Lenka Hatašová začínala svou profesionální kariéru jako dokumentaristka, reportáž jí zavedla na válečné bojiště i na slavné tenisové kurty celého světa. Časem jí však učarovala práce se světlem a portrétování lidí, u kterého zůstala dodnes. Světlu se věnuje ve volném čase i při svých toulkách přírodou, kdy se ho snaží zobrazit v souvislosti s krásou přírody. Při pořizování portrétů je pro ni nejpodstatnější napojení, které vzniká mezi fotografem a jeho objektem. Bez respektu, úcty a lásky podle ní nemůže vzniknout kvalitní dílo.

Lenko, dobrý den, někde jste uvedla, že si mnoho fotografů není vědomo toho, že je fotka o malování světlem. Jak využíváte ve svých fotografiích světlo a s jakým světlem nejraději pracujete?

Spíš jsem měla na mysli skutečný význam slova fotografie, když ho přeložíte do češtiny… U mne se během života s fotoaparátem v ruce vnímání světla hodně změnilo. Na počátku, v dobách mého dokumentaristického období, jsem sledovala spíše akci a světlo příliš neřešila. Z vlastní zkušenosti vím, že tato proměna úzce souvisí s proměnou vnitřní, vlastně bez ní ani není možná. Po letech modulování studiovými světly jsem ve fázi objevování světla denního, a jsem nadšená ze všeho, co nabízí.

michael-kocab-2

Pracovala jste na výstavním projektu osobností české kulturní scény nazvaném V jiném světle, i zde jste využívala denního osvětlení, je podle vás těžší pracovat s denním světlem, ambientním či ateliérovým?

Tohle nedokážu posoudit, rozhoduji se podle nálady intuitivně, koho a jak nasvítím, někdy dělám kombinace obojího. Těžké pro mne dnes už z toho, čemu se věnuji, není nic, maximálně hmotnost mojí tašky plné techniky…

Možná za tím stojí léta praxe a světelných posunů…

Jak to mají moji kolegové nevím. Podle mě to vychází z osvojení si určitého stylu, který vás oslovuje a díky kterému pak fotky vznikají jedna radost. Důležité je i to, aby člověk nedělal nic, co ho nebaví. Pak je zatraceně těžké pracovat s tím, co prostě není „vaše“.

Co dalšího Vás při focení ovlivňuje?

Popravdě ani nevím…

Ve chvílích expozice se dostávám do absolutní přítomnosti a momentu hlubší inspirace, takže co se děje kolem, příliš nevnímám. Mezi mnou a mým objektem se natáhne taková stříbrná nitka a na ní se odehrává to nejdůležitější. Nejsem fanouškem velkých produkcí a stylizací, i když i tahle období mám za sebou. Velká pompa na fotografiích jen odvádí pozornost od samotné podstaty a jakési vnitřní křehké krásy. V jednoduchosti je prostě největší síla!

Jaká fotografická technika je Vám nejbližší a hraje při focení roli?

Už od dob svých profesionálních začátků jsem věrná žlutočernému impériu, jak říkám Nikonu.

Mým prvním fotoaparátem byl už dnes ikonický FM 2, dodnes ho mám schovaný. Momentálně pracuji s Nikonem D3X nebo D800. Objektivy mám ráda vysoce světelné, baví mne využívat nízké hloubky ostrosti, kterou umožňují – nejfrekventovanější je u mne AF-S NIKKOR 85mm f/1.4G, ráda mám i AF-S NIKKOR 58mm f/1.4G. Studiová světla používám Hensel, fotky zpracovávám na Apple. To je moje Svatá trojice J.

Fotila jste reportáž – válku, ale i turnaje na tenisových kurtech, vnímala jste obojí stejně a stejně tak i k focení i přistupovala, nebo byl i Váš pohled podbarven tím, co jste fotila?

Válečná reportáž i sportovní fotografie je pro mne podobná v tom, že musíte velmi rychle vyhodnotit jak technické podmínky pro vznik snímku, tak i zajímavou kompozici. Jinak jsou samozřejmě tyto dva žánry absolutně odlišné – je velký rozdíl sedět na centrkurtu slovutného Wimbledonu v Londýně, mít pětikilo objektiv na monopodu a starat se jen o to, kam lítá tenisový míček, nebo běžet podél zdí rozbombardovaného Sarajeva a třást se strachy, zda běžíte dost rychle na to, aby vás srbský snajper nedokázal zaměřit…

ondrej-soukup

V současné době se věnujete portrétní fotografii. Fotíte známé osobnosti. Pro mě je svět showbyznysu hodně vzdálený… Jak se pracuje s lidmi, kteří jsou známí a tím pádem i pravděpodobně citliví, co se týká výběru fotografií, jejich retuše atp.?

Nefotím jen známé osobnosti, i když před mým objektivem stojí vzhledem k našim dlouholetým vazbám celkem často… Právě ona oboustranná důvěra pramení z vazeb, které prověřil čas. Pohybuji se v této oblasti téměř dvacet let, znám se se svými objekty mnohdy i dost důvěrně, stýkáme se i v soukromí. Vracejí se před můj fotoaparát zřejmě proto, že mají rádi můj styl portrétování, komunikace, a i třeba to, jak fotky následně upravuji. Celý proces jde tak hladce, jak si jen můžu přát.

O čem si myslíte, že je fotografování lidí, s čím do fotografické interakce s nimi vstupujete?

Pro mne je to už dnes jasné, je to prostě o respektu, úctě a lásce. Takhle nabité pole kolem fotografa ovlivní všechny a všechno, co se nachází v jeho blízkosti. Padají pak zábrany, nervozita nebo křeč a výsledky takové práce nemohou být prostě špatné. Tohle nenahradí žádné dokonalé světelné parky, úžasné digitální stěny, nejmódnější stylingy, super make-up ani obrovské produkce. Co mám přesně na mysli, se těžko vysvětluje, každý fotograf si na to asi musí přijít sám…

Dříve jste fotila stylizovaný portrét. Jak Vy sama chápete stylizovaný portrét?

Mojí doménou je dnes spíš klasický portrét, doby, kdy jsem zpěvačce místo kravaty uvázala pod krk opravdovou rybu nebo herce hnala oblečeného ve smokingu po pás do Vltavy, jsem víceméně opustila…

Stylizace jsou pro mne takové fotografické fantazie, kterými jejich autor často exhibuje „podívejte se, kam až jsem dokázal zajít“. Již jsem se zmínila o tom, že tyhle věci často odvádějí pozornost od podstaty portrétovaného, často zakrývají i jakousi prázdnotu. Sama jsem si touto fází prošla, ale dnes mne baví něco hlubšího, a to nacházím ve světle jako takovém.

Fotografujete i něco jiného, nebo je portrét Vaším výhradním zaměřením?

Dnes už ano, tedy kromě mých procházek přírodou, kde kapesním fotoaparátem fotím (hlavně světelné) zázraky kolem nás. Dokonce je pravidelně publikuji na svém FB profilu, říkám jim Miracles on my way. Mým facebookovým přátelům se líbí, ale pro mne je to jen taková malá odbočka od tváří a lidských energií.

Jak se podle Vás pozná dobrý fotograf?

Skutečný profesionál dokáže pořídit dobrou a technicky kvalitní fotku za jakýchkoliv podmínek. Na nepříznivé světlo nebo jiné nevhodné okolnosti se prostě nevymlouvá, z každé situace vytáhne použitelné maximum.