David Nogol je portrétním fotografem. Je též otevřeným a upřímným člověkem. Focení je jeho prací i koníčkem. David je jedním z těch, co se od IT dostali k focení, až jednoho krásného dne zjistili, že je focení naplňuje více než jejich práce, a tak dali svému životu zaměstnance košem a pustili se na volnou nohu.

Za posledních několik let, co Davida znám, ušel obrovský kus cesty. Je vidět, jak krásně a přirozeně mu jde práce s lidmi. Jeho portréty jsou uvolněné a působí velmi klidným a mírumilovným dojmem. O své cestě za fotkou a nových zkušenostech se David svěřuje skrze svůj blog, a to bez jakéhokoliv obalu. Vydal vlastní e-knihu, prostřednictvím které se snaží předávat své zkušenosti získané tou nejlepší metodou, jakou si fotograf může projít, a tedy pokus/omyl, začínajícím fotografům. Zároveň se na svém blogu zcela upřímně vyznává ze svých úspěchů a neúspěchů volnonožce. Někdy přemýšlím nad tím, zda mu jeho otevřenost a upřímnost nemůže uškodit, ale pak dojdu k názoru, že vůči negativním vlivům se musel již za ta léta obrnit a to, co se lidem snaží předat, aby si nemuseli procházet stejnými chybami, často i tíhou lidského bytí, je vskutku ušlechtilé. Dnes vám tedy mile ráda představím člověka, který fotí lidi a zároveň tu je pro lidi. Člověka, pro kterého tu jsme my všichni, kteří mu fandíme, protože věříme jeho positivismu.

www.nogol.cz

Davide, ahoj, nemáš někdy strach ze své otevřenosti?

Ahoj Romčo, ten strach jsem měl hlavně v počátcích, v době, kdy jsem se čerstvě pustil do života na volné noze a začínal jsem se učit pořádně fotit. Tehdy jsem hodně zvažoval, jestli mám o svých neúspěších tak otevřeně mluvit (těch úspěchů tenkrát moc nebylo :)). Nakonec jsem si uvědomil, že to je cesta, kterou se chci vydat, a že chci vystupovat maximálně otevřeně – jak při své „oficiální“ prezentaci na webu, tak i na sociálních sítích. Samotnému se mi nelíbí, jak si hodně lidí hraje na úspěšné, ale když je trochu poznáš, tak zjistíš, že pravda je jinde. Nedělá mi problém přiznat chyby a neúspěchy. To k tomu prostě patří.

Přijde mi, že lidi ten můj přístup dokážou ocenit. Možná to někoho odradí, ale docela často mi klienti říkají, že se pro mě rozhodli právě díky tomu, jakým stylem se prezentuji. Díky tomu fotím s lidmi podobné povahy a lépe si rozumíme.

Otevřenost je pro mě jeden ze způsobů, jak se odlišit. Nemám potřebu si na nic hrát. Dělám chyby, občas něco fakt nezvládnu, ale důležitý je pro mě způsob, jakým se v takových situacích zachovám. Má tvorba ještě není zdaleka tak dobrá, jak bych si přál. Vím to a pracuju na tom, abych se přiblížil co nejvíce mému aktuálnímu cíli. A pevně doufám, že mi to takto zůstane. Bojím se stavu, kdy bych si řekl, že už nemám co zlepšovat. To by byl konec :).

2015-09-20-dscf9907

Jak se srovnáváš s negativními reakcemi a lidskou zlobou?

Záleží, v jakém rozpoložení zrovna jsem. Jsou chvíle, kdy je mi fajn a negativní reakce, nadávky a další hejty dokážu přejít mávnutí ruky. Jindy se toho ale nasbírá více, řeším třeba nějaké jiné problémy, a to mě pak dokážou takové reakce dost zdeptat. Párkrát už mi to vzalo chuť do všeho, musel jsem si dát na chvíli pauzu a odpočinout si. Pak ale stačí, aby přišlo nějaké super focení, nafotím fotky, ze kterých mám radost a už je mi to zase všechno jedno. Hodně mi taky pomáhají přátelé a rodina, jsem obklopen skvělými lidmi, díky kterým je pak vše jednodušší :).

Proč zrovna focení lidí?

Na to se sám sebe ptám docela často. Ještě pár let zpátky jsem byl takový ten hardcore ajťák, co vysedával celé dny u počítače (což dělám vlastně i teď) a lidem se spíše vyhýbal. Chtěl jsem s tím něco udělat a vzhledem k tomu, jak rád jsem fotil, mě napadlo to zkusit zkombinovat. Využít foťák k tomu, abych se naučil být trochu společenský a „nebát se“ cizích lidí. Což se povedlo.

No a pak je tady ještě jeden dost podstatný důvod, proč fotím nejraději lidi. Sice se mi hodně líbí krásné fotky krajin, zvířat i architektury, občas mě zaujme i nějaké to makro, ale i přes to, že jsou ty fotky zajímavé, mi přijdou celkem nudné. Když jdu fotit někoho, nikdy dopředu nevím, co z toho vznikne. V jakém rozpoložení ten člověk bude, co se nám podaří společně vytvořit. Je to o vzájemné interakci, je to dynamické, většinou taky hodně zábavné a prostě mě to baví. Za poslední cca dva roky jsem poznal více lidí, než za celý předchozí život.

Co je pro tebe při portrétování důležité?

Pokud neberu v potaz nějakou svou vlastní tvorbu, tak je pro mě vždy nejdůležitější to, jak člověk na fotce vypadá. Tomu podřizuji vše. Portrét může být technicky dokonalý, skvěle nasvícený, krásně upravený, ale pokud se ten člověk na fotce sám sobě nelíbí, je to špatně. Mnoho z mých portrétů může působit docela obyčejným dojmem. Ale fotím většinou lidi, kteří nemají s focením žádné zkušenosti a jejich dosavadní fotky jsou akorát průkazovky nebo fotky z nějakých akcí. A tak mám vždycky radost, když se mi podaří je zachytit tak, že jsou z fotek nadšení a že se na nich sami sobě líbí.

Myslíš si, že je každý něčím krásný a že ono krásné v každém, koho portrétuješ, dokážeš objevit?

Jasně, myslím si, že je každý svým způsobem krásný. Někdy je velmi snadné to objevit a na fotce zachytit. Jindy to zase dá práci, proto je třeba i při focení obyčejného portrétu na LinkedIn zkoušet desítky různých kombinací (různé úhly pohledu, typy svícení atd.), dokud nedojdeme k výsledkům, které nám přijdou nejlepší. Lidi jsou na sebe hodně kritičtí a hodně řeší sebemenší nedostatek nebo nedokonalost. Osvědčilo se mi dávat lidem dostatek prostoru na to, aby se mi s tím mohli svěřit. Díky tomu pak vím, na co si dát extra pozor.

Většinou lidi výsledek nijak více nekomentují, jen potvrdí, že jsou s tím takto spokojeni. Největší radost ale mám, když vidím, že se mi podařilo něco více, než jen udělat hezký portrét. Když mi lidi napíší, jak jim fotky a focení pomohlo zvednout sebevědomí či jim dopomohly k získání nějaké práce, jsem šťastný.

2016-01-24-dscf4142

Jak prolamuješ ledy či jak dokážeš fotografované uvolnit tak, aby fotky působily maximálně přirozeně?

Snažím se, aby to focení nebylo jen o focení, ale aby to lidi brali jako přátelské setkání. Nakonec je zde má introverze docela výhodou, protože dokážu lidem naslouchat a navíc jsem dost empatický. Snažím se přenést pozornost focených osob na to, co říkají, aby se nesoustředili na to, že je někdo fotí. Ale i to se hodně liší. Některé lidi nemám problém uvolnit už na začátku focení, u jiných mi to trvá klidně i 15-30 minut, kdy sice fotím, ale přesto vím, že tam ta fotka není (prostě čekám, než si lidi na foťák trochu zvyknou). A za těch pár let jsem se setkal i s lidmi, které se mi nepodařilo dostatečně uvolnit, zvlášť když někdo není moc sdílný, odpovídá jen stručně, nebo nemá stejný smysl pro humor…

Hodně se mi taky osvědčilo nebýt při focení příliš seriózní. Samozřejmě záleží na tom, koho fotím, ale i když fotím nějaké business portréty, snažím se, aby při focení vládla veselá atmosféra, aby se lidi pokud možno co nejvíce smáli a cítili se dobře.

Co je pro tebe příjemnější, práce s daylightem či umělým světlem, a proč?

Rozhodně práce s denním světlem, a to hlavně kvůli jednoduchosti focení. Jednak sebou nemusím tahat blesky, stativy, deštníky/softboxy. Takové focení je dynamičtější. Nemusím při každé změně lokace vše znovu připravovat a nastavovat. I daylight má svá omezení a člověk se musí přizpůsobit aktuálním podmínkám. Například pokud chcete fotit v dané době v nějakém zákoutí a je tam zrovna špatné světlo, tak se pak hodí použít umělé světlo, protože díky němu máte kontrolu nad tím, jak bude portrét nasvícen. Výhodou toho umělého svícení je taky atraktivita snímků.

Vedeš server fototipy.cz, recenzuješ techniku, jak důležitá je pro tebe při focení právě technická stránka fotky?

Jak se to vezme. Mám rád technicky kvalitní fotky, plné detailů a hezky zachycených barev. Pokud zrovna nefotím zakázky, tak fotky někdy ani neprohlížím zblízka, neřeším, jak moc jsou ostré, a jde mi hlavně o celkový dojem z fotky. A co více, občas u fotek přidávám umělé zrno. Na čem mi ale ohledně techniky záleží, je, jak dobře se s ní pracuje. Potřebuji vybavení, na které se můžu spolehnout, což znamená přesný a spolehlivý autofocus.

Dříve jsem si myslel, že mi nákup lepšího vybavení zajistí lepší fotky. Teď už chápu, že jde více o dovednosti fotografa, než o výbavu, kterou přitom použije. Takže i přes to, že plánuji nákup nového foťáku, uvědomuji si, že mi ten současný bez problémů stačí a jsem s ním spokojený. Taky nemám potřebu kupovat všechny možné objektivy. Aktuálně vlastním jen tři objektivy a s celou svou výbavou se vlezu do malé brašny.

Proč je pro tebe vedle profesionální části tvé fotografické cesty důležitá i volná tvorba? 

Pomáhá mi rozvíjet kreativitu. Focení zakázek mě taky baví, ale musím se držet toho, co si přeje a očekává klient a zároveň, co je pro dané využití vhodné. Naopak v mé volné tvorbě neexistují žádná pravidla. Nic mě nesvazuje, můžu si dělat, co chci a zpracovat to, jak chci. Je to neskutečně osvobozující zážitek.

Další výhoda volné tvorby je v tom, že si můžu snadno zkoušet nové postupy focení nebo postprodukce a zároveň pak můžu sledovat ohlasy. Neustále se snažím posouvat dále, zkoušet upravit staré fotky novými způsoby a hledat cesty k dalšímu zlepšení.

V poslední řadě je to pro mě nejlepší způsob, jakým trávit volný čas. Domluvit se s někým a jít tvořit. Poznávám díky tomu nové lidi, získávám nové přátele a zažívám úžasné zážitky. Foťák s sebou nosím téměř vždy, takže kdykoliv se naskytne zajímavá příležitost k focení, využiji ji. A to je podle mě jedna z nejdůležitějších věcí na focení, myslím, že to musí člověka fakt bavit, jinak ty výsledky nebudou stát za to.