tradicí po generace. Tím se potkám s velmi zajímavými lidmi. Za ty dva roky jsem se nesetkal s žádným negativním přístupem.

Jak náročné bývají přípravy focení například proměny interiéru a co všechno je potřeba pro to zařídit?

Focení interiéru je jako focení fashion story s modelkou, místo stylingu máme designérky, které prostor navrhnou a upraví podle svých představ. Místo šatů se však myslí na spoustu dalších věcí. Od malých doplňků až po velké kusy nábytku. Takže si občas připadám jako stěhovák a hodinový manžel v jednom. V Marianne Bydlení máme každý měsíc dvě proměny interiérů, kde nás poptávají lidé a ve spolupráci s designérkami jim navrhneme ideální řešení. Je to však v souladu s přáním klienta, ten si hradí své náklady na stavební úpravy a doplňky. Holky fungují jako konzultantky při výběru vhodných barev a doplňků. My si to pak hezky nafotíme pro účely časopisu.

Jak a podle čeho se vybírají fotografové na focení a kdo je zodpovědný za jejich výběr?

V redakci vybíráme fotografy podle jejich zaměření a zkušeností. Máme super kluky, kteří jsou profíky ve svém oboru a poptáváme je podle prostoru, nebo podle toho, zda se jedná o reportáže z řemesel, či focení lidí. Jsem rád, že spolupracujeme s fotografy jako je Robert Tichý, Filip Šlapal, David Turecký, Petr Karšulín a Igor Zacharov. Výběr fotografa je na art direktorovi.

Co všechno je pro fotografa obvykle potřeba zařídit?

Transport na lokaci. Jelikož máme jen externí fotografy, tak mají veškerou techniku vlastní. Takže jediné, o co se starám, je o transport. Občas se vyšle fotograf samostatně s redaktorem, ale to jen ve výjimečných případech.

Kolik fotografií vám z jednoho focení fotograf odevzdává a jak funguje princip odměňování (kdy je mu za fotky vypláceno atp.)?

Vyplácení honorářů je u nás dáno ceníkem a platíme podle počtu a velikostí použitých fotek, a to vždy až po vydání časopisu. Což není úplně ideální, jelikož fotíme věci i rok dopředu, a tak všichni zúčastnění musí počkat.

Co se týče odevzdání fotek, tak je to u každého fotografa trochu jinak. Někdy máme přesný počet fotek na poskládání článku a někdy máme na výběr z různých variant.

Necháváte fotografům volnou ruku nebo je instruujete v tom, co přesně mají odevzdat, v jakém počtu, či na výšku, na šířku atp.?

Snažíme se fotografům nechat volnou ruku, v tom si  myslím, že spočívá umění fotografa a každý má svůj styl focení. Když je to možné mají od nás layout, nebo se focení účastní art direktorky, které si řeknou, jaké by chtěly záběry. Jelikož s námi kluci spolupracují už dlouho, tak vědí dobře, jaký typ reportu jedou fotit a kolik fotek je potřeba. V časopise převládají hlavně výškové fotografie, mnohem více nežli šířkové. Nicméně záleží na záběru a pak vhodnosti fotky k zalomení článku a textu.

Myslíš si, že je v časopisech spíše menší poptávka a více fotografů nebo naopak?

Poptávka se bohužel zmenšuje. Je tomu tak z důvodu šetření rozpočtů ve vydavatelstvích.

Na trhu je příliš mnoho tištěných titulů a uživit je všechny je nereálné. A tak se šetří a šetří, což jde na úkor focených věcí. Přednost se dává agenturám. Podle mého názoru je to chyba – čím se mají časopisy od sebe lišit, než právě vlastní produkcí?!

Navíc, s nástupem digitálů je mnohem více fotografů. Šikovných fotografů je dostatečné množství, otázka je tedy spíš taková, zda budou ochotni spolupracovat za takových finančních podmínek, které si vydavatelství stanovují. Občas musíme bohužel poptávat fotografy i na úkor kvality. Jsem zvědav, kam se to bude ubírat.

Jak má fotograf šanci navázat spolupráci s nějakým vydavatelstvím?

Šance dostat se do vydavatelství jsou veliké, záleží to na zkušenostech a možnostech fotografa. Redakce se snaží vždycky najít novou krev a trochu změnit podobu časopisu už právě novým pohledem fotografa. Klasicky to funguje na základě zaslání portfolia fotografa a zjištění v čem se cítí jistý a co ho baví a zkušebním focení, kde se prověří fotografické schopnosti a vzájemné možnosti spolupráci. Jednoduché to samozřejmě není, je to i o štěstí.

Přidat reakci