Skvělá česká fotografka vystudovala jazyky na filozofické fakultě Univerzity Karlovy a dlouhá léta učila francouzštinu a ruštinu. Základní informace o Daně Kyndrové najdete na internetu, opět tedy můj osobní pohled na tuto ženu. Danu znám jako velmi pečlivého a svědomitého člověka, který když si vytyčí cíl, vždy dojde úspěšně na konec. Sestavila výstavy k významným událostem naši historie. Věnuje se také retrospektivám jednotlivých autorů, z posledních jmenujme například Miloně Novotného. Znám ji nejen jako skvělou fotografku, jako kurátorku nejlepších dokumentárních výstav, které se zde, v Čechách, konají, ale především úžasného člověka s čistou duší. Velmi ráda přináším toto popovídání…

Dano ptát se na to, co Vás přivedlo k fotografii je ve Vašem případě zbytečné. V dětství jste hodně cestovala a navíc maminka redaktorka fotografického časopisu… cesta je jasná a jasný je i výběr studia jazyků. Uvažovala jste někdy o tom živit se něčím jiným?

Na gymnáziu jsem nejprve uvažovala o FAMU, dokonce jsem asi dva měsíce chodila do přípravky, kterou vedl profesor Šmok, což mi utvrdilo v tom, že na tuto školu nechci. Ideální by bývala žurnalistika, ale byl rok 1974, tedy začínala normalizace a kvalitní kantoři museli z fakulty odejít. Nakonec rodinná rada rozhodla, že půjdu studovat jazyky, neb do tohoto oboru ideologie zasahuje minimálně a já se tak nedopustím velké prostituce s režimem.  U nás doma panovalo přesvědčení, že ten režim jednou padne a jak říkala matka, pak se té fotce můžeš věnovat a jazyky se vždycky hodí.

Dana Kyndrová

Copyright (c) Dana Kyndrová – Moskva

A padl. Vaším nejznámějším projektem je dokumentární soubor z počátku 90. let o odchodu sovětských vojsk z Československa, kterým jste navázala na práci Vaší maminky, která dokumentovala jejich příchod. Velmi zajímavá situace, jak se Vám pracovalo na Vašem „barevném“ souboru? Fotografovala jste z trochu jiného pohledu než ostatní, dívala jste se na vojáky a na jejich každodenní život. Podobně jako Vy to sledoval snad jen Karel Cudlín.

Tak spíš bych řekla, že než na matku,  jsem navázala na svůj projekt z komunistických manifestací v 70. a 80. letech. Listopad 89 byl fajn, ale pro mne bylo završením tzv. normalizace teprve to, když opustili Československo ruští vojáci. Nechtěla jsem zachytit kroniku vlastního odchodu, ale cílem bylo vyjádřit kolaps sovětského impéria. Agresivní žlutá a červená barva na omšelé agitační komunistické výzdobě v kasárnách skvěle doplňovala černobílé fotky prostých ruských vojáků, kteří působili velmi uboze.

Copyright (c) Dana Kyndrová - Moskva -vojenská přísaha 2012

Copyright (c) Dana Kyndrová – Moskva -vojenská přísaha 2012

Následně přišlo fotografování imigrantů, kteří nacházeli azyl právě v místech, kde sídlila sovětská armáda, jak Vy sama vnímáte takovýto posun?

Tak nikterak zásadně. Byla to přelomová doba, takže imigranti, hlavně z Rumunska, se umísťovali tam, kde bylo místo, tedy i do prostor po sovětských vojácích. S odstupem času to vlastně není důležité.

Fotografovala jste imigranty, ženy, Podkarpatskou rus, pražské bezdomovce. Která oblast pro Vás byla psychicky nejnáročnější a na kterou naopak vzpomínáte s úsměvem či nostalgií?

Můj zcela první soubor fotek byl z černé Afriky, konkrétně z Toga, kde můj otec v roce 1975 působil jako volejbalový trenér. Po 40 letech fotografických zkušeností mohu říci, že zvládnout toto téma bylo jedno z nejnáročnějších. Nemám ráda, když mi lidé zírají do objektivu a stylizují se. Rozdílná barva pleti se nedá ničím překonat, respektive najít cestu k těmto lidem, navíc se zcela jinou kulturou, je velmi obtížné a samozřejmě dost psychicky vyčerpávající.  Nejsem typ člověka, který se moc vrací do minulosti, takže nostalgie je mi vzdálená. Ale každopádně jeden z mých nejsilnějších zážitků při focení byla pravoslavná pouť 150 km, kterou jsem absolvovala v roce 2006 v Rusku.

Copyright (c) Dana Kyndrová - Moskva 2012 prezidentské volby

Copyright (c) Dana Kyndrová – Moskva 2012 prezidentské volby

Ráda bych se zastavila u projektu „Žena“, který obsahuje opravdu kompletní životní období ženy, které jste rozdělila do sedmi částí – dospívání, mateřství a rodina, zábava, práce, erotika, víra a stáří. Vznikal dlouhých dvacet let. Jaké to je věnovat se takhle dlouho jednomu tématu? Setkáváte se s ženami, které jste fotografovala? Sledujete, jak žijí i nadále?

Nesetkávám a ani mě to nikdy nenapadlo. Fotky v tom souboru jsou sice z rozmezí třiceti let, ale koncepčně jsem na tom začala pracovat až od roku 1993, kdy jsem odešla na volnou nohu, neb jsem získala fotografické stipendium kantonu Bern (Švýcarko) právě na projekt Žena. Po deseti letech jsem to završila knihou, respektive výstavou na Staroměstské radnici. Dodnes tento projekt putuje (momentálně již dva roky po Rusku) a velice lidi oslovuje.

Copyright (c) Dana Kyndrová - Moskva 2012 prezidentské volby

Copyright (c) Dana Kyndrová – Moskva 2012 prezidentské volby

Svého času jste byla velmi aktivní členkou Asociace profesionálních fotografů, působila jste i ve vedení Pražského domu fotografie. Jak se pracuje v těchto institucích v České republice. Státní kasa není zrovna otevřená pro kulturu…

Jsem trošku idealista, pokud jde o tyto instituce. Už bych se měla konečně poučit a vykašlat se na to, neb mi to stálo dost nervů a energie. Momentálně jsem členkou Správní rady Nadace českého výtvarného umění, což je v podstatě výstavní síň Mánes. Přemluvili mě kdysi, abych do toho šla a pomáhala hájit zájmy fotografie. Jenže realita je drsná a odpovídá naší době. Ten barák je atraktivní, takže bylo připraveno velmi šalamounské vytunelování, čemuž jsme zatím zabránili, ale bůhví, jak to nakonec dopadne. Pokud jde o stát, tak nejsem zastánce toho, že by měl klopit peníze, jak si umělci zamanou.  Je to určitá arogance této komunity, která si občas myslí, že jsou tzv. vyvolení a jediní, kteří vědí, co je to pravé a ořechové. Právě v souvislosti s Mánesem jsem byla konfrontována s jejich názory, které byly dosti demagogické a rétorika některých představitelů připomínala komunistickou agitku typu „půda patří těm, kdo na ní pracují“.

Copyright (c) Dana Kyndrová - Moskva 2012 prezidentské volby

Copyright (c) Dana Kyndrová – Moskva 2012 prezidentské volby

Jste kurátorkou několika velmi kvalitních výstav, jmenujme dvě pro mne opravdové perly: Jan Palach, 1945 Osvobození 1968 Okupace. Musím také vzpomenout výstavu Miloně Novotného, ze které jsem cítila velkou úctu a pokoru k autorovi. Je tomu tak? Čím je pro Vás pan Miloň Novotný?

Miloň Novotný je pro mne špička české dokumentární fotografie druhé poloviny minulého století a vlastně takový můj guru.  Byl to kamarád mé matky, která na mne přenesla jeho názory na fotografii. Osobně jsme se poznali až před listopadem 89 a stali jsme se dobrými přáteli. Bohužel Miloň odešel strašně brzy v roce 1992, kdy mu bylo teprve 62 let.

Copyright (c) Dana Kyndrová - Moskva 2012 prezidentské volby

Copyright (c) Dana Kyndrová – Moskva 2012 prezidentské volby

Většina Vašich projektů vzniká v průběhu několika let. Celoživotním tématem je Rusko. Kdy jste poprvé fotografovala v Rusku a proč jste si vybrala Rusko? Co plánujete s nasbíraným materiálem. Mám na mysli, že by stál za publikaci?

Rusko je můj životní projekt, což mi samozřejmě v roce 1976, kdy jsem tam byla poprvé, ani ve snu nenapadlo. Tehdy jsem tam jela hlavně kvůli jazyku, který jsem studovala. Za sovětské éry jsem tam byla 9x. Po rozpadu Sovětského svazu, respektive nafocení Odchodu sovětských vojsk, jsem vůbec neměla chuť se tam vrátit.  Zlom nastal až v roce 2000, kdy jsem odjela fotit do ruského pravoslavného kláštera u Čudského jezera. Poté jsem se do Ruska začala pravidelně vracet, postupně nazrála i koncepce celého projektu, na kterém jsem intenzivně pracovala hlavně v letech 2012-13, kdy jsem tam byla i několikrát v roce. Poslední fotky jsou z jara 2014. Mám složenou knížku Rusové … jejich ikony a touhy (cca 240 fotek) a v červenci bude na Staroměstské radnici výstava.  V roce 15 oslavím šedesátku, tak si to chci dát jako dárek.

Copyright (c) Dana Kyndrová - Novgorod 2003

Copyright (c) Dana Kyndrová – Novgorod 2003

Velmi dlouho jste odolávala digitální fotografii. Odoláváte stále? V souvislosti s digitální fotografií mne zajímá, jak se stavíte k manipulaci s dokumentární fotografií?

No odolávala. Možná v tom byla dost pohodlnost. Nakonec jsem si digitál před třemi lety koupila a musím říci, že právě při focení v Rusku mi to dost pomohlo, neb jsem vypadala jako „profík“ a tím mi to usnadnilo proniknutí na různé akce. Technika digitálu je úžasná. Pokud jde o manipulaci s digitální fotografií, tak to je samozřejmě velký problém, tedy hlavně etický. Ale vše je relativní. Je to na každém, jak se rozhodne. Já osobně bych z toho neměla ten pocit uspokojení, který zažívám, když se mi ta fotka povede. Manipulace je pro mne podvod a o tom pro mne fotka není. Možná jsem naivní, a jak někteří teoretici říkají staromilec.

Copyright (c) Dana Kyndrová - Novorosijsk 2010

Copyright (c) Dana Kyndrová – Novorosijsk 2010

Poslední otázka. Neměla byste radu pro začínající fotografy, kteří zvažují se fotografováním živit?

Fotkou se uživit je asi dost problém. Čím dál větší. Ta dokonalá digitální technika umožnila, že fotit může víceméně každý a pokud to zcela nezvládne, tak na počítači se to „dotvoří“. Je to devalvace fotografie. To nikdo nezastaví. Dobří fotografové nejsou už potřeba, vidíme to na skvělém fotoreportérovi Šibíkovi, kterého Reflex propustil a prý odchází i Cudlín z Respektu… Takže moje rada –  fotku dělejte pro zábavu a živte se něčím jiným.

Dano, velice děkuji za velmi příjemný rozhovor a doufám, že se brzo potkáme na jedné z Vašich dalších výstav. Mnoho dalších fotografií najdete zde.