Jakub Mertl je fotografem v relativně malém, ale malebném městě Třebíči. Jeho tvorba pokrývá široké spektrum žánrů. Rodinné, portrétní a svatební focení je jeho denním chlebem. Mne však zaujala jeho volná tvorba, ze které vyzařuje obrovská hloubka, prostor, jiný svět, tajemno a emoce.

Krajiny, které Jakub transformuje do podoby snových zemí jsou světem, ve kterém se člověk snadno utopí i najde zároveň. Jakub je jedním z fotografů jejichž fotografie vypadají jako by byly malované kouzelným štětcem. Jeho fotografie přiznávají pečlivou a náročnou postprodukci, což nemění nic na faktu, že se jedná o bravurní práci. Preciznost a smysl pro detail se snoubily s citem pro krásu, jemnost, malebnost a fantazii.

Z jeho tvorby je zřejmá láska k přírodě a snaha s ní souznít.

Dobrý den, Jakube, děkuji vám za rozhovor.

Vždycky mě fascinovalo, když se fotograf ve své volné tvorbě značně odkláněl od své profesionální práce. A tak by mne zajímalo, jaké fotografie byly na samém počátku vaší tvorby?

Dobrý den, dobrý den všem čtenářům, na samém počátku mé fotografické tvorby to snad ještě nebyly ani fotografie v pravém slova smyslu, každý začínající nadšený amatér fotí pořád a vše okolo sebe a tím vlastně v té době ještě asi nevědomě hledá sám sebe a cvičí své oko, vnímání reality, světla a tvarů.
Má tvorba byla samozřejmě plná chyb, omylů, ale v sobě jsem si říkal, že to je ono, tedy to, co mě baví a naplňuje. Tehdy jsem vystavil svou první fotku na jeden ze serverů, kde jsem samozřejmě dostal od zdejších profíků pořádnou čočku, ale za tu čočku, která mi přirostla k srdci, a ze které jsem si vzal hodně ponaučení., jsem vděčný Je strašně důležité, když začínáme s focením, abychom zahodili své ješitné ego stranou  a nechali si poradit od zkušených, protože nás to může stát právě celý ten krásný svět.

Fotil jsem vše, zkoušel jsem street, makro, portréty, myslím si, že se člověk musí najít, a nebo aspoň vycítit to, co ho baví, kde je mu dobře. Otázkou pak je, jestli se vůbec někdy najde.

Jako totální amatér jsem hledal vzdělání v odborných publikacích, vždy si něco přečetl a hned to běžel zažít v praxi. Nebylo dne, kdy jsem v ruce nedržel foťák, pokaždé jsem si v duchu říkal, alespoň jednu “zajímavou” fotografii musím donést domů, dal jsem si vždy cíl, který jsem se snažil splnit.

Copyright (c) Jakub Mertl

Copyright (c) Jakub Mertl

Moc netuším jak byl fotoaparát nastaven, ale je to focené přes sklo z vlaku do vlaku… Nějaká ta závěrka, ale jak dlouhá, to nevím…”

Z komentáře k mé první fotce lze odvodit, jaká byla má tvorba a znalosti na úplném začátku.

Váš svět profesionální fotografie je velmi vzdálen světu vašich krajin, existuje však něco, co je spojuje?

Miluji přírodu, která mě nesmírně naplňuje a také uklidňuje.

Nejsem v tom sám, každý, kdo je v přírodě se uklidní a ukazuje kousek svého já, vypustí ze sebe ty správné emoce, a proto jsem se rozhodl skloubit profesionální svět se světem mých krajin.

Většinou právě v mé, jak profesionální tvorbě, tak ti vorbě osobní, najdete les, přírodu, strom, vesmírnou oblohu, mystickou náladu.

Rád fotografuji těhotné ženy v nedotčené panenské přírodě, která je zarostlá vzrostlými duby s povalujícími se mechovými kameny. Už jenom tohle je fantazie, ale ta která opravdu existuje, to je to spojení, kde nacházím tak trochu sebe a svou inspiraci, kterou vkládám do profesionální tvorby.

Ne vždy to jde, ale když ano, prožívám „fotoorgasmus“. V sezóně nemám totiž žádný volný čas na svou volnou tvorbu, tak se alespoň tímto způsobem udržuji a naplňuji. Nestačí to, ale člověk přežije. Těším se na letošní zimu, kdy budu zase mít čas tvořit. Chtěl bych se posunout o kousek dál, rád bych začal s VFX a matte paintingem, více promýšlet celé scény a tvořit ještě více ten “můj” svět. Doufám, že se vše zadaří. Je totiž těžké tvořit a zároveň se tím živit, vždycky dá člověk přednost výdělku, protože prostě na chleba musí být.
Cítím jako bych se s příchodem zimy uzavíral, ukládal na zimní spánek, cítím jak si potřebuji odpočnout od profesionální tvorby, abych mohl načerpat sílu a inspiraci k té další. Dá se říct, že všechny mé volné fotografie z poslední doby jsou právě z období, kdy nemám do čeho píchnout ha, ha…
A co si myslíte, že Vás ve výsledku víc naplní? Volná tvorba nebo peníze?

Copyright (c) Jakub Mertl

Copyright (c) Jakub Mertl

Pracujete radši s lidmi nebo je vám příjemnější focení v klidu přírody?

Práce s lidmi mi nevadí, pracuji s lidmi v přírodě, kde jsem jako doma. Nemohl bych asi pracovat celý rok v ateliéru, asi by mě to totálně pohřbilo. Mám kolem Třebíče svá oblíbená fotografická místa, na kterých je ta správná energie. Lidé se uvolní a najednou jsou z nich zase lidé. V komunikaci přes email se stává, že člověk člověka neodhadne, protože neslyší hlas, ani jeho tón, barvu a může to interpretovat jinak. Podvědomě si tvoří vztah, který je někdy klamný. A proto mám občas strach, s kým se setkám, jestli si sedneme, ale můžu říct, že mě strach pokaždé při focení přešel a po focení pak prožívám ten nejkrásnější pocit. Z focení vždycky odjíždím v doprovodu mé přítelkyně, plný úsměvů a duševní pohody.

Vždy  jsem před focením malinko nervózní, neberu to na lehkou váhu. Na každé focení se, i po tolika letech zkušeností, připravuji jako na své první, jedu o den dřív na dané místo, sleduji, jaké to tam je, co nám příroda přichystala, jaká bude nejlepší doba focení. Opakuji si pózy a tím se uklidňuji. Jakmile začne focení, stres spadne a všechno to připravené ze mě doslova “cáká”. Mí zákazníci se také určitě stydí, je to přirozené, ale když vidí, jaký jsem blázen, tak to ze sebe vypustí, a tak si vlastně říkám, že je to dobře, protože kdybych to bral laxně, třeba by vše bylo jinak.

Ale to jsem asi stále neodpověděl na Vaši otázku, neznám odpověď, mám rád práci s lidmi v přírodě, mám rád práci bez lidí v přírodě. Každý si potřebuje občas od lidí odpočinout, ale zároveň je kolem sebe potřebuje.

Copyright (c) Jakub Mertl

Copyright (c) Jakub Mertl

Kdy se zrodil nápad vytvářet z fotografií přírody mandaly?

Je to tak 7 let zpátky, když jsem zkoušel při úpravách svých fotografií experimentovat, přinést něco nového, tak jako to dělá asi každý. Vyzkoušel jsem zrcadlit dvě fotky, kolem své osy, vypadalo to zajímavě, ale nikdy jsem to nepublikoval, nepřikládal jsem tomu větší pozornost, protože jsem si v duchu říkal, že toto stejně nikoho nezajímá, a tak jsem se dále věnoval focení klasických věcí.

V nedávné minulosti má psychika začala pracovat jinak, protože jsem cítil, že není něco v pořádku, měl jsem jedno období, kde jsem si psychicky sáhnul na dno, byl jsem nešťastný, neměl jsem chuť do života, myslel jsem jen na to nejhorší, vyhlídky nula.  Tehdy má mysl sama od sebe začala vyhledávat relaxaci a jinou formu života. Možná za to může i rok 2012, kdy Mayský kalendář měl docílit svého vrcholu. Jsem přesvědčen, že čím dál víc lidí vstupuje do duchovního života, protože toho materiálního máme už všichni dost, respektive, každý kráčí tam, kam potřebuje jít.

Začal jsem poslouchat relaxační hudbu, hluboké meditační zvuky, binaurální hudbu, která léčí. Při poslechu  hudby jsem při zavřených očích viděl obrazce mandal, nevím, zda to byly pseudohalucinace, ale celkem se mi to líbilo, až se mi to zalíbilo natolik, že jsem to musel převést z hlavy na papír.

Je zajímavé, že když si stejnou hudbu pustím teď, tak už to se mnou tak nepracuje. Vysvětlil jsem si to jednoduše, když máte horečku, dáte si prášek a později je po problémech, když si stejný prášek dáte bez horečky, nic to nedělá. Utvrdil jsem se v tom, že tato hudba je opravdu léčivá, působí tehdy, pokud je člověk psychicky zraněn. Nedávno jsem přemýšlel, že kdyby se to všechno nestalo, dnes by také nic nebylo. Samozřejmě hudbu poslouchám dál, žiji teď mnohem radostněji a jsem kreativní jako nikdy předtím, musím zde na tomto místě poděkovat Vesmíru, “Děkuji Ti Vesmíre”.

Copyright (c) Jakub Mertl

Copyright (c) Jakub Mertl

Mají vaše mandaly svůj příběh?

Slovo “mandala” pochází ze sanskrtu (jedno z nejstarších písem vůbec) a znamená “kruh – střed”, často označovaná také za “Magický kruh”.

Každá mandala má svůj magický příběh, každá nám něco sděluje, každá na nás působí, ať už barvou, nebo tvarem.

Když se podíváme kolem sebe, tak vidíme, že sám velký Vesmír je mandalou, skládající se z mnoha dalších – mezi nimi je i Země. Když vhodíte kámen do vody, vytvoří soustředné kruhy – tedy mandalu. Když uvidíte pařez, jeho letokruhy tvoří mandalu, když rozříznete zelí, vidíte mandalu, květy rostlin jsou mandaly, galaxie je také mandala, a tak by se dalo pokračovat do nekonečna. Vše kolem nás tedy tvoří svůj příběh, vše kolem nás žije, a stejně tak my Lidé máme svůj životní příběh, i vesmír má svůj děj, čas, příběh.

Z toho by se dalo odvodit, že mandala jako taková je starší než historie člověka, neboť je stejně stará jako vesmír sám a kdoví jestli není ještě starší.

Mandala svůj příběh píše všude tam, kam jí umístíme, působí sama o sobě energiemi, které ze sebe vyzařuje. Chceme-li jí však více porozumět a podívat se tak trochu pod pokličku a využívat více její energie i k osobnímu růstu, je potřeba s mandalaou začít pracovat.

Díky mandalám můžeme překonávat strach, životní změny, které mají za následek velké psychické výkyvy.

Copyright (c) Jakub Mertl

Copyright (c) Jakub Mertl

Jak náročné je vytvořit takovou mandalu?

Ani moc ne, spíš to není vůbec náročné, jsem zastánce toho názoru, že nejlepší věci jsou nejjednodušší a také zadarmo. Na vytvoření mandalky stačí obrázek, který rozřízneme na pravoúhlý trojúhelník a ten trojúhelník potom otočíme kolem osy, aby vznikl čtverec, potom ten čtverec kopírujeme až nám vznikne mandala. Je to opravdu jednoduché a myslím si, že když se nad obrazem chvíli zamyslíme, tak dojdete k závěru.

Na tvorbě mandal mě strašně baví, že dopředu nevíme, jak bude vlastně vypadat, mozek je sice to nejdokonalejší na této planetě, ale přesto si nedokáže mandalu přestavit dopředu, vnímáme ji až jako výsledek. Chaos, který poskytuje nesmírný klid a smysl.

Copyright (c) Jakub Mertl

Copyright (c) Jakub Mertl

Vznikají vaše fotografie až poté, co je vyfotíte nebo vychází z konceptu, který se vám nejprve zrodí v hlavě?

No já si myslím, že je to tak napůl, záleží na dané fotografii. Fotky, které nijak více neupravuji, tak většinou vznikají přímo v hlavě na místě, jdu přírodou a sleduji krásy nevšedního světa kolem mě, které se pokouším zachytit a přidat k tomu kousek ze sebe. Mystické fotografie, které upravuji, jsou tak trochu připravené, ale hodně toho domýšlím až poté, co fotografii upravuji. Chtěl bych to určitě trochu změnit a chystat si storyboard, kde bude vše dopředu jasné. Určitě to má své výhody, protože pak víte, jakou bude mít dílo perspektivu, jaké bude osvětlení.

Copyright (c) Jakub Mertl

Copyright (c) Jakub Mertl

Kde čerpáte inspiraci, která z vašich fotografií dělá obrazy?

Všude kolem sebe, všude v přírodě a hodně ze svého života a zkušeností, které jsem prožil, každý si ve svém těle neseme zážitky z dětství, z dospívání, kus hezkého i kus toho hořkého, všechny tyto aspekty uvnitř nás hrají důležitou roli, která formuje naše vlastní já, která formuje naše obrazy. Inspirace je ale zase současný stav mysli a rozpoložení. V některých mých dílech je vidět něco jako “exit”, touha po dosažení vesmíru, touha utéct pryč. Tato díla jsem tvořil, když mi nebylo dobře. Dnes, s odstupem času, bych řekl, že jsem se musel vypořádat se svými démony. Obecně vzato mám ale rád témata, která vyvolávají v lidech emoce, vzpomínky a uvědomění.

Copyright (c) Jakub Mertl

Copyright (c) Jakub Mertl

Tak mě napadá, když se dívám na vaše fotografie, zda vás někdy nenapadlo zkusit tyto věci rovnou malovat?

Rád bych, ale musel bych se naučit malovat. Poslední dobou mi ale druh tohoto umění chybí čím dál víc. Nikdy jsem se ale malovat neučil, vždy jsem skončil dřív, než jsem začal. Malba má své výhody, malíř si může namalovat své světlo, svou fantazii a svoji realitu.

Copyright (c) Jakub Mertl

Copyright (c) Jakub Mertl

Odráží vaše volná tvorba vnitřní svět Jakuba Mertla?

🙂

Copyright (c) Jakub Mertl

Copyright (c) Jakub Mertl

www.fotografjakubmertl.cz

https://www.facebook.com/fotografJakubMertl?pnref=lhc

Copyright (c) Jakub Mertl

Copyright (c) Jakub Mertl

Copyright (c) Jakub Mertl

Copyright (c) Jakub Mertl