Garik Avanesian je výtvarným fotografem, který s opravdovou vášní pořádá workshopy za hranicemi naší země. Momentálně se věnuje přípravám své výstavy a vydání své první knihy, která ve fotografiích zachycuje život a povahu Arménů. 

Garik Avanesian se narodil v roce 1959 v Baku. V letech 1988-1992 žil v Kazachstánu a v letech 1992-1994 pracoval v Moskvě. Od roku 1995 žije v Praze. V roce 2005 byl zvolen čestným předsedou České federace fotografického umění. Účastnil se více než 300 mezinárodních fotografických salónů a vystavoval ve více než 30 zemích světa.

Garik Avanesian fotkou žije, protože fotku, tu dobrou, miluje a obdivuje stejně jako krásné ženy. (☺)

Gariku, jak vnímáš barvu a její roli ve fotce?

Když učím, kladu veliký důraz na historii fotografie, protože bez znalosti historie, jakožto základu fotografického vzdělání, se člověk nemůže ve fotografii dobře orientovat. Druhou nejdůležitější věcí je kompozice obrazové plochy, kterou spousta fotografů podceňuje. Barva je jedním z kompozičních prvků. Dobrou kompozicí můžeš oslovit diváka, špatnou jeho zájem naopak zcela ztratit. Kompozice by se měla stát automatickou a fotograf by se měl snažit dosáhnout ideální kompozice ve chvíli, kdy mačká spoušť. Její dokonalou formu by neměl hledat až u PC.

V některých fotografiích je barva opravdu důležitá a nezastupitelná. U jiných fotografií naopak barva spíše překáží. Nejsem zastáncem názoru, že si fotograf musí ve své tvorbě vybrat mezi barevnou a černobílou.  Barva je o tom, co chceš vyjádřit. Vedle toho je často otázkou stylu fotografování.

1T3E2746

Co se snažíš zachytit při portrétování lidí?

To je těžká otázka. Je portrét a je portrét. Osobně velmi rád fotografuji lidi v jejich přirozeném prostředí, tedy v obydlí či v práci. Pak může být portrét o celé postavě. Občas je portrét zase o očích, ve kterých je nějaké sdělení či se ukazuje povaha portrétovaného a jeho momentální emoce. Portrétem se dá vyprávět příběh. Pro mě není portrét dekorativním uměním. Důležité je pamatovat na to, že dokonalost neexistuje. Na fotografii se proto dívám jako na obraz, nikoliv jako na informaci. Zajímá mě výtvarná fotografie.

1T3E7899mono

Jaké prvky podle tebe nesmí chybět v dokumentu a reportáži?

Spíš bych odpověděl na to, co nesmí chybět v novinářské fotografii. Řekl bych, že ve fotografii neexistuje objektivita. Vše, co fotograf nafotí, je subjektivní. Týž děj se dá vyprávět mnoha způsoby. Fotografie má obrovskou sílu a tak by žurnalistovi neměl chybět pocit odpovědnosti za to, co fotografuje a posílá do světa.

Ať už jde o fotografickou sérii či o jednu jedinou fotografii, která dokáže vyprávět příběh.  To, co novinář napíše v celém článku, musí umět za fotografa říct jedna fotka…

156_P8556

Jsi fotografem, který pořádá výstavy ostatním fotografům, mohu zmínit Litevské mistry a Steva McCurryho z poslední doby, což je poměrně netradiční, co tě k tomu vede a co ovlivňuje úspěch výstavy?

Jako kurátor jsem dělal výstavu tebou zmíněného Steva, což byla další z řady výstav. V podstatě mě organizování různých soutěží, festivalů, výstav a fotografických výprav, či tisk fotek živí. Trochu mě ale mrzí, že své vlastní tvorbě věnuji o to méně času. Ale v září konečně můžu představit i svoji tvorbu v Ambitu Kláštera u Panny Marie Sněžné na Jungmannově náměstí, stejně tak, jako i výstavu aktů od Gunarse Bindeho, která se bude konat taktéž v září na Staroměstské radnici.

160_1T3E28775

Vydáváš fotografické knihy, patříš tak mezi špetku fotografů, která se věnuje tvorbě druhých, jak tedy vnímáš slovo „konkurence“?

Ve fotografii neexistuje konkurence. Ta existuje jen v byznysu.

Mně je jedno, kdo co nafotil, když je jeho dílo dobré. Miluju krásné fotografie a sám je vytvářím.

Nezáleží mi na tom, kdo má moji tvorbu rád a kdo nemá, ale kritice těch, co fotografii rozumí, naslouchám rád. Chce-li člověk být dobrý, musí mít někoho, kdo mu dokáže dát onu potřebnou kritiku.

Arm1T3E4064

Měli by lidi navštěvovat workshopy? A jak poznají, který je ideální právě pro ně a zda je daný workshop kvalitní?

Ano, bohužel existuje mnoho workshopů, které lidi zpočátku chválí, ale ve finále zjistí, že jim nezůstaly žádné vědomosti a nemají z nich ani výsledky v podobě dobrých fotografií.

V Čechách je ale obecně slovo workshop chápáno poměrně nešikovně. V mém pojetí, stejně jako v americkém, by mělo být ukázkou toho, jak mistr fotografuje a následně fotografii upravuje. Sám pořádám workshopy doma i v zahraničí. Kdyby chtěl někdo o těchto workshopech vědět víc, může mě kontaktovat.

GA ráno v Praze 2016

Proč si myslíš, že je dobré účastnit se fotografických soutěží?

Jak už jsem řekl, fotograf nebo fotoamatér, když pošle své fotografie do soutěže a bude v nich úspěšný, tak jednak se jeho jméno proslaví v zahraničí a zároveň ho to bude motivovat k další tvorbě. Ten, který úspěšný nebude, může ze soutěžních katalogů pochopit, co mu k dosažení úspěchu chybí.

GA

Jsi čestným předsedou ČFFU a styčným důstojníkem FIAP v ČR, co to pro tebe obnáší a v čem jsou podle tebe tyto a jí podobné organizace důležité?

Obnáší to pro mne především spoustu času stráveného při práci s českými fotografy.

Mým úkolem je ukázat jejich tvorbu venku a také vychovat další generaci skvělých fotografů. V Čechách je velká fotografická tradice, na kterou by nemělo být zapomenuto a je třeba jí nadále rozvíjet a ukázat její potenciál.

IMG_2348

Myslíš, že tu máme dobré fotografy?

Máme tu úžasné fotografy. Jen tu každý jede hodně sám na sebe a ve svém zájmu zapomíná na soudružnost, která i jemu samotnému nakonec může přinést prospěch. Já bych si přál, abych mohl posílat do světa kolekce české fotografie, které by v mezistátních soutěžích vítězily.

IMG_5997

Nostalgie