Svíčka má mnoho významů. Její plamen je nositelem světla, tepla i naděje. Je zdrojem romantické nálady, slavnostní atmosféry i nostalgických vzpomínek. Může přinášet radost i evokovat smutek. Může zachránit, ale také zmařit život. Má prostě obrovskou moc. Také proto je častým motivem obrazů, těch fotografických nevyjímaje.

Protože se blíží Vánoce, čili období přímo “svíčkové”, a protože jsem na prosinec vyhlásil na serveru Photoextract (vyhlášení zde) fototéma s názvem Zátiší s hořící svíčkou, dovolím si podělit se o své zkušenosti.

 

Christmas gifts still life with natural brown background

Pro fotografa znamená přítomnost svíčky s hořícím plamenem zcela jiný přístup, než kdyby svíčka nehořela. Problémy mohou být dva.

První s barevností a druhý s exponometrií. Není však důvod se bát.
Fotíme-li scénu se svíčkou, je dobré se nejdříve věnovat problematice white blance, neboli nastavení bílé. Scéna může být nasvícená denním světlem od okna, žárovkovým světlem od lampičky nebo třeba nějakým ateliérovým světlem (zábleskové nebo žárovkové). V každém případě je dobré mít neustále na paměti, že světlo svíčky je takzvaně teplé, čili žluté světlo a že se tak také může chovat na fotografii. To znamená, že pokud bychom nastavovali white balance na světlo svíčky, tedy tak, aby část scény nasvícená svíčkou, byla správně barevná, pak nám vyjde zbytek scény nasvícený denním světlem výrazně do modra, nasvícený lampičkou nám vyjde trošičku, ale ne moc do modra a kdybychom přisvětlovali zábleskovými světly, vyjde to stejně jako s denním světlem.
Zde je scéna svícená denním světlem a na fotoaparátu je nastaveno rovněž denní světlo.

Zde je scéna svícená denním světlem a na fotoaparátu je nastaveno rovněž denní světlo.

 

Na této fotografii je scéna svícená denním světlem a na fotoaparátu je nastaveno žárovkové světlo.

Na této fotografii je scéna svícená denním světlem a na fotoaparátu je nastaveno žárovkové světlo.

Protože podvědomě chápeme plamen svíčky jako světlo teplé, tedy žluté, nebojme se nastavit white balance tak, aby takové bylo – aby bylo žluté. Tedy v případě svícení scény denním světlem nastavíme v rámci nastavení WB na fotoaparátu denní světlo a plamen svíčky a okolí, které nasvítí, nám vyjde teple žluté – pro naše podvědomé chápání téměř přirozené. V případě, kdybychom scénu svítili žárovkovým zdrojem světla, šlo by o barevnost světla (správně se říká teplota chromatičnosti světelného zdroje) podobnou světlu svíčky, jen by to světlo bylo méně žluté (slangově říkáme méně teplé). To by opět nemuselo vadit, část scény, kterou by nasvětloval pouze žárovkový zdroj světla by vyšla (v případě nastavení WB na fotoaparátu na žárovku) barevně správně a ta část, kterou by osvětlovala svíčka, by vyšla žlutější. Kdybychom chtěli pocit teplého světla při nasvícení žárovkou a svíčkou více zdůraznit, mohli bychom v případě, kdy máme rádi extrémy, nastavit na fotoaparátu WB na denní světlo a fotografie by vyšla výrazně do žluta jak v okolí žárovky, tak (a to více) i v okolí svíčky. Pro pořádek musím uvést, že zde píšu výhradně o běžných žárovkách, nikoliv o úsporkách. Existují také halogenové žárovky do filmařských reflektorů, ty mají teplotu chromatičnosti o něco více do modra, než klasické žárovky (halogen 3200K oproti asi 2800K u žárovky).

 

Madr

U této fotografie je scéna svícená žárovkovým světlem a na fotoaparátu je nastaveno rovněž žárovkové světlo.

 

Zde je scéna svícená žárovkovým světlem a na fotoaparátu je nastaveno denní světlo.

Zde je scéna svícená žárovkovým světlem a na fotoaparátu je nastaveno denní světlo.

A jak by to s WB řešil profík? Jednoduše: profíci fotí samozřejmě do RAWu a tak WB, neboli nastavení bílé (či jinak řečeno teploty chromatičnosti světelných zdrojů) nemusí při focení téměř řešit. Vše se totiž doladí při práci u kalibrovaného monitoru během převodu fotografie z RAWu do TIFu. Pro jistotu dávám často do referenční fotografie šedou tabulku, podle té potom získám základní nastavení WB ve fotografii a dále ji (a především ty další fotografie)  v rawovém konvertoru upravím podle svých požadavků. Klidně bych fotil tak, že bych okolí nasvítil denním nebo žárovkovým světlem, světlo svíčky by mi tedy zákonitě vyšlo více nebo o něco méně žluté, což je pro podvědomé chápání přirozená varianta.

 

Madr

A co v případě, kdy řešíme exponometrii? Plamen se v podstatě chová jako živý předmět, jeho pohyb je často nevyzpytatelný a intenzita světla též. Z důvodu jeho živosti bychom měli exponovat co nejkratším časem a z důvodu menší intenzity světla bychom zase měli exponovat delším časem. Samozřejmě můžeme vše dokombinovat pomocí clony, ale tím zase změníme hloubku ostrosti ve fotografii. Pokud bychom fotografovali v některém z automatických či lépe poloautomatických režimů, plamen by nemusel být na fotografii vůbec vidět nebo by mohl být málo patrný anebo by mohl vyjít příliš světlý či dokonce rozmazaný. To první v případě, kdy by nám automatika stanovila příliš krátký čas, během kterého by se slabý svit plamene nenaexponoval. Čas bychom v tomto případě měli logicky prodloužit – v situaci, kdybychom fotili v poloautomatickém režimu předvolba clony, bychom posunuli kompenzaci expozice do plusu. Jenže by se nám tím pádem zesvětlilo i okolí svíčky a scéna by pravděpodobně neodpovídala skutečnosti. V případě, kdy by nám fotografie vyšla příliš světlá, bychom získali i světlý plamen, který by byl pravděpodobně (v případě kdybychom v okolí měli alespoň trochu průvan) i rozmazaný. V takovém případě bychom měli provést kompenzaci expozice do minusu. Jenže zase s rizikem – tentokrát takovým, které by mohlo přinést příliš tmavé okolí svíčky.

 

Zde je plamen svíčky příliš světlý, okolí OK, ale mohlo by být tmavší.

Zde je plamen svíčky příliš světlý, okolí OK, ale mohlo by být tmavší.

 

Při ztmavení plamene může dojít k přílišnému (čili nežádoucímu) ztmavení okolí.

Při ztmavení plamene může dojít k přílišnému (čili nežádoucímu) ztmavení okolí.

 

Plamen příliš světlý, celkové ztmavení by však už příliš ztmavilo okolí.

Plamen příliš světlý, celkové ztmavení by však už příliš ztmavilo okolí.

Co s tím? Zde neexistuje žádná jistá rada, kromě jediné: Ničeho se nebojme a pojďme do toho.

Musíme-li nasvětlovat okolní scénu denním světlem, je dobré mít možnost jeho intenzitu snížit. Jak? Třeba žaluziemi, bílým závěsem nebo můžete použít na mírné snížení intenzity třeba černou síť, která se používá v oknech proti mouchám. Intenzitu světla snížíme tak, aby při námi zvolené kombinaci clony a času bylo na scéně znatelné nasvícení scény denním světlem a zároveň byl dostatečně vidět plamen svíčky. Není to složité, nejpozději napotřetí se vám to povede 🙂
Svítíme-li žárovkovým světlem, třeba stolní lampičkou, zase se nám může hodit možnost snížení jeho intenzity. Nějakou bílou látkou (ta nám světlo i rozptýlí, ale pozor, aby neshořela), sítí proti mouchám anebo nejelegantněji použitím žárovky o slabším výkonu. Podaří-li se nám zkombinovat výkon žárovky tak, aby při nazkoušené expozici (kombinace času a clony při dané citlivosti) bylo na scéně patrné nasvícení žárovkovým světlem a zároveň byl slušně patrný pramen svíčky, jsme hotovi.
A svítíme-li zábleskovými světly nebo externím bleskem, postupujeme podobně jako v případě denního světla. V případě externího blesku jej doporučuji umístit mimo fotoaparát bokem na stativ a rozptýlit.
A takto bych to zátiší, které výše předvádím, asi pojal já:

Madr

Vít Mádr, profesionální fotograf a lektor AFOPu