Tento měsíc uděláme výjimku a nezaměříme se na primárně na fotografy a lidi z oblasti fota, i když několik ze zpovídaných filmmakerů má k fotografii velice blízko. 

Prvním zpovídaným je Igor Zacharov, pro mě téměř ikonické jméno. Pamatuji si na den, kdy mi Míša Čížková z Centrum FotoŠkoda napsala „Vím o jednom zajímavém fotografovi, který by chtěl fotit na Fuji a mohl by tě zaujmout…“. Zaujal mě. Okamžitě, a to nejen svou fotografickou tvorbou. Viděla jsem několik jeho videí, které jsem si musela pouštět zas a znova. Jedno za druhým mi běžely jako nepřetržitý film a já měla pocit, že jsem se ocitla mimo realitu a vůbec ne ve světě komerčních videí. Preciznost, empatie, feeling, harmonie, jednoduchost, čistá krása, tak bych shrnula tvorbu tohoto mladého kluka, který bude jednou udávat směr ve světě pohyblivého obrazu. Igor natočil několik klipů pro Preciosu či Škodu a pro mnoho hudebních skupin. Jeho videa působí jako krátké filmy, mají perfektní obrazovou skladbu a dramatickou linku, umocněnou výběrem skvělé hudby, která vás dokonale vtáhne do prostředí, v němž video vznikalo.

Ahoj Igore, děkuju za rozhovor. Už delší dobu jsem ho chtěla udělat právě s tebou, tak mám konečně příležitost…

Začínal jsi s fotografií, jak dlouho to je, co jsi začal fotit?

Ahoj, o první fotky jsem se začal pokoušet kolem roku 2011. Přítelkyně dostala novou zrcadlovku Nikon, kterou jsem si půjčoval a učil se s ní fotit. Ve stejné době jsem na týž foťák zkoušel i točit.

Vždycky mě zajímá, jak se člověk k fotografii dostane, jaká je jeho cesta…

Jak tomu bylo u tebe?

Celkově fotky, video, ale i hudba mě začaly zajímat v době, kdy jsem se hodně věnoval skateboardingu. Sledoval jsem denně časopisy, kde byly super fotky a sjížděl dokolečka skate videa, která měla vždy hodně dobrý soundtrack. Potom jsem začal hrát na kytaru, hrál v prvních kapelách a díky tomu sledoval i videoklipy. Pamatuju si, jak jsem třeba po cestě do školy poslouchal hudbu a vždycky si představoval, jaký by na to mohl být videoklip.

Co jsi fotil na začátku a kdy se z cvakání stala profesionální záležitost?

Na začátku jsem cvakal klasicky všechno a hlavně na všechno, co mi přišlo pod ruku. Fotil i točil jsem na Nikon D5100, potom jsem zkoušel středoformátovou Lomo Holgu, což je spíš taková sranda, kdy člověk neví, jestli na vyfoceném filmu vůbec něco bude nebo ne a potom když je ten film nějak pokažený, tak z toho má radost, protože je to cool. Později jsem dostal Flexaret a Zenit, na které jsem fotil dost dlouho. Díky nim jsem vlastně zůstal u analogu až dodnes.

Profesionální záležitost se z toho stala zhruba kolem let 2013–2014, kdy jsem už nedělal prakticky nic jiného, nechal jsem studia diplomacie na VŠE a naplno jsem se ponořil do focení a natáčení.

5DR_9977

Kdy se do tvého života začalo vkrádat video víme, ale jaký to mělo průběh?

Jako první jsem dělal různé animace v After Effects. Bavilo mě sledovat tutorialy na internetu a učit se podle nich různé efekty apod.. S kamarádem, se kterým teď pracuju, jsme pak zkoušeli různé stop motion animace, třeba v podobě pozvánky na oslavu narozenin…

Potom jsem si začal půjčovat kameru rodičů, na kterou jsem točil, když jsme byli na horách a pak z toho sestříhal video…

Nakonec přišel první videoklip, natočený jak jinak na kameru půjčenou od rodičů. Díky tomu prvnímu klipu jsem se dostal k dalším, začal točit pro kapely kamarádů atd.

Proč video?

Video hlavně kvůli skate a snowboardingu. Vždycky mě fascinovaly skate a snowboard videa kvůli atmosféře. Každý rider si vybere hudbu, která sedí jeho stylu a posune to dojem z videa na úplně jinou úroveň. Doplňuje to jak požitek ze sledování toho pohybu jezdce, který má najednou úplně novou dimenzi, ale zároveň to v ideálním případě i dokonale doplní ten hudební track…

Díky tomu jsem pochopil jakou sílu má hudba při spojení s obrazem.

Jak se získávají klienti, když jsi na začátku?

Dobrá otázka. Pamatuju si, jak jsem asi první 2-3 roky denně seděl nad svým “portfoliem” a přemýšlel, jak ho vylepšit, co vyfotit, co tam přidat a co udělat pro to, abych dostal alespoň nějakou zakázku. Na začátku to konkrétně pro mě byl hodně velký pocit bezmoci, protože jsem neměl přímé vazby na lidi, kteří by mi byli schopni dohodit placenou práci. Navíc nejsem úplně maximálně komunikativní a otevřený typ člověka, což v tomhle směru určitě nepřidá. Když se ohlédnu zpátky, tak je to z 99 % pořád fotit a pracovat na věcech zdarma a z vlastní iniciativy. Nehledět vůbec na to, jestli ten výsledek někdo vidí a ocení nebo ne, protože kvalitní práce si vždycky obecenstvo najde a člověk nikdy neví, ke komu se až může dostat. Určitě je v tom z velké části i štěstí, ale člověk mu může hodně jít naproti tím, že bude prostě sám dělat tu práci, kterou dělat chce, nehledě na to, jestli má klienty nebo ne.

IMG_4891

Škoda, Preciosa, sakra, to jsou pěkné značky v portfoliu, jak došlo na vaší spolupráci?

Preciosa přišla po tom, co jsem natočil video ze sklářského symposia IGS v Novém Boru. Tenkrát jsem netušil, že natočení takové akce pro mě může znamenat navázání tak důležité spolupráce, ale opak byl pravdou. Nikdy nevíte, kam až se vaše práce může dostat.  (http://igorzacharov.com/work/skoda-auto-muzem-feat-preciosa-lighting/)

IMG_5767

IMG_0277

 

ŠKODA Auto přišla díky Preciose. Teď jsme pro ŠKODA natočili již druhé video. Je to typ spolupráce, která mi 100% vyhovuje, protože není obtěžkaná složitými agenturními procesy. Většinou jdeme přímo k jádru věci a točíme. (http://igorzacharov.com/work/skoda-superb-black-crystal/)

IMG_8239

Částečně jsme se i díky Preciose dotali minulý měsíc např. k natáčení a focení pro balet Národního Divadla, pro které jsme dělali upoutávku na představení Sněhová Královna.

DSCF9458

Co je pro tebe při natáčení důležité?

Při natáčení je pro mě důležité, aby mě ten projekt zajímal, protože jinak mu nemůžu dát 100 %. Mám rád, když do tvůrčího procesu mluví max dva lidi, ideálně když můžu veškeré kreativní věci řešit jen s jedním člověkem. Snažím se vyhýbat zakázkám, které zavánějí několikakolovým schvalováním přes zástupy lidí, protože tak může hodně snadno dojít ke ztrátě původního záměru. Potom je pro mě naprosto klíčová hudba, bez které nikdy nezačínám stříhat. Většinu videí stříhám v podstatě jako videoklipy, takže si nejdřív připravím hudební stopu a potom do ní vkládám obraz.

IMG_9561

Stříháš si všechno sám, nebo máš nějaký tým a support?

Mám rád kontrolu nad každou fází výroby, takže si většinu videí stříhám sám, ale mám spolupracovníky, kteří mi pomáhají se střihem, když se nahromadí víc práce. Nejsme zatím v klasickém agenturním procesu natáčení, kdy se na každý projekt bere střižna, color grading atd.

PRECIOSALighting_Foundry_MR_7154_150609

PRECIOSALighting_Foundry_MR_9845_141201

Co ti zabere víc času, natáčení nebo stříhání?

Časová náročnost je hodně relativní.

Např. pro Preciosu sbíráme materiál v podstatě kontinuelně už přes dva roky, takže když pro ně teď stříháme, máme velkou banku záběrů, do kterých můžeme sáhnout. (http://igorzacharov.com/work/preciosa-lighting/)

Potom jsou tu natáčení jako Black Crystal pro ŠKODA při minulém Design Bloku. V 8:00 ráno jsem dostal telefonát, že potřebují ten samý den přes noc natočit záběry do videa, do rána sestříhat a další den už promítat na zahájení Design Bloku. Taková věc potom vznikne a promítne se v rámci 24h. Takovéhle spolupráce nejde dělat bez vzájemné důvěry, takže schvalovací proces v tomhle případě vypadal tak, že jsem v 11:00 dopoledne následujícího dne poslal první střih, který šel rovnou na schválení hlavnímu designérovi ŠKODA Jozefu Kabaňovi a večer se již promítal. Když věci takhle klapnou, pak je radost z práce na úplně jiném levelu, protože vím, že jsem s někým na stejné vlně a líbí se nám stejné věci.

Mluví ti klienti do videí hodně, nebo jsou tak nadšení (protože já jsem), že nemají potřebu?

Snažím se vybírat si takové práce, kdy cítím, že jsme s klientem na stejné vlně. Když mi klient důvěřuje, ví jakým stylem točím nebo fotím a nechává mi volnou ruku, tak je výsledek většinou mnohem lepší.

PRECIOSALighting_Glassworks_MR_1570_150325

Je jednodušší točit klipy pro skupiny nebo reklamní videa?

Obojí má samozřejmě světlou i stinnou stranu. U videoklipů mám většinou úplně volnou ruku v tom, co a jak chci natočit, ale dělám je prakticky zdarma, protože veškerý rozpočet většinou investuji do výroby. Je to věčný boj mezi tím, abych vyvážil placenou klientskou práci vlastní tvorbou.

IMG_9660

Když by někdo chtěl video od Igora Zacharova, ale rozpočet neměl nejvyšší, dokázal by tě nějak získat?

Haha, dělám jak věci s absolutně nulovým rozpočtem, které občas dotuji ze svého jen proto, aby vznikly, tak komerční placené věci. V první řadě se u projektu nerozhoduju podle toho, kolik je na něj peněz.

Např. kapely mi často píší, že chtějí videoklip a kolik by je to stálo. Chci po nich vždy nejdřív poslat nahrávku a podle toho, jestli se mi track líbí nebo ne se rozhoduju dál. Někdy se stane, že na klip mají slušný rozpočet, ale když mi nic neříká jejich hudba, tak do toho nejdu.

V minulosti jsem to párkrát udělal, ale teď už nechci. Asi to je hodně spojené s tím, že mám sám kapelu a ta hudební stránka je pro mě rovnocenná část videoklipu stejně jako obraz.

(http://igorzacharov.com/work/please-the-trees-suite-f/)

Máš ještě vůbec čas na focení?

Právě se focení začínám věnovat víc než kdykoliv předtím. Snažím se v tom poslední dobou maximálně vzdělvat. Chovám před tím řemeslem velkou pokoru a jsem rád za každý job, který můžu v tomhle směru dělat. Teď jsem fotil článek pro časopis Proč Ne?!, kdy jsem v mém novém ateliéru fotil portréty deseti úspěšných mužů. Řekl jsem si, že to celé udělám na středoformátovou Mamiyu RZ67, filmy sám vyvolám, naskenuju a dostanu je až na sránky časopisu…

Je to vlastně úplně základní postup, ale dneska k němu většina fotografů ani nepřičichne, což mi přijde jako obrovská škoda…

Filip mi říkal o tvé spolupráci s Burdou, fotíš pro ně poměrně zajímavé věci, můžeš nám je přiblížit a říct, co tě na tom baví?

Pro Burdu jsem zatím fotil pro časopis Venkov&Styl. Fotím pro ně do rubriky řemeslo, což je právě pro mě ideální téma. Fotili jsme s rodinou, která již po tři generace vyrábí varhany. Baví mě na tom, že je to focení v prostředí, které má vždy charakter, atmosféru a člověk ho nemusí nijak přikrášlovat. Navíc je s tím vždy spojené focení portrétů zajímavých lidí, kteří mají příběh, takže ideální kombinace.

Bude do budoucna Igor Zacharov pořád photo & filmmaker, nebo jen cinematographer?

Těžká otázka. Sám nevím co budu do budoucna dělat, možná budu mít bistro a vařit kafe. Hehe. Chtěl bych teď víc fotit a hlavně se vzdělávat, doplnit svoje mezery např. ve vyprávění příběhu a stavění scénáře, svícení atd.

Pořád je co se učit.

skoda_vision-4174-Edit