„Kdo je ten týpek, co sedí támhle na schodech s tím cígem?“ „To je Václav Šilha…“ „A to je jako kdo?“ „No, to je fotograf a cestovatel, fotí přírodu a divoký zvířata.“ „Nevim, asi mu řeknu o cígo…“ 

„Ty jo, tak jsem se s ním zakecal, to je fakt hustej týpek! Jak přemýšlí, jak to má v hlavě srovnaný, jak cestuje a jako i jak fotí! Teď jsem si rychle zčeknul jeho tvorbu a to je síla.“

Jo, takhle nějak v loni v létě zapůsobil Vašek na jednoho z mých kamarádů. Rozhodně je to charismaťák, sympaťák a člověk, který si na nic nehraje. Dělá to, co ho baví, co miluje a je v tom dobrej.

A co se bia týká?

Vašek procestoval všechny světové kontinenty, včetně Antarktidy. Jeho fotky se objevují v českých i zahraničních magazínech, například v BBC Wildlife Magazine, National Geographic ad. Přednáší a vystavuje. O jeho tvorbě a přístupu k práci se tak máte možnost osobně dozvědět něco více. Získal několik ocenění Czech Press Photo a je spoluautorem hned tří knih – Divoká planeta, Afrika v nás a Afrika v nás II.

Vašku ahoj, podle čeho si vybíráš země, do kterých se vydáš?

Ahoj Romano, kritéria výběru jsou pokaždé jiná. Někdy jsou to ohrožená zvířata, jindy unikátní kultury… Co ale všechny cesty spojuje, je to, že jsem o těchto zemích jako malej kluk četl a chtěl jsem je vidět na vlastní oči. Teď mám dokonce pocit, že jsem jich viděl víc, než jsem si kdysi vysnil.

Copyright (c) Václav Šilha

Copyright (c) Václav Šilha

Máš nějaká zvířata, o kterých by se dalo říci, že je fotíš opravdu rád?

To asi ne. Já mám hlavně rád fotografii a je mně v podstatě jedno, co na snímku zrovna je. Důležitý je, aby fotografie měla nějaký příběh. A když ne příběh, tak „něco“… Přemýšlím, jak to „něco“ přesně vyjádřit. Nejspíš je pod tím skryto něco navíc, co z obyčejné fotky udělá alespoň dobrou fotku. Úplně nejlíp se to pozná na výstavách. Autor, který ke každé fotce napíše popisek, který obsahuje tisíc znaků, kde vysvětluje, že zvíře se latinsky jmenuje tak a tak, kolik měří v kohoutku a co žere, nás odsuzuje k prohlížení encyklopedie a ne k návštěvě fotografické výstavy. Když je fotka dobrá, nepotřebuje tuhle omáčku. Mě tohle moc nezajímá, nejsem zoolog, ale fotograf. Je jasný, že o tom něco vím, ale raději to povím prostřednictvím obrázku, než slovy. Teď mě ale napadlo, že nevím, jestli to umím, takže kdyby měli čtenáři pocit, že ne, ať mi to dají vědět. Já dodatečně všechny fotky popíšu ☺.

Copyright (c) Václav Šilha

Copyright (c) Václav Šilha

Zažil jsi někdy expedici, při které to bylo o nervy či zdraví?

Na každé expedici jde o nervy. Začíná to na letišti, kdy čekám, jestli mě s tak těžkým báglem plným fototechniky pustí na palubu a končí to třeba čekáním na lepší počasí v cílové destinaci. Tyhle nervy ale patří k cestám a už jsem si na ně tak nějak zvykl. Ohledně zdraví jsem nikdy neměl žádný problém, a to i přes to, že jsem v divných krajích strávil v součtu již nějaké roky. Nejspíš bych to měl zaklepat…

Copyright (c) Václav Šilha

Copyright (c) Václav Šilha

Když fotíš divoká zvířata, má to jistě nějaká pravidla, můžeš nám je přiblížit? 

To jistě má, ale pro mě jsou důležitá pouze dvě. Svojí přítomností neohrožovat životy zvířat a svojí blbou neohrožeností neohrožovat sám sebe. Naštěstí neohroženej nejsem, jsem na sebe dost opatrnej, a tak se mě ten druhý bod až tak moc netýká ☺. Já nejsem zřejmě moc typický představitel wildlife fotografů. Například, i když vím, že se do přírody nejlépe hodí zelená barva oblečení, nic zeleného v šatníku nemám. Nesnáším totiž zelenou, nějak mi připomíná vojnu ☺. Což je taky jeden z důvodů, proč jsem nikdy nevyfotil v našich lesích jelena. Musel by být slepej, aby si nevšiml chlapíka v červeném tričku a ustřižených džínách. Další věcí je například maskovací síť. Zkoušel jsem to a ležel jsem pod ní asi dvě hodiny a potom jsem to vzdal. Neustále jsem se vrtěl, nic nepřišlo a takovýho hmyzu, co mi dělalo společnost, jsem neviděl ani za měsíc pobytu v Amazonii. Jsou prostě fotky, které vzhledem k tomu, že nedodržuju určitá pravidla, nikdy nevyfotím, ale s tím jsem se už vyrovnal.

Copyright (c) Václav Šilha

Copyright (c) Václav Šilha

Podle čeho a jak se rozhoduješ, zda se ke zvířeti přiblížit, nebo se nikdy nepřibližuješ a vždy jsi v bezpečné vzdálenosti?

Tady je několik rovin. Dobrých 70 procent fotek z Afriky jsem pořídil z auta. Vzhledem k tomu, že právě v Africe se fotí hlavně dlouhým sklem, je nesmysl dostávat se autem na pár metrů od zvířete. U slona či nosorožce bych to ani moc nedoporučoval. Zvíře si většinou řekne samo, co je pro něj přiměřená vzdálenost a kdy jste mu vjeli do jeho osobního prostoru. Když fotím někde, kde jsem bez auta a vyskytují se tam potenciálně nebezpečná zvířata, tak je určitě opatrnost na místě. Nejlepší rozhodování, jak blízko můžu být, je třeba u tučňáků. Oni se nebojí mě, já se nebojím jich… Takové focení je dokonalé, klidně si můžu vzít širokáč a fotit tyhle ptáky třeba z metru.

Copyright (c) Václav Šilha

Copyright (c) Václav Šilha

Jak se vlastně pozná dobrá wildlife fotka?

To už jsem vlastně popsal před chvilkou. Dobru fotku nemusíš okecávat. Mluví sama.

Je ti bližší fotografie lidí nebo zvířat, nebo to v rámci cest vnímáš celistvě?

Nedá se říct, co mám raději, ale je fakt, že focení lidí, které potkávám na svých expedicích, mě baví čím dál tím víc. Uvědomil jsem si totiž, že to, co vidím dnes já, už moji vnuci neuvidí. Proto když už mám tu možnost tyhle lidi fotit, tak to dělám. Je jedno, jestli je to focení Himbů v Namibii, indiánů v Amazonii nebo život lidí v Ladakhu. Pro mě je důležité, že tito lidé ještě vědí, kde jsou jejich kořeny. Jsou to fotografie jak reportážní, tak stylizované.

Copyright (c) Václav Šilha

Copyright (c) Václav Šilha

Jaký je rozdíl ve focení zimní přírody a letní přírody?

Teď jsi mě zaskočila. V teplotě? ☺

Ne vážně, já v tom nevidím rozdíl. Jenom nemám rád zimu. Asi proto jsem strávil půl roku v antarktických a subantarktických oblastech… Jediný okamžik, kdy na zimu zapomínám, je, když mám u oka foťák. Proto v zimě fotím co nejdéle. ☺

Copyright (c) Václav Šilha

Copyright (c) Václav Šilha

Když se vydáváš na foto expedici, co je ve tvém batohu? 

To se liší cesta od cesty. Je něco jiného, když jedu fotit do savany a vím, že budu fotit na velkou vzdálenost, nebo když vím, že hlavním objektem mého focení budou lidé či krajina. Používám rozsah objektivů od 16mm do 500mm. K tomu dvě těla Canon 5D Mark III a Canon EOS 1 Mark IV. Potom samozřejmě ještě spoustu věcí jako jsou blesky, ledková světla, odraznou desku, stativ atd. S láskou vzpomínám na dobu, kdy jsem do báglu narval všechno, co jsem měl. Teď už toho mám nějak hodně a proto je každé balení spojené s bojem o to, co si s sebou vzít a co nechat doma.

 

Copyright (c) Václav Šilha

Copyright (c) Václav Šilha

Tvé cesty jsou určitě finančně nákladné, jak se shání finance?

Většinu cest jezdím jako průvodce CK AWAY. Tak tady je to jednoduché. Jsou ale cesty, které si platím sám a tady platí pouze známé cimrmanovské „střádej, barde!“.

Copyright (c) Václav Šilha

Copyright (c) Václav Šilha