Komunikace při fotografování dětí

13.3.2017 od Alice Hrubá

Komunikace při fotografování dětí

Fotograf, na své cestě, se určitě někdy dostane do situace, kdy se před ním objeví úplně neznámí tvorové a má je fotit. Myslím tím pidilidi, nepopsané duše čisté, broučky a zlatíčka, caparty nebo jak chcete. Kdo sám vyzkoušel, zajisté zjistil, že to není úplně jednoduchý úkol, jak se zprvu zdá.

Dítě neposedí a dělá různé kejkle. A to furt. Je o dost menší než my a velmi rádo kouká tím opačným směrem. Když pak zjistíme, že máme místo fotek čmouhy, snažíme se situaci zachránit. Slovem poutáme jeho pozornost a výsledek? Výraz poněkud koprný nebo hraný… V horším případě jeho spruzenost a je konec.

Co tedy s tím?

První veledůležitý úkol je postarat se o pohodlí tvora. Tedy nechat ho odpočinout, nasytit a napojit a vhodně obléknout. Tím je potřeba začít.

Copyright (c) Alice Hrubá

Druhá věc je ještě jednodušší.

Přeladit se na frekvenci svého vnitřního dítěte, minimalizovat své verbální projevy a jen být. Nebrat se vážně. Neřešit. Jen být, s očima otevřenýma, srdcem na dlani a rukou na spoušti. Koukat kolem, sledovat všechny ty věci jako je světlo a stíny a kdesi cosi, co mi může pomoci k dobrému snímku.

Ano, víme, dítě je tvor zvídavý a hravý. Dítě je doslova pytel blech. Buďme tedy také takoví. Klekněme si na kolena a chvilku jenom buďme. Zde se nabízí připomenout, že je fajn mít pár es v rukávu – typu: milého vtipu, jednoduché hry nebo malého (dosažitelného) tajemství. Zkrátka a dobře, splyneme-li s malými tvory, získáme-li jejich důvěru a skamarádíme se, máme vyhráno. Staneme-li se jejich bodem zájmu, je to právě to pravé nastavení pro dobrý snímek.

Ano, tvoři ví o nás, ví, že je s námi legrace. Ví, že uděláme klidně kotrmelec, propukneme v hurónský smích a nebo spustíme psí řečí… A teď teprve začíná ta správná magie. Esence našich zkušeností se mísí, přidáváme světlo, odraz, vybereme pozadí, šup tam s tím a tahám eso z rukávu a napínám tvora, tvor eskaluje napětí a už předem se tetelí blahem. Foťák v ruce a cvak, cvak, cvak. Držím spoušť, dokavaď se něco děje a stále komunikujeme. Kámoš otevírá své srdce a chce nám to všechno předvést, chce to ze sebe dostat všechno a najednou.

A to by bylo, aby se nám nepovedla fotka!

Alice Hrubá

PS: U focení dětí je odpad materiálu opravdu obrovský.

Přidat reakci