Návrat do dětství

Občas mám pocit, že se navracím do dětství. To asi není nenormální.  Každému se to, předpokládám, občas stane. Třeba potká někoho, kdo mu dětství připomene, nebo nalezne svoji již zapomenutou dětskou hračku.

Já se však do dětství vracím v práci. To už moc normální není.

Ne ovšem tak, že bych fotil ve školce děti, ani ne tak, že bych potkal dětskou lásku a fotil její děti. Prostě jsem si při práci hrál.

Kdo z kluků nestavěl z kostek různé odvážné stavby? Kdo nestavěl hrady, věže nebo futuristické stavby? Každý. A já si občas stavím z kostek při práci. A to klienti ani neví, za co mě platí.

01-VitMadr-Blog-Navrat-do-detstvi

02-VitMadr-Blog-Navrat-do-detstvi

Při komponování scény, kde aranžuji více produktů, si vypomáhám kostkami z dětských her. Mé současné stavby z kostek možná nejsou tak troufalé, jako ty, které jsem stavěl v dětství, ale znáte to, nejsem už tak šikovný. Na následujících fotografiích se mohu pochlubit, jak trávím pracovní čas. Převážně hrou, například stavbami z kostek. Možná oceňujete moji kreativitu (no, to si troufám, vím).Doufám, že znalci si také uvědomí, jakou musím používat nadstandardní trpělivost, abych mohl toto všechno postavit. Ani nevím, kde tu trpělivost v sobě beru, normálně jí moc nemám…

03-VitMadr-Blog-Navrat-do-detstvi

04-VitMadr-Blog-Navrat-do-detstvi

Takže to jsou stavby z kostek. Ono to ale s těmi hrami nekončí. Pro sofistikovanější kompozici musím občas něco přesunout. Nejlepší je, když musím manipulovat s objektem, který se nalézá někde uprostřed té megalomanské stavby. To mi připomíná hru Mikádo. Pohnout s jednou špejlí pokud možno tak, aby se žádná jiná nepohnula. Často takový můj pokus končí jinou hrou, hrou Domino. Tušíte určitě, jak se to všechno lehce kácí, když spadne jedna část. Pak nadávám, zuřím a netuším, jestli se mi to podaří postavit pokud možno stejně. Často je totiž již většina kompozice klientem na dálku odsouhlasena a já musím překomponovat jen menší část.  To už mám celkem tři dětské hry.

Také si hraji, či lépe řečeno musím hrát, na schovávanou. To jsme v dětství hráli taky všichni. Ani netuším, jestli si na schovávanou hrají dnešní děti. Asi ne. Já ovšem v práci ano. Vždycky jsem si přál, aby mi klient dovezl na nafocení zrcadlová dvířka J Tak mi je dovezl. S těmi úplně zrcadlovými jsem to vyřešil normálně, vyfotil jsem je jednak z boku, to nebyl problém. A pak ještě čelně a tam jsem odraz všeho přiznal a nechal zbytek na grafickém studiu. Více práce jsem měl s těmi dvířky, které byly vysoce lesklé, ale ne úplně zrcadlově. V podstatě šlo o metalízu, tu známe z aut. Abych zde při focení ponechal dostatek struktury, nemohl jsem nechat práci na grafikovi a musel jsem fotoaparát náležitě zamaskovat, aby se mi při čelním pohledu do dvířek neodrazil. Prostě jsem ho musel schovat. Hrál jsem si na schovávanou. Fotoaparát jsem zamaskoval černými látkami, výsledek je na následujících fotografiích. Také je tam ukázka fotografie s odrazem před zamaskováním a po něm.

05-VitMadr-Blog-Navrat-do-detstvi

06-VitMadr-Blog-Navrat-do-detstvi

07-VitMadr-Blog-Navrat-do-detstvi

Aby her nebylo málo, hraji ještě jednu. Chystám se teď odevzdat práci. Třeba se klient zhrozí J  Ale nebojím se. Ve hře Člověče, nezlob se! jsem býval vždycky dobrý J

 

Vít Mádr

Lektor AFOPu

www.studio.madr.cz