Lucii sleduji již několik let. Sama o sobě říká, že fotografování se věnuje již 8 let, z toho 2 roky profesionálně. Jak se v článku dozvíte, sama začínala na druhé straně objektivu jako modelka. Možná i proto jsou převážně jejími objekty začínající modelky a lidi, kteří nemají před objektivem příliš zkušeností. Jako fotografka-modelka se řídí heslem, že není nefotogenický člověk, ale pouze nešikovný fotograf.

Lucie, ráda bych se Vás zeptala samozřejmě na Vaše začátky. Pamatujete si, na ně?  Kdo Vás fotografování přivedl? A vzpomenete si, kdy jste přešla od focení „kamarádek za domem“ k fotografování za honorář?  

Pamatuji a moc dobře. Bylo mi nějakých 13 nebo 14let, kdy mne a mou sestru maminka přivedla do modelingové agentury. Tehdy jsem získala první zkušenosti s fotomodelingem jako ,,modelka“. Na různých serverech typu fotoseznamka, mne začala oslovovat řada fotografů a já tak pomalu nevědomky začala pronikat do tohoto světa.  Pečlivě jsem sledovala fotografy při práci, jak mne fotí, jak používají světla apod., aniž bych tušila, že si roli s fotografem zanedlouho prohodím. Tehdy mi hrozně rychle narostlo sebevědomí a já si po čase koupila svůj první kompakt a fotoaparát otočila proti sobě. Vše začalo autoportrétama a netrvalo dlouho, kdy přátelé chtěli také takové fotky. Pak jsem si asi v 18ti letech pořídila digitální zrcadlovku, kterou jsem poctivě splácela rodičům dlouhá léta. Tehdy jsem si začala říkat cizím lidem o honorář. A že to byly směšné částky… někdy i 200Kč za celodenní focení.

74079_533425993337065_1906348817_n

Copyright (c) Lucie Tučková

Dnes, kdy je fotografická technika dostupná téměř každému se zdá, že staré pořekadlo co Čech, to muzikant se změnilo na co Čech, to fotograf. Jak se Vám podařilo se v tom zástupu prosadit a ještě k tomu ženě? A myslíte, že to máte jako žena – fotografka těžší? 

Upřímně? Já tomu doposud nějak nerozumím. Neudělala jsem pro to v podstatě vůbec nic. Jen jsem stále fotila a fotila a veřejně prezentovala své fotografie všude, kde se dalo. Jako k ženě ke mně přichází více těhotné ženy, ženy, co chtějí fotky pro přítele, ženy stydlivější a ženy, které chtějí odvážnější fotky. Také i slečny s maminkami, kterým dělám jejich první fotky. Bohužel stále tu jsou chlípní fotografové, kteří špiní pověst všem slušným fotografům a často pak modelky díky nepříjemné zkušenosti už více fotit nechtějí. Také si myslím, že mám výhodu v tom, že sama jsem žena… Vím co by se mě na fotce samotné nelíbilo a podle toho si modelku stavím a pracuji s ní. To se odráží i na postprocesu.  Muži se dívají na modelku jako objekt touhy. Já ne…  Já chci především zvýraznit její krásu.

322155_277977262215274_1252163500_o 

Copyright (c) Lucie Tučková

Podle čeho vybíráte styling pro své zákaznice? Navrhujete jej klientce sama, nebo za Vámi chodí s již jasnou představou? A využíváte služeb vizážistek nebo jste v tomto ohledu soběstačná? 

Většinou si styling na míru dělám sama. Klientka mi pošle fotografii a já posoudím, co by se mi na ní líbilo. Převážně chodí slečny s kufrem plných věcí a na místě vybíráme. Samozřejmě jsou i takové, které mají jasnou představu, ale bývá jich málo a většinou dají na mé rady. Mám vystudovanou oděvní průmyslovku, takže styling je mi blízký. Umím šít i malovat, a na škole jsem získala i slušný základ na počítači v oboru aplikované grafiky pro úpravu fotografií. Dokázala bych si modelku i nalíčit sama a moc by mne to bavilo, dokonce jsem to tak dříve i dělala. Jelikož fotím ale převážně doma, kde mám také ateliér, jsem ráda, když se modelce může věnovat třeba vizážistka a já si mezitím dělám svoje…  Jako jsou přípravy na focení, světla, změny pozadí, rekvizit apod. Asi jsem po čase zpohodlněla.  A je i větší zábava, když je nás víc.

Už jste někdy zažila situaci, kdy po Vás zákaznice chtěla fotografie, o kterých jste již předem věděla, že to bude propadák a ona si přesto trvala na svém? Jak pak takové situace řešíte?

Tý jo… Víte, že snad ani ne? A pokud ano, tak jsem jí to určitě diplomaticky rozmluvila.

Také by mě zajímala postprodukce. Jak moc do pořízených fotografií zasahujete a máte nějaký oblíbený postprodukční fígl? A máte nějaké hranice, za které byste při úpravách fotografií nešla?

Zasahuji do fotek a zasahuji hodně. Nechápu fotografy, kteří to odsuzují… Většinou to překvapeně bývají lidé, kteří si s postprodukcí neumějí poradit. Já si myslím, že k dnešní době to prostě patří. Dobu nevrátíme, nezastavíme a ani nezpomalíme. Dnešní trend je trend dokonalosti. Ženy chtějí mít bohatší vlasy, tenčí stehna, větší prsa a dokonalou pleť. Jen výjimečně ale zasahuji do proporcí radikálněji. Vždy vkusně a minimálně. Plním jen přání klientek případně klientů… Ono i muži občas chtějí být svalnatější. Co se klasické retuše týče, tak příliš neretušuji, nechávám většinou pleť tak, jak je. Jen sem tam umažu pupínek, či záhyb na kůži. Jsem alergická na automatické filtry typu glamour pleť, která vypadá jak rozmazaná nebo z vosku. Upravování fotografie v počítači, je pro mne i leckdy mnohem zábavnější než samotné focení, neboť právě postproces je fotografův rukopis. Zastávám názor, že pokud ovládnete techniku a světlo, tak máme všichni fotografové originály fotek stejné, až postproces je to, kde se můžete skutečně předvést.

Jednou se mi stala nepříjemná věc, kdy si modelka přála být výrazně štíhlejší a já na její popud fotografii také tak upravila. Modelka byla nadšená. Ze 70-kilové slečny byla rázem 50ti-kilová modelka. O pár dní jsem ale zveřejnila fotografii, na které jsem to tolik s úpravou proporcí nepřehnala a modelka mne osočila a pomlouvala všude, kde se dalo. Tvrdila, že ona ve skutečnosti má proporce jako na upravené fotografii a na té druhé fotografii jsem ji schválně rozšířila. Ve zkratce, do čista se zbláznila, nevyhnula jsem se komunikaci s jejími rodiči (podotýkám, že slečně bylo minimálně 20 let) a já byla za závistivou pomstychtivou mrchu. Od té doby, takové přání neplním.

540641_396421047037561_1643557017_n

Copyright (c) Lucie Tučková

Vím o Vás, že jste vášnivá sportovkyně a nedávno jste se stala maminkou. Přes to znovu fotíte na plné obrátky, což je velice obdivuhodné. Jak zvládáte roli maminky a pracující fotografky. Poraďte nejen našim čtenářkám-fotografkám, jak vše zvládnout. Máte k ruce chůvu, maminku nebo se vše snažíte zvládat vlastními silami?

Děkuji. Je to tak i tak. Jak jsem už psala, já mám ateliér doma. Kdyby tomu tak nebylo, tak by focení bylo jistě obtížnější. O víkendy hlídá holčičku přítel, přes týden moje milé vizážistky. A když vizážistka při focení není, tak si musíme vystačit samy… Navíc malá je zvídavá. Moc ráda mě při práci sleduje, takže její přítomnost je ve finále takové malé a milé zpestření.

17921_530633190283012_1278222602_n

Copyright (c) Lucie Tučková

Vaše fotografie jsou často inspirvány 80. léty minulého století? Čím Vás tato doba zaujala?

To opravdu? Já ani nevím… Dělám fotografie, tak jak je momentálně cítím a jak se mi zrovna líbí.

Fotila jste několik reklamních kampaní. Můžete našim čtenářům prozradit, která z nich pro Vás byla nejzajímavější? Na kterou jste třeba hrdá?

Tak určitě nejzajímavější bylo focení pro návrhářku Michaelu Skuhravou, za kterou jsme s vizážistkou letěly až do Itálie. Lezly jsme po skalách, napíchávaly se na kaktusy, máchaly se v moři i ve splaškách a to s drahýma luxusníma šatama. Celý pobyt trval asi týden a vyšel o nás i článek v místních novinách, které mám doteď schované.

Už se pomalu blížíme ke konci, a tak bych se Vás chtěla zeptat, máte nějaký fotografický vzor nebo nějakou metu, které byste jako fotografka ještě chtěla dosáhnout. 

Vyloženě vzor nemám, příliš konkurenci nesleduji. Ale pokud mám někoho zmínt, líbí se mi odvážné La Chapellovi nápady a skvělé fashion od Stevena Meisela.

Já jsem ve své podstatě velmi skromný člověk a velkých zakázek se bojím a trpím nervozitou. Vím, jak to u nás chodí, tak si nedělám žádné cíle a ani zbytečné naděje. Fotím proto, že mne to naplňuje a baví. A tak to chci mít stále. Pokud čas od času dostanu větší zakázku, nebo mne osloví někdo slavný, vykouzlí mi to cudný úsměv na tváři a příjemně zahřeje. Ale za ničím se vyloženě nehoním.

271932_249413088405025_445049_o

Copyright (c) Lucie Tučková

Poslední otázka, je vždy stejná pro všechny. Kdybyste měla dát lidem, kteří chtějí fotit a kteří se chtějí prosadit, dát jedinou radu, jaká by byla?

Kvantita vítězí nad kvalitou, pokud opravdu chcete být úspěšní, vycestujte… Tady módní průmysl neexistuje, vždyť se rozhlédněte na lidi kolem.  A pokud vycestovat nechcete, přejmenujte se na nějaké pěkně cize znějící jméno, zajeďte si do Afriky nafotit pár afrických dětí, cvakněte pár portrétů někoho známého a v ČR z vás rázem bude PAN fotograf 😉

Lucku najdete na internetu na jejích internetových stránkách nebo na jejím fb profilu.

Lucie, díky za Váš čas a přeji, ať se Vám i nadále daří jak na poli pracovním, tak i soukromém.