“Nikon fotografové” – Alžběta Jungrová

9.11.2016 od Romana Marie Jokelová

“Nikon fotografové” – Alžběta Jungrová

Alžběta Jungrová je jistě pro většinu z nás známou fotografkou, která se z role reportážní a dokumentární fotografky posunula do komerční sféry. Tento svět je pro ni samozřejmě něčím úplně novým. Dává jí prostor a možnosti mít fotku plně pod kontrolou, plánovat si jí, učit se mnoho nového a posouvat se zase o kus dál.

V dřívějších dobách si za své reportážní fotografie vysloužila čestné uznání Czech Press Photo a za sérii fotografií z barmského uprchlického tábora v Bangladéši obdržela cenu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky.

Alžběta si prošla bojovými poli, ropnými bahny, novinami, agenturami, aby se dnes mohla v klidu věnovat reklamní, módní a portrétní fotografii. Po celou svou fotografickou cestu však zůstala věrná lidem a zájmu o jejich osudy. V současné době je ambasadorkou značky Nikon a je zastupována jednou z nejprestižnějších agentur v oboru komerční fotografie, a to 4D Photo.

5009

Alžběto, dobrý den, na Nikon stránkách v sekci jejich ambasadorů jste uvedena jako kreativní fotografka. Co podle Vás znamená kreativní fotografie a jak se projevuje Vaše kreativita?

Kreativita ve fotografii je v mých očích schopnost dívat se na věci jinak. Tak, aby se i naprosto obyčejné věci staly pro diváka zajímavé. Umění hrát si a vymýšlet jine přístupy.

Plánujete si fotografie, máte koncepci anebo jste spíše intuitivní fotografka?

Zaleží na druhu fotografie. U dokumentu si pouze stanovuji osnovu, co všechno by měla reportáž obnášet, aby byla schopna vyprávět příběh tak, aby se stal pochopitelným pro diváka. U portrétu nebo u výtvarných záležitostí je to jinak, tam si fotografii promýšlím a komponuji dopředu.

Jak by tedy podle vás měla vypadat dobře odvyprávěná reportáž a jak se pak skládá její příběh? Protože, ne vždy to musí být v témže sledu, v jakém byla realita…

Jak jsem již říkala, měla by být pochopitelná pro diváka, bez textu a vysvětlení. Někdy je ovšem pro autora velmi těžké dobře vybrat, protože zná příběh, a jen nerad vyřazuje třeba lepší fotky na úkor těch, které dají příběhu logiku. Proto může být dobré dělat poslední výběr ještě s někým dalším.

Jste reportážní fotografka, takže by to mělo být spíše o tom pozorování, ale jako malá jste dělala stylizovanou fotku, nepopadne Vás občas potřeba vyfotit něco v nějakém konceptu, například ve volné tvorbě?

Reportážní fotografka jsem, ale poslední tři roky se věnuji spíše stylizované fotografii. Je báječné, když to můžete střídat. A zrovna teď se nacházím v období, kdy potřebuji věci spíše říkat a vyjadřovat se sama za sebe, než „pouze“ dokumentovat.

Fotografii jste studovala, spojená jste s ní od dětství… Poté jste si prošla mnoha českými redakcemi různých deníků, v čem je práce fotožurnalisty specifická?

Je to skvělá škola. Musíte se naučit i z naprosto vizuálně nezábavné věci či události udělat fotku, která bude pro čtenáře zajímavá.

Ovlivnila redakční tvorba Váš pohled na fotografii a přístup k ní?

Částečně ano, tak jako spoustu dalších věcí. Myslím, že naši tvorbu ovlivňuje takřka vše. Věk, události, které jsme viděli a zažili, lidé, to všechno mění náš pohled na svět a tím pádem i to, jak ho potom zaznamenáváme.

903

Z redakcí jste přešla pod agentury. Jaký je v tom pro fotografa rozdíl?

Pro mne to byla větší svoboda. Víc času na jednotlivá témata. Je velmi důležité, jestli výstupem je jedna fotografie do novin nebo cela série. U reportáže to mění naprosto vše.

Podle Sergeje Maximishina je pro reportážního fotografa dobré si projít něčím takovým, zároveň však říká, že není dobré v jednom či druhém zůstat do konce života, co si o tom myslíte Vy a co Vám to dalo?

Naprosto souhlasím a také se tím řídím :-). Myslím si, že i pro práci fotografa platí, že pokud člověk dlouho setrvává u jednoho zaměstnání, potom, ať chce nebo ne, se z něj časem stane rutina. A v takovou chvíli přestáváme věci posouvat a ztrácíme schopnost být kreativní, a to bych opravdu nerada.

Když fotíte reportáž, na co se v daném momentu soustředíte?

Na to, co se děje, na lidi a kontakt s nimi, na světlo, kompozici, osnovu.

Nyní se věnujete komerční fotografii, představuji si to jako zcela odlišný svět od toho, čím vším jste si prošla, proč ta změna? Dává Vám to více svobody a klidu?

Všechno má své pro a proti. Komerční fotografie je naprosto odlišná disciplína. Už kdysi jsem dělala v Londýně asistentku při tvorbě reklamních fotografií, tudíž jsem věděla, do čeho jdu. Po dvaceti letech, kdy jsem se živila dokumentární fotkou, je pro mne malý zázrak moci si vytvářet světlo a kompozice sama. Je skvělé moci naprosto ovlivnit to, jak bude vypadat výsledek, a moci se posunout v retuších, postprodukci i technických znalostech. Tohle vše a další pak celkově ovlivňuje můj pohled na fotku. A nakonec, ať se v budoucnosti rozhodnu pro jakoukoliv její disciplínu, jistě mě to posune zase o kousek dál.

Přidat reakci