Kdysi jsem se účastnila jedné akce, kde jsem si všimla téměř neslyšného fotografa. Tahle akce si vyžadovala neslyšné kroky a být téměř neviditelný. V tu chvíli jsem si říkala, že být eventový fotograf není asi úplně jednoduché.

Na akci se sedělo a mluvilo. Byla to taková menší konference a já si říkala, co na ní může být sakra fotogenického. Když jsem pak uviděla Vojtovy fotografie plné krásných a emotivních portrétů, věděla jsem, že jsem se spletla. Když umíte fotit lidi, jste vnímavý a všímavý, pak můžete fotit téměř cokoliv a vždy to dopadne na jedničku. Když jste Vojta Herout, máte sebekritické myšlení, pozitivní přístup, vtip a lidi dokážete dostat přesně tam, kam potřebujete.

www.vojtaherout.com

Vojto, podle portfolia nejsi „jen“ fotografem lidí, co tě ještě baví fotit?

Já bych řekl, že mne obecně baví fotit. Rád fotím sport, protože se tam pořád něco děje, svatby, protože mám rád pozitivní emoce, krajinu, protože si u toho odpočinu (když teda pominu to tahání fototechniky do kopců)… Ale pravdou je, že mi v krajině lidi kolikrát chybí, tak to doháním fotografováním kolegů fotografů. Několik kamarádů by mohlo vyprávět!

Když fotíš nějaký event, co je pro tebe před focením důležité vědět, aby ses na práci mohl co nejlépe připravit?

Nejdůležitější je pohled klienta – co on chce ve výstupu mít, na co fotky plánuje použít, jaké důležité okamžiky nesmím minout. Když například nějakou konferenci uvádí ředitel, který se tam u pultíku objeví jen na dvě minuty a pak už vůbec, je pro mne důležité to vědět předem. Už jen proto, že zadavatel focení je zpravidla řediteli podřízen a on sám by mu musel vysvětlovat, jak je možné, že v reportáži jeho fotky nejsou. (úsměv)

afop_herout_01

Když fotíš nějakou událost, na co všechno je třeba se soustředit (na co se soustředíš ty, čeho si všímáš) a jak k tomu přistupuješ, aby fotky nebyly vždy „úplně stejné“?

Základem je nafotit od všech důležitých dějů/postav alespoň něco. Jakmile mám dejme tomu pěkný portrét osoby, která mluví, můžu si hrát s ohnisky a kompozicemi a zkoušet jiné fotky.

Ale on pěkný portrét u člověka, který přednáší, nepřijde úplně hned – je potřeba vychytat výraz ve tváři, pěkné gesto, pohled správným směrem, do toho si hlídat a hrát s objekty, které se nacházejí za ním či kolem něj…

Věnuješ se i komerční fotografii, jaký je rozdíl ve focení portrétů v rámci reportáže a reklamních portrétů?

Já obecně děj radši zaznamenávám, než tvořím. A v tom je podle mne rozdíl mezi reportáží a reklamou. Během reportážního focení je to o šikovnosti vystihnout ten správný moment, během reklamního focení jde spíš o to přimět lidi, aby se tvářili, jak chcete či potřebujete vy. Obojí vyžaduje různé schopnosti.

Jaké je tvé oblíbené ohnisko na focení lidí?

To se s časem mění, ale v současné době asi 35 mm s tím, že nechávám prostor i děj kolem.

Jak dlouho už se věnuješ focení a proč ses rozhodl právě pro fotku?

Těžko říct, kde je ten pravý začátek – první foťák jsem dostal před čtyři a dvaceti lety, víc jsem se o focení začal zajímat tak před osmnácti roky a jako profesi mám focení už dejme tomu devět let.

A s nadsázkou rád říkám, že fotím proto, že nemám tolik talentu a trpělivosti pro malbu nebo kresbu.

afop_herout_04

Široké veřejnosti je dobře známá tvá fotka vykukujícího Václava Havla, se kterou jsi i vyhrál Czech Press Photo, co pro tebe tato fotka znamená a dá se říci, že ti v něčem „pomohla“ ona či výhra v CPP?

Já ji mám rád. Už proto, že si vážím osoby pana Havla. Vzpomínám si, že ještě ten večer, kdy jsem premiéru filmu Odcházení (odkud snímek pochází) vyfotografoval, jsem právě tuhle fotku zařadil mezi tři, které podle mého názoru vyčnívaly nad ostatní. Takže mne těší i to, že jsem ji dobře odhadl.

Občas si ji někdo vybaví i dneska, několik klientů mne oslovilo právě na základě tohoto snímku, ale obecně to nepřeceňuji. Možná jsem potenciál té fotky ve správný čas neuměl dobře využít.

Kdyby sis měl vybrat jen jeden žánr, kterému se budeš věnovat, co by to bylo?

Kdyby mne živilo něco jiného než fotografie, padla by moje volba nejspíš na focení krajiny – žít si jako rentiér, cestovat, poznávat a objevovat pěkná místa, to by se mi líbilo. Ale takové focení v dnešní době už jen těžko uživí bez toho, aby člověk musel dělat kompromisy v jiných oblastech života, takže o tom budu jen snít.

Sleduješ práci jiných fotografů? Pokud ano, v čem je to podle tebe důležité?

V rámci časových možností ano, i když právě fakt, že se věnuji několika různým druhům fotografie, mi to úplně neulehčuje.

Ale určitě je dobré sledovat úspěšné autory v jednotlivých oblastech, ať už člověk fotí pro radost ve svém volném čase, nebo ho focení živí. V druhém případě je to, řekl bych, důležitější – sledovat trendy a pokoušet se je spojit se svým vlastním fotografickým stylem.

Jak se podle tebe pozná kreativní fotograf?

Kreativní je ten, kdo známá místa nebo běžné předměty či akce dokáže zachytit jinak než většina ostatních. Ať už jde o úhel pohledu nebo nápaditou konstrukci.