Reportážní fotografie je krásnou disciplínou, v jistém smyslu bychom ji dokonce mohli označit disciplínou královskou. Proč? Protože reportáž sama o sobě je přesně tím typem fotografie “tady a teď”.

Reportážní fotografie je o lidech, které zachycujeme při nějaké činnosti, v akci. Reportáž tak nesmí postrádat děj, příběh. Současně ale to není typický portrét, kdy je fotografovaná osoba v interakci s fotografem (oční kontakt, pohled do objektivu). Lidé jsou tak v pravé reportáži zachyceni vlastně jakoby mimochodem, spíše náhodou, zcela přirozeně. Je to moment okamžiku, naturální, bez náznaku manipulace. To je podle mě ta skutečná reportážní fotografie. Tak jak má být.

Rozhodující moment

Mnoho reportáží jsou takové, kde je podstatný jediný okamžik, trvající třeba jen zlomek sekundy. Typickým příkladem budiž sportovní fotografie (rozhodující gól fotbalové extraligy, vítězná hokejová branka mistrovství, atd.). To jsou extrémně těžké situace, které se bohužel zdaleka ne vždy podaří zachytit. Dlouho totiž na ten zlomový okamžik jen čekáte (a není jisté, že se jej vůbec dočkáte).

Pak jsou to série reportážních fotografií, které utváří jednotlivé drobné příběhy, ty jsou součástí většího celku. Času je sice trochu více ale zase ne o moc. Náročnější je to v tom ohledu, že musíte být neustále ve střehu a sledovat a zaznamenávat dění kolem. Mezi klasický příklad patří svatební fotografie.

Reportáže v cyklu jsou třetí situací, kdy fotíte akci, událost, kde se opakují určité děje v cyklech. Zde není až taková tragédie, když dílčí část promeškáte. Naštěstí zde často máte onen luxus druhého pokusu. Ale pozor, nikdy na to nespoléhejte! Foťte vždy tak, jakoby to bylo poprvé a současně naposled. Jen tehdy můžete mít minimálně dobrý pocit, že jste pro to udělali vše, co bylo ve vašich silách (byť to třeba nakonec nedopadlo).

Technika

Jedna z velkých výhod reportáže je, že zde nejsou kladeny tak vysoké nároky na technickou kvalitu jako u jiných disciplín (například produktová, reklamní fotografie nebo portrét). Současně je někdy naopak velice žádoucí, nebudit zbytečně pozornost, což se vám s velkou zrcadlovkou a teleobjektivem vážně nepodaří! Menší fotoaparát je diskrétní a budete s ním nenápadní. Na druhou stranu, reportáž vyžaduje rychlost – jak fotografa tak i jeho techniky. Fotoaparát a objektiv s rychlým ostřením i měřením expozice určitě přijde vhod. Použitá ohniska záleží na situaci – v reportáži se uplatní jak širší ohniska tak delší skla. Osobně preferuji raději širokoúhlé záběry, které vás “nutí” jít hodně blízko. Tím se dostáváte přímo do centra dění a tomu odpovídají i finální snímky, které mají zcela jedinečnou atmosféru. Zase ne vždy je možné, či dokonce bezpečné, přiblížit se až “na dosah”.

Fotografický blesk je v reportáži také často potřeba. Rozhodně tehdy, fotíte-li uvnitř, kde je světla většinou žalostně málo. Na druhou stranu, fotografický záblesk strašně strhává pozornost, takže jeho užití je vždy na zvážení. Někdy lépe použít raději vysoké ISO hodnoty než blesk.

Co je nejdůležitější

Reportáž však nepatří mezi ryze technické disciplíny (jako je třeba produktová fotografie, architektura, makro), proto je zde technika spíše podružná. Mnohem více než o fotoaparátu to je o rychlosti (tentokrát mám na mysli rychlost fotografa), o postřehu, o předvídavosti ale také o přípravě a znalosti (prostředí, tématu, příslušné události). Na reportáž je třeba se dobře připravit, ideálně si předem obhlédnout terén, vytipovat si zajímavé úhly, místa, světlo a záběry. Na place třeba jednat rychle a promyšleně, často ale též intuitivně a někdy nutno improvizovat. Myslet na záběr, kompozici ale současně být ohleduplný k okolí a mít tzv. “oči všude”. Správný reportážní fotograf by měl být všude ale zároveň nikde. Musí být nenápadný nikde nepřekážet, nemotat se ostatním lidem pod nohy. Zároveň je tu však naprosto nutná jistá dávka drzosti. Hodně často je třeba se někam protlačit, dostat se skrze dav lidí. Takže ostré lokty jsou třeba.

Tipy a triky na závěr

Nakonec pár rad, nač si dávat pozor, čemu se naopak vyvarovat. Tak pojďme na to, takové mé malé (soukromé) foto-desatero:

  • Foťte trochu jinak: buďte kreativní, pohrajte si se scénou, využijte přirozené prostředí i světlo ale nebojte se ani fotografického blesku.
  • Liché počty, pravidlo tří: dva jsou málo, čtyři vypadají příliš symetricky, pět jsou fajn, šest už začíná být moc. U lidí je trojice “tak akorát”.
  • Buďte neviditelní: za mě není horší reportážní záběr, než člověk civící přímo do objektivu. To už není reportáž ale portrét. Někdy to sice může vypadat “cool” ale to je spíše výjimka.
  • Vyhněte se středové kompozici
  • Dávejte pozor na “kácející se” horizont a křivé svislice (budov, stromů atd.)
  • Hloubka ostrosti: hrajte si s ní, rozostřené pozadí dodá fotkám punc profesionality.
  • Hledejte nové úhly záběru, foťte z netradičních pohledů
  • Soustřeďte se na detaily: ty fungují vždycky
  • Využívejte možnosti a funkce techniky: seznamte se dokonale se svým fotoaparátem a využijte jeho možnosti.
  • Točte také videa

Přeji Dobré světlo a hodně štěstí při focení reportážních fotografií.