“Krásy přírody” – Michal Krause

3.8.2016 od Romana Marie Jokelová

“Krásy přírody” – Michal Krause

Jednoho dne mi z Fujifilmu přišel přeposlaný email od fotografa jménem Michal Krause. Vím, že to jméno není extra známé, ale já jsem věděla, o koho se jedná. Slyšela jsem totiž, že je to hrozně fajn a milý člověk, který se před relativně krátkou dobou, cca pár lety, rozhodl věnovat fotografii přírody a wildlife.

Jeho tvorbu jsem trochu znala, a tak jsem se s ním spojila a posléze i setkala. Hodně rychle jsem pochopila, že mé zdroje nelhaly. Byla jsem ráda, že jsem zase jednou narazila na ryzí osobnost. Asi si ani neumíte představit, jak je tohle těžké. Mezi fotografy je silná konkurence, nepřiznají vám to a nepřiznají to ani sami sobě, ale vy to poznáte. Jenže Michal byl obrovsky skromný, upřímný a tím si mě získal. Dneska je z něj fotograf, který bourá pravidla a zajeté stereotypy, protože se rozhodl fotit wildlife na systém Fuji.

Fotografii jako takové se Michal věnuje bezmála 15 let, dneska už na plný úvazek. Publikuje články na server Paladix.cz, kde vyšel jeho neskutečný čtyřicetidílný seriál o Adobe Lightroom. Pravidelně vydává týdenní newsletter Lepší fotky a pořádá individuální kurzy fotografování a fotografické cesty za hranice naší země i našeho kontinentu.

Michale, ahoj, ty sis poměrně nedávno prošel v poslední době čím dál častějším jevem, kdy ses od slušně rozjeté firemní kariéry přenesl do světa řemesla. Jaký byl celý ten proces a co ti přinesl?

Ahoj, v mém případě se prolnulo více faktorů, které mě dovedly až ke zmíněnému rozhodnutí poměrně zásadně změnit svůj život. Bezmála 20 let jsem se profesně věnoval IT, z toho valnou většinu v internetovém prostředí. To je hodně dlouhá doba a navíc v rychle se měnícím světě, kde to, co platilo včera, bude zítra zapomenuto. Nějakou dobu jsem cítil, že i když se podílím na zajímavých projektech, možná už za pár let bude těžké nebo dokonce nemožné vysvětlit svým dětem, co jsem vlastně celý život dělal. Podobné pochybnosti asi občas popadnou skoro každého a jako většina lidí jsem si na základě nich jen říkal takové to „OK, změna bude potřeba, možná bych s tím mohl něco udělat, až mi bude třicet pět, čtyřicet…“. Čas ubíhal a já jsem pochopitelně žádnou změnu neprovedl. Pak se ale začaly projevovat ty roky každodenního sezení u počítače i na mém zdraví a některé symptomy mě dost varovaly, že jsem si to svoje už před monitorem odseděl. Takže jsem měl dva zásadní podněty k přemýšlení a k nim se přidal i dopad mé práce na rodinu a děti, protože mám tu nepříjemnou vlastnost, že neumím se zaklapnutím víka notebooku vypnout a pustit práci z hlavy. Dohromady už to byl dost silný argument pro životní zvrat – a jelikož mě rodina v těchto úvahách podpořila (za což nepřestávám děkovat), na opačné misce vah ležela vlastně „jen“ otázka, jestli se uživím :).

Jakkoliv to zní jednoduše, bylo za tím nejméně půl roku intenzivního přemýšlení a hodiny a hodiny debat s rodinou. Nakonec jsem se rozhodl, oznámil své rozhodnutí společníkům ve firmě, další půl rok jsem ještě zůstal, abych svou práci předal kolegům, a najednou bylo hotovo – oficiálně jsem byl na volné noze.

Kromě psaní článků pro Paladix.cz, které jsem ve větší míře rozjel už souběžně s předchozí prací, jsem jinou přípravu příliš nezvládal, takže jsem začínal doslova na zelené louce – neměl jsem pořádný web (kovářova kobyla…), neměl jsem žádnou propagaci, nepoužíval jsem sociální sítě. První rok byl docela těžký, ale nakonec překvapivě úspěšný – absolvoval jsem povedené fotografické cesty, mé fotografie ze Špicberků obdržely cenu v rámci Czech Press Photo, začal jsem psát newsletter Lepší fotky, dokončil jsem oceňovaný seriál Lightroom efektivně a začal psát podobně úspěšnou sérii o Capture One a to všechno mi postupně otevřelo dveře k dalším příležitostem.

A co mi přechod na volnou nohu přinesl? Rozhodně lepší zdraví, pocit naplnění ze zajímavé práce, při níž jsem potkal spoustu skvělých lidí, a příležitosti, ke kterým bych se nikdy nedostal, kdyby mi fotografování zůstalo jen koníčkem. I po těch dvou letech od finálního rozhodnutí však mohu s klidným svědomím říct, že navzdory mnoha těžkostem jsem ani jedinkrát nezapochyboval, jestli jsem se rozhodl správně.

20101208_067.tif

Wildlife a příroda, kdy a jak sis uvědomil, že je tohle žánr, jemuž se chceš věnovat? Myslíš si, že ses “našel”?

Focení zvířat se věnuji už pěkných pár let – fotil jsem je dokonce ještě na film. Strašně dlouhou dobu to ale byly jen nahodilé příležitosti. Odjakživa mě to ke zvířatům přitahovalo. Jako dítě jsem ničil rodiče zarputilým trváním na tom, že půjdu po základce na obor chovatel cizokrajných zvířat. Nakonec to dopadlo jinak, ale svou cestu k přírodě jsem si poměrně přirozeně našel v souvislosti s focením. Fotky z toho období jsou samozřejmě nepublikovatelné :). Cíleně jsem se pak začal wildlife opravdu věnovat až později a pořád to dost vázlo na tom, jak zkombinovat rodinu, práci a focení. Nyní mám poprvé vše nastaveno tak, že se cesty za zvířaty pozvolna stávají přirozenou součástí mé práce a já se snažím, aby to tak bylo i v budoucnu.

Miluji být v přírodě a setkávat se se zvířaty, takže je to srdeční záležitost, která u mě bude vždy na prvním místě. Ale jinak focení vnímám třeba jako hudbu – připadá mi hrozná škoda poslouchat jen jeden žánr, takže z mé pracovny jednou uslyšíte heavy metal a podruhé třeba folk. Podobně mě přitahují i jiné fotografické směry, některé pasivně, jiné si sem tam vyzkouším a nevylučuji, že si svůj rejstřík někdy rozšířím.

20101207_373.tif

Jsi technický typ fotografa? Myslím si, že u tvého žánru je technika poměrně rozhodující, jak se bude takový žánr fotit s Fujifilmem?

Zdánlivě jednoduchá otázka, na kterou neumím jednoduše odpovědět. Jsem spíš analytický typ fotografa – neumím fotit intuitivně, od něčeho si odběhnout a vytvořit skvělé snímky. Pomáhá mi plánování, opakované vracení se k tématu, projekty a podobné „neumělecké“ věci. Na druhou stranu, u samotné fotografické techniky mě už přestalo bavit řešit parametry a naopak hodně prosazuji koncept „zábavnosti“ – jak jsem už určitě někde řekl nebo napsal, sebelepší foťák je na nic, když vás s ním focení nebaví. Tahle myšlenka byla i za mým přechodem k Fujifilmu, zjistil jsem totiž, že svou předchozí techniku sebou beru jen na fotocesty, ale jinak většinu času odpočívá ve skříni. Hledal jsem doplňkový fotoaparát na každodenní focení, abych zjistil, že vlastně nic jiného nepotřebuji, a nijak mě neomezuje, že jsem přešel z 36megapixelového fullframe na 16megapixelový APS-C. Takže v tomto směru už příliš technicky orientovaný nejsem, vybavení mi musí sedět a to je něco, co ve specifikaci nenajdeš.

Na druhou stranu, focení zvířat ve volné přírodě samozřejmě na techniku klade určité nároky. I když jsem už zvířata fotil i širokáčem, v řadě případů se to neobejde bez delších ohnisek, hodí se světelné objektivy a schopnost fotoaparátu fotit v dobré kvalitě na vysoké citlivosti ISO. Fujifilm má velmi dobré snímače se skvělým výstupem, ale plně jsem mohl přejít, až když na trh přišel teleobjektiv XF100-400mm. S tělem X-T1 nebo ještě lépe X-Pro2 jde o vynikající kombinaci pro můj způsob focení přírody. I když budu určitě pozorně sledovat, jestli Fujifilm nepřipraví světelný pevný teleobjektiv, v současné době se necítím touto technikou nijak omezený. Naopak si užívám perfektní stabilizaci, skvělý elektronický hledáček s okamžitým náhledem expozice a výbornou podporou manuálního ostření a samozřejmě i již zmíněný výstup, který fotoaparáty produkují. V současné době nemám potřebu techniku nijak řešit, i když přiznávám, že kvůli videu se na nadcházející tělo X-T2 rád podívám :).

20150407_032.tif

Jak se vlastně učí takovému žánru?

Nejlépe od někoho, kdo už to umí a dokáže znalosti předat dál. Každému fotografovi, který je úplně na začátku, doporučuji absolvovat dobrý workshop, kde se naučí při focení zvířat v lidské péči základní postupy a dozví se i rady pro focení v přírodě. Z hlediska vlastního focení ale podle mě člověku nejvíc dá, když vidí zkušeného kolegu při práci – pokud se vám podaří spřátelit s dobrým fotografem, který vás občas vezme sebou fotit, nebo se s někým takovým vydáte na fotografickou cestu za zvířaty, máte jedinečnou příležitost pozorovat a hodně se toho naučit.

20101213_387.tif

Kdo ti byl a je inspirací?

To by byl dlouhý seznam, ale v rámci žánru jsou pro mě zásadní dvě jména: Vincent Munier a Nick Brandt. Každý z nich fotí jinak, ale spojuje je výrazný styl a zřetelný rukopis. K něčemu podobnému bych se chtěl někdy dostat, ale cesta je dlouhá :). Jinak mě samozřejmě inspiruje řada dalších fotografů – někdy fotografiemi, jindy třeba způsobem práce, nápaditostí a podobně.

DSCF9683.tif

Být dobrý ve svém žánru vychází ze znalosti kontextu a fotografie jako celku. Proč je podle tebe důležité sledovat tvorbu fotografů i jiných žánrů?

Sleduji fotografii napříč všemi žánry a snažím se i o přesah do dalších oblastí, jako je kinematografie nebo malířství. Člověk nikdy neví, kde najde inspiraci a soustředit se jen na jeden žánr podle mého názoru znamená dobrovolné zříkání se příležitostí a nápadů. Jsem toho názoru, že při focení samotném většině fotografů prospívá soustředit se na jeden nebo dva žánry, ale „nakoukat“ by si měli co nejpestřejší spektrum fotografií.

DSCF9777.tif

Když se vydáváš na cestu, co máš ve svém batohu? 

Mojí současnou výbavu tvoří tělo Fujifilm XPro-2, objektivy Fujinon XF23mm f/1,4, XF56mm f/1,2, XF100-400mm f/4,5-5,6, telekonvertor XF1.4X a makroobjektiv Laowa 60mm f/2,8 2X.

V batohu pak samozřejmě bývá i kopa drobností – náhradní baterie, věci na čištění techniky, paměťové karty v odolném pouzdře, stativové destičky, USB disk, powerbanka, GPS tracker a v neposlední řadě troje miminkovské ponožky pro štěstí – od každého z našich dětí jedny :).

20150406_001.tif

Pořádáš individuální kurzy, což je skvělé, protože mají účastníci záruku “jiného” přístupu. V čem se tento přístup oproti skupinovým kurzům liší?

Od začátku jsem věděl, že budu dělat primárně individuální kurzy. Měl jsem řadu zkušeností, kdy jsem se jako účastník a někdy i jako lektor účastnil klasického hromadného kurzu a většinou jsem nebyl s výsledkem spokojen. Ve skupině víceméně náhodných lidí prakticky nelze předpokládat shodnou úroveň znalostí ani stejná očekávání jejích členů, což znamená, že téměř určitě někdo nebude spokojen. Méně zkušený uživatel buďto nebude stíhat nebo bude brzdit ostatní. Někdo se chce více zaměřit na jednu oblast, jiný na druhou a oběma nelze v omezeném čase vyhovět.

Individuální přístup poskytuje lepší možnosti. Prakticky s každým účastníkem se nejdřív na hodinku nebo dvě sejdu a popovídáme si o tom, co vlastně od kurzu čeká a podle toho mu teprve navrhnu způsob a rozsah. Nemůže se tak stát, že bude pár hodin poslouchat něco, co už zná, a pak kurz skončí v okamžiku, kdy to pro něj začne být teprve zajímavé. Většina lidí navíc přichází s poměrně jasným přáním naučit se nějakou konkrétní dovednost (v mém případě jde nejčastěji o úpravu fotografií), ale posléze zjistím, že jí přikládají možná až přehnanou důležitost a že je přínosnější se zabývat šířeji celým procesem. Často se z toho vyvine dlouhodobější spolupráce, která mě hodně baví, a věřím, že je i prospěšná pro klienty. To je věc, kterou hromadný kurz nemůže nabídnout.

20130912_108.tif

Už jsi to sice naznačil, ale když to rozvedeš, proč je podle tebe důležité účastnit se kurzů a workshopů?

Jsem celkem velkým příznivcem samovzdělávání, ale je dobré si uvědomit, že přes některé bariéry se tímto způsobem budeme přenášet zdlouhavě a pracně a někdy možná ani nebudeme tušit, že je před námi nějaká překážka k překonání. Na kurzu k vám může přijít podnět ze směru, kterým vůbec neupíráte svou pozornost – určitě znáte takový ten efekt „jak to, že mě tohle dávno nenapadlo?“.

Druhým velkým přínosem kurzů je rychlejší a efektivnější vstřebávání informací. Živý výklad s praktickými ukázkami funguje pro většinu lidí mnohem účinněji než třeba četba knihy.

A určitě bych vyzdvihl možnost živé komunikace – získané znalosti můžete ihned rozšiřovat doplňujícími dotazy, můžete diskutovat o postupech, o fotkách, získávat zpětnou vazbu. To je samostudiem těžko nahraditelné.

Dobrý workshop vás může v relativně krátkém čase výrazně posunout a dát vám základy, na kterých můžete stavět dál.

20130523_028.tif

20130911_082.tif

Přidat reakci