Po čem modelky touží

26.7.2013 od Martin Sahula

Po čem modelky touží

Ne, skutečně teď nebudu spekulovat nad tím, jestli je lepší Brad Pitt v červeném Ford Mustangu nebo raději Daniel Ocean v padnoucím obleku a s kterým z nich by byla lepší noc. Spíš bych se rád zaměřil na to, jak dostat modelku správně do nálady. Jak se zasadit o to, aby po dni focení ve spolupráci s ní vznikla dobrá fotka.

Pomineme teď technickou stránku věci a budeme se zabývat pohledem z druhé strany – pohledem na focení očima modelky. Jednu z nich jsem pro tuto příležitost vyzpovídal. Věřím, že přirozená forma rozhovoru bude tím správně stravitelným formátem, jakých chyb se vyvarovat, a na co se naopak soustředit.

M: Ahoj Deniso, my se známe z našeho posledního focení na Hradu a Zámku v Bečově nad Teplou. Chtěl bych se Tě zeptat na pár věcí týkajících se modellingu jako fotograf, který se snaží ostatním přiblížit focení z pohledu modelky. Řekni mi na začátek zhruba, jak probíhá Tvůj typický modellingový set, s jakým fotografem se Ti dobře pracuje, co jsou třeba z Tvého pohledu nejčastější chyby, kterých by se fotograf měl vyvarovat, abys byla schopná ze sebe na place dostat maximum.
Denisa: Já bych pro začátek možná zmínila ještě výběr fotografa. Co modelka hledá, jak hledá, to může být taky zajímavá informace.

M: OK
Denisa: Prvním posouzením fotografa je pro mne jeho práce. Při výběru chci vidět nějaké jeho fotky, zjistit, co se mu líbí, jak věci dělá a jaká je jeho úroveň. Důležité taky je, aby už na začátku měl nějakou představu, kterou mi sdělí. Nemám ráda věty typu „něco nafotíme“, mám daleko radši když vím, co se bude dít. Je samozřejmé, že v průběhu focení se s nápadem dál pracuje, ale pořád by na začátku měla existovat nějaká představa nebo koncept pro set.

M: Co třeba finanční aspekt, vybíráš si fotografa i podle toho, zda Ti slíbí honorář, nebo jsi ochotná někdy fotit i za fotky?
Denisa: Jak kdy. Když je fotograf originální, nebo si ze spolupráce můžu odnést něco nového, ráda fotím i za fotky. Někdy rozhodne taky můj nabitý diář, ale spíš se soustředím na svůj vlastní posun. Chci se vyvíjet v modellingu, a to znamená, že se snažím pracovat s kvalitnějšími fotografy. Jde mi o to, aby bylo vidět, že se fotka i já sama zlepšuju.

M: A máš třeba fotografy, se kterými pracuješ stabilně? Je to lepší/horší než nahodilá spolupráce?
Denisa: Mám fotografy na stabilní práci a ráda zkouším i nové příležitosti, ale spíš jsem raději, když vím, do čeho jdu. Při dlouhodobější spolupráci se samozřejmě obě strany víc semknou, líp se pak pracuje. U nových fotografů se snažím zjistit, jak spolupráci ohodnotily třeba některé ostatní modelky, se kterými již fotograf pracoval. Na to jsou vcelku dobře funkční např. fotopátračka nebo facebook.

M: A vraťme se teď zpátky k tomu průběhu. Takže se tedy domluvíš s fotografem nebo fotografkou, sejdete se, podepíšete spolu TFP, a pak jsi na place.
Denisa: No když se tedy domluvíme… Protože někdy je domluva obtížnější skrz stálé posouvání termínu, to mne pak demotivuje. Ale ano, pak podepíšeme papír, pokud jsme už v minulosti nějaký nepodepsali a jde se líčit a připravovat set. Bavíme se o tom, co se bude oblékat, jak se bude fotit. U některých fotografů už vím z předchozích focení např. jaký druh oblečení se jim líbí, kombinuje se, vymýšlí se.

M: Oblečení máš své vlastní, nebo jsi zvyklá, že fotograf přinese nějaké sám? Co třeba rekvizity?
Denisa: Vždy si nosím nějaké vlastní oblečení, ale podle druhu focení někdy také dostanu vybrat ze sbírky fotografa. Fotografové většinou vědí, co vypadá dobře, takže někdy nechám volbu úplně na nich. Ale vždycky si sama volím kam až v oblékání, resp. v odhalování zajdu. Pokud by byl nějaký kus oblečení moc odvážný, určitě bych do něj nešla. Jednou jsem pro změnu fotila kostýmy pro hostesky, to byla velká část focení spojená s převlékáním. Rekvizity v naprosté většině případů nezajišťuji sama a mám je od fotografa nebo vizážistky.

M: Jak do celého procesu vstupuje vizážistka, pokud je na setu přítomná?
Denisa: Vizážistka je další člověk, kterého je třeba zapojit hned na začátku. I ona má nějakou představu, navíc může výborně ohlídat spoustu detailů, na které fotograf nutně nemusí mít čas při obstarávání techniky focení. Sice málokdy, ale občas se k tomu přidává i stylista, a u něho platí znovu to samé. Ta spolupráce všech lidí na place je klíčová, vždyť jsi to zažil v Bečově sám na vlastní kůži.

M: Nojo, a je fakt, že 12 fotografů a skoro stejné množství modelek nebo modelů už byl pořádný šrumec. Co k vizážistce ještě můžeš říct?
Denisa: Přítomnost vizážistky na setu skoro vždycky znamená daleko vyšší kvalitu výsledných fotek. Jenže to už znamená se dopředu aspoň trochu zaobírat celkovým projektem, plánovat více lidí, stojí to taky víc peněz. V průběhu focení to taky znamená delší časy na přípravu, jenom nalíčení může zabrat půl až celou hodinu. Zase i tady platí, že focení v exteriéru je uvolněnější a mnohdy se zvládnu nalíčit i sama, nebo díky okolí na to není potřeba klást takový důraz, ale v ateliéru nebo při nějaké inscenované fotografii, tam je vidět opravdu všechno.

M: Ještě mi ale pověz něco o tom kreativním procesu před nebo v průběhu setu. Takže říkáš, že je zpravidla výsledkem nějakého složení obou dvou představ.
Denisa: Ano. Jednou jsem měla focení, kdy mi fotograf neřekl svojí představu, nechal na mně skoro celou přípravu. I okolí, to se fotilo v exteriéru, jsem si tak napůl musela vybírat sama. To pak nebyl úplně nejlepší zážitek. Taková práce mně nebaví, není to dobré, protože mi pak chybí odezva. To samé platí i pokud je fotograf moc horlivý a nenechá mi prostor některé věci navrhnout jinak. Pak to není vyvážené a z focení si téměř nikdy neodnáším dobrý pocit. Což většinou po čase vyprchá a pak zůstanou více či méně povedené fotky, ale vždy je lepší, když je to pohodička.

M: Líbí se ti, když se fotí v malých sériích, po kterých se fotky společně proberou a pak se pokračuje dál?
Denisa: No jasně, to je samozřejmě další část té vyvážené spolupráce. Já taky nemusím hned napoprvé vystřihnout tu nejlepší pózu, protože se nevidím. Nebo potřebuju vědět, co se bude fotit, jestli portrét, celá postava, případně jak, abych věděla na co se mám soustředit. Pokud mi fotograf ukáže náhledy, které spolu rozebereme, blížíme se pak o to víc nějakému cílenému stavu. Někdy se třeba sama sobě na fotce nelíbím a fotografovi zase ano, i tohle je důležité si ujasnit. V průběhu focení je zpětná vazba taky důležitá. Když mi fotograf pochválí pózu nebo výraz, mohu ho pak třeba dělat častěji. Jednou se mi stalo, že tahle zpětná vazba vůbec nebyla, a pak jsem se na konci focení musela fotografa ptát jestli z toho budou dobré fotky. Zajímavé bylo, že když jsem je pak dostala, tak se mi nelíbily ty, které vybral on, ale ty, které chtěl původně vyřadit. To je škoda.

M: Co je optimální poměr, kdy je kontrola fotografa na place žádoucí a kdy je jí třeba zase moc?
Denisa: Podle lokace. Exteriér je takový volnější, tam mám i radši sama větší kontrolu, je tam více možností, jak se vyjádřit. V aťasu zase uvítám více aktivity fotografa. Větší svázanost prostorem daleko dřív vyčerpá moje nápady a pak je vhodné, když si spíš fotograf určuje, jak by póza nebo scéna měla vypadat.

M: Jak dlouho vydržíš na place? Po jak dlouhé době máš třeba pocit, že jsi unavená? Jak dlouho focení trvá?
Denisa: Podle toho kde. V exteriéru třeba tak 5-6 hodin, ale to jsem pak úplně vyřízená. Pálí mne oči ze sluníčka, když nesmím moc mrkat. Ze zkušenosti můžu říct, že pěkné fotky vznikají v průběhu celého focení. Nedá se tak říct, jaká je optimální doba focení, obvykle se s fotografem taky domluvíme, jestli už máme dost materiálu, různých variant nebo lokací, aby taky bylo z čeho vybírat. Už na té akci se s fotografem domlouvám, jak bude vypadat předání fotek, kolik času bude potřebovat na zpracování, jestli byl fotograf spokojen, někdy se třeba rovnou domlouváme rovnou na další focení.

M: Vybíráte fotky společně s fotografem už na místě?
Denisa: Většinou ne, většinou víme z focení co se komu líbilo. I se často s fotografem dohodnu, že mi pošle všechny svoje náhledy rovnou s komentářem, které by vybral. Někdy výběr zúží dopředu sám, ale to si většinou říkám i o zbytek náhledů. Některé pak zase vytřídím já, většinou neřeším jen svůj výraz, ale píšu i co se mi na dané fotce líbí, jak na mne působí. Beru to tak, že zase tímhle dávám zpětnou vazbu fotografovi z jeho práce. To samé se týká i postprodukce, kde zase dostanu nějaký návrh a pokud by se mi fotka nelíbila, ještě jí řešíme.

M: Dobře. Já Ti moc děkuju za vyčerpávající informace, i za kolegy, kteří tím třeba získávají nějaké cenné rady.
Denisa: Super, tak jo. I já děkuju a přeju všem, ať se ve focení zlepšují a ať je to baví.

 

Poznámka k úvodní fotografii:
Vznikla v rámci inscenované fotografie v prostorách Státního hradu a zámku Bečov nad Teplou. Po dokončení oficiální části focení se modelka domluvila s vizážistkou a zkusily extravagantní líčení i oblečení, které jak se nakonec ukázalo, působí zasazené do kontextu historického objektu velmi nevšedně. Modelka: Denisa Hubáčková, Make-up a styling: Veronika Havlíčková, Foto: Martin Sahula.

Přidat reakci