Zatím jsme se věnovali vlastně jenom klasickým Polaroidům a Instaxům, tedy těm nejtypičtějším zástupcům instantní fotografie. Je ale na čase ukázat si, že instantní fotka není jenom o čtvercové fotce s profláknutým rámečkem, jak by se mohlo zdát…

Vlastně už od samých počátků firma Polaroid koketovala s myšlenkou vyrobit velkoformátový instantní fotoaparát. Jenže, když si uvědomíme na jakém principu tato technologie funguje, zjistíme, že to technicky vůbec není jednoduché. Největším zádrhelem, na který tehdy inženýři narazili (a se kterým se de fakto ve firmě Impossible Project potýkají dodnes), bylo rovnoměrné roznesení chemie po celé ploše fotografie. To muselo být naprosto dokonale přesné. Válce fotoaparátu, které k tomuto účelu slouží, musely být tedy absolutně hladké, a to byl skutečně technický oříšek. Navíc si uvědomme, že tento výzkum probíhal v době peel-apart filmů, a byl tedy problémem i fakt, že bylo nutné fotografii naprosto plynule vytáhnout, což je u velkého formátu téměř nemožné.

Firma Polaroid se nicméně nevzdala a představila revoluční a fantastické formáty 4×5 a 8×10. Zatímco menší z nich byl ještě relativně dostupný, co se týče nutného vybavení i samotných filmů, větší formát byl skutečně velmi drahou specialitkou a jakousi vlajkovou lodí společnosti. Na formát 4×5 vám stačil třeba Sinar a Polaroid kazeta – fotografie balené v packu jste zvládli vyvolat ručně. Na větší formát 8×10 už ale byl potřeba speciální procesor, který zajistil, že se chemie po snímku rozprostřela plynule a přesně. Navíc byl třeba Sinar 8×10, který byl vždy velmi drahou záležitostí.

Polaroid-Großformat von Jan Hnizdo

Copyright (c) PolaroidLove

Větší formáty měly nicméně úspěch a firma Polaroid s nimi experimentovala dál, až představila naprostou exkluzivitku – největší Polaroid, 20×24 palců, tedy 50x60cm. Cena tohoto formátu byla astronomicky vysoká a vyrobeno na něj bylo pouhých šest kamer. A teď se podržte – hned dvě z nich byly dlouhá léta v Praze.

Jan Hnízdo, tehdy mladý fotograf z východní Evropy, se ucházel o místo ve firmě Polaroid, jež hledala kurátora své slavné sbírky fotografií. Místo získal a brzy se stal nejen proslulým fotografem, ale především velmi důležitou postavou Polaroidu. Když tedy vedení firmy přišlo s nápadem využít svoji největší kameru právě pro propagaci sbírky a faktu, že firma štědře podporuje umělce, byl osloven právě on – a stal se tak jedním z mála “operátorů” tohoto přístroje. Dlouhá léta s ním objížděl fotografické výstavy, fotografoval portréty či asistoval slavným fotografům, kteří si kameru zapůjčili pro svoje projekty.

Když se pak firma Polaroid dostala koncem devadesátých let do problémů, Jan Hnízdo s ní začal spolupracovat externě, právě jako operátor těchto kamer – a naprosto geniálně si prosadil, že mu fotoaparát postupně přejde do vlastnictví. A když k tomu skutečně došlo, založil si v Praze Studio 3000 – jedno ze skutečně pár studií na světě, které disponovalo touto technikou.

Polaroid 20×24 se stal absolutní legendou, na níž bylo – i přes astronomickou cenu za fotografický materiál – nafoceno desítky snímků například i českých umělců. Mají obrovskou hodnotu – nejen z obsahového hlediska, ale právě především z hlediska technického.

impossible8x10

Copyright (c) PolaroidLove

Následovatelé

I přes tyto fantastické vizionářské projekty, na kterých firma Polaroid pracovala, byla v roce 2008 nucena instantní divizi uzavřít a s výrobou všech instantních filmů skončit.

Nicméně i na poli velkoformátových polaroidů se našel nástupce, kterým nebyl nikdo jiný než FujiFilm. Ten představil jakousi větší verzi svých populárních peel-apart filmů FP-100C, pojmenovanou FP-100C45 a disponující právě velikostí 4×5. Ta se vyráběla až donedávna, nicméně i jí potkal smutný osud a dnes je již téměř nesehnatelnou připomínkou starých “instantních” časů.

Copyright (c) PolaroidLove

Copyright (c) PolaroidLove

Firma Impossible Project, která po Polaroidu přebrala výrobu klasických integrálních filmů, dlouho váhala, až se nakonec rozhodla pustit i do vývoje větších formátů. A šla na to pěkně z ostra – rovnou na formát 8×10. Ten představila nejprve v černobílé variantě, se kterou ihned oslavila nemalé úspěchy nejen u profesionálních fotografů, což ji motivovalo pro další vývoj až po nedávné představení barevného filmu. Ten sice zatím není v prodeji, ale očekávání jsou už teď obrovská, protože testovací snímky vypadají naprosto fantasticky.

Je tedy evidentní, že instantní fotografie má před sebou zářnou budoucnost i na poli velkoformátových snímků, a to i přes obrovské částky, které jeden snímek znamená. Je nasnadě, že se Impossible Project – v již navázané spolupráci s Janem Hnízdem – pustí i do těch největších formátů. Jednak je to obrovská výzva, která stojí za překonání, ale také je to jakási cesta, která by mohla k instantní fotografii dostat i profesionální fotografy, které pouhá okamžitost fotografie neuchvátí, a kteří hledají něco více – originalitu, jedinečnost jediného existujícího pozitivu, dechberoucí kvalitu i určitou alchimii stojící za chemickou formou těchto snímků.

polaroid4x5

Copyright (c) PolaroidLove

Díváme-li se na to z jakékoli stránky, nutně dojdeme k závěru, že má instantní fotografie před sebou slibnou budoucnost – ať už v roli stylové fotky v rukou “hipsterů”, nebo v roli originálního nástroje sloužícího profesionálním fotografům. Je zkrátka ze své podstaty jedinečná a právě tato jedinečnost je to, v čem ji všudypřítomná digitalizace nemůže nahradit. Buďme si tedy jisti, že nám svoje přednosti ještě předvede v té nejlepší podobě – a byla by škoda nebýt přitom. Právě proto má smysl tomuto fenoménu se věnovat a stát se součástí tohoto fenomenálního návratu málem zapomenuté technologie.

Michal Čáp,

www.PolaroidLove.cz

O instatní fotografii čtěte ještě zde:

1. díl Instantní mánie znovu na startu, 2. díl Instax nebo Polaroid, 3. díl Integrální filmy – typy, 4. díl Peel-apart, 5. Modifikace instantních fotoaparátů