Představujete si pracovní den blogerky jako naprostou pohodičku? Možná vás nemile vyvedu z omylu. Dělat práci, která vás baví je jedna věc. Nicméně ne vždy to nutně musí být pohodička. Z propagačních předmětů a dárků, které holky dostávají možná postaví svůj blog, rozhodně se toho ale nenají. Být blogerkou v současné době znamená umět psát, umět fotit, ovládat marketingovou komunikaci, mít kontakty, udržovat dobré vztahy, ale zároveň mít tvrdší lokty. Na malém českém písečku si holky naštěstí nejdou po krku, ba naopak. Často se znají, pomáhají si a vychází spolu, což je vlastně dobře.

Jak se ale na fotku dívají holky, které s ní přijdou do kontaktu téměř dnes a denně? Je pro ně fotka zábavou a nebo rutinou, rozumí technice? Myslím, že vám poodkryji svět, o kterém člověk běžně nemá příliš mnoho představ, a který bude pro mnohé překvapením…

A co teda jíš? je blog Lindy, veganky, studentky a učitelky, která pomáhá lidem ve zdravém životním stylu. Vaření a pečení s Lindou vede mnohé její čtenářky ke zdraví a citu pro estetiku i v kuchyni. Linda má na svém Instagramu téměř 14 000 followerů. Když se podíváte na Lindin blog, uvidíte spoustu barevných fotek jídla, do kterého byste se nejradši okamžitě zakousli! Vedle toho, že se Linda snaží lidem ukázat estetickou, chutnou a vůči vlastnímu tělu i přírodě šetrnou formu stravování, je to velice milá, upřímná a vtipná mladá dáma.

Ahoj Lindo, kdy se z tebe stala veganka?

Je to asi dva a půl roku.

Bánh Mì

Bylo to náročné?

Vůbec ne, bylo to okamžité rozhodnutí. V první chvíli jsem sice nevěděla, co teda budu jíst, ale díky bilionu dnes dostupných informací jsem si vše brzy zjistila. Jinak se u mě žádný jiný zádrhel za celou tu dobu neobjevil.

Citrónové muffiny

Co tě k tomu vedlo?

Tehdy jsem náhodou narazila na nějaký dokument o velkochovech. Na to navázaly dokumenty o tom, jaký dopad na zdraví má konzumace masa, mléka a vajec. A tak potom nebylo moc co řešit. Teď věřím především v to, že zvířata mají stejné nezadatelné právo na život jako lidé.

Citrónovo-makový chlebíček

Btw. Super název blogu, je mi jasné, že jsi tuhle otázku musela slyšet mnohokrát… Bylo tohle spouštěčem nápadu na založení blogu?

Určitě, je to otázka pohodlnosti. Nebaví mě lidem vysvětlovat, proč jsem ještě naživu, když nesním ani jogurt. Takhle můžu rýpaly odkazovat rovnou na blog. Většinou jim potom dojdou argumenty. 🙂 Ale především mají stránky sloužit jako praktická databáze veganských receptů.

Cizrnový burger

Studentka, učitelka, tzn., že nejsi full-time blogerka, kde na to bereš čas – jak často vaříš nebo pečeš?

Snažím se o jeden nebo dva recepty týdně, ale není to priorita. Pokud potřebuju udělat něco do práce, do školy, nebo se mi prostě jen nechce, tak si navařím kopec rýže a foťák má dovolenou. Přála bych si, aby se o veganství začalo zajímat mnohem víc lidí, na druhou stranu blogování ve smyslu profese mým snem rozhodně není.

Hranolky s kečupem

Jak se blog rozjížděl, sledovala jsi, co na lidi platí a neplatí?

Blog se stále rozjíždí, existuje teprve od září. Samozřejmě první věc, které si na internetu člověk všimne, je vizuální stránka. Pro můj blog to znamená dobrou a výraznou fotku. Pak taky jednoduchost, pragmatičnost a humor. I když se často směju jen já. 🙂

Jáhlové kuličky

Wau, teprve od září? To jsi to pěkně našlápla. Měla jsi někoho, kdo by ti poradil – ať už s marketingem, nebo focením a psaním?

Hodně mi pomáhá přítel, který se marketingem živí, a který má na krku celou technickou stránku blogu. Zároveň mi ale každý recept hlídá i po obsahové stránce. Je prima mít někoho, kdo vám bez váhání řekne, že tahle věta nedává smysl, anebo že támhleta fotka je fakt hnusná a měli byste ji předělat.

S tím souhlasím, dva páry očí vidí více než jeden. 

Inspiraci na to, co vařit a péct někde čerpáš nebo si většinu jídel vymýšlíš sama?

Nechávám se inspirovat buď sezónními surovinami, anebo klasicky hladem.

Letní závitky s tempehem

Myslíš si, že mají i v současnosti, kdy je blogů /oblíbených a úspěšných blogů více/ začínající blogerky/blogeři šanci na úspěch?

Pokud nabízí něco smysluplného a originálního, tak proč ne. To, že je dneska přeblogováno neznamená, že jsou všechny blogy kvalitní.

Co je podle tebe potřeba k vybudování úspěšného blogu?

Je potřeba mít určitou vnitřní motivaci a koncept, kterého se člověk může držet. Blog by měl zároveň odrážet autorovu osobnost a přinášet nějakou skutečnou hodnotu.

Maqui & acai smoothie

Oslovuješ klienty sama, nebo už je to v takové fázi, že oni oslovují tebe?

Nikdy jsem nikoho neoslovovala. Od té doby, co mám blog, se mi ale pár firem ozvalo.

Máš zajímavé fotky, krásně k tomu kombinuješ textovou grafiku, učila jsi se to někde, prošla sis nějakými kurzy focení jídla, food-stylingu či grafiky?

Vůbec ne, jsem bezradný amatér.

Quinoové plněné papriky

Ale jde ti to dobře.

Máš doma pro food-styling různé druhy nádobí, tácků, ubrousků a dalších propriet nebo jsou tyto věci součástí produktů k propagaci, které dostáváš?

V 90 % případů si vystačím s čistě bílým talířem a pozadím.

Co jsem si všimla, tvé fotky jsou zcela minimalistické, čisté, světlé a hlavní roli na nich opravdu hraje hotové jídlo, dalo by se říci, že je to tvůj rukopis a něco, čím se chceš odlišovat od nazdobených kitchen stylingů?

Dneska má spousta lidí přenádherné a kvalitní fotky, ale občas mi přijde, že jsou všechny na jedno brdo. Všude vidíš jeden a ten samý styl focení, stejné rozmístění talířů, talířků, příborů, ubrusů, kytek a nevím čeho všeho. Tímhle směrem se proto ubírat nechci. Plus přiznávám, že jsem na ten food a kitchen styling trochu líná. 🙂

Rawioli

Čerpáš někde inspiraci na fotky?

Ani ne.. Vlastně mě fotky cizích jídel moc nezajímají.

Co je pro tebe při focení jídla důležité?

Aby na mě nikdo nemluvil.

Řešíš technickou stránku fotky?

Těmhle věcem až tak moc nerozumím. Postupuju stylem “cvak – líbí/nelíbí”. Když líbí, tak super. Když nelíbí, tak celý postup zopakuju, případně se naštvu a nebo rozbrečím.

Spolupracuješ i s nějakými fotografy, nebo si vše fotíš sama?

Sama. Co si neudělám, to nemám.

Pozoruješ ve focení a psaní za tu dobu nějaký osobní vývoj?

Myslím, že nejvíc je to znát na fotkách. Jinak můj styl psaní je velice přímočarý, a tak se snažím spíše obohacovat vlastní slovní zásobu tak, abych byla schopna vše podstatné nahňácat do minimálního počtu vět. Na sáhodlouhé recepty zpravidla nemám náladu ani čas. Každopádně, pořád se mám co učit, a to úplně ve všem.

 

Twitter: https://twitter.com/acotedajis

Instagram: https://www.instagram.com/acotedajis/