Milan Riegl je rodákem z Děčína, ale kvůli své práci a svým klientům se před více jako rokem přestěhoval do Prahy. Na Novodvorské si v objektu DC Rezidence pronajal 200 m2, kde si zařídil malý fotoateliér s o to větším strojovým zázemím pro laboratorní zpracování fotografie a velkoformátový tisk.

Stejně jako většinu fotografů ho k tisku (přesněji ke zhotovení zvětšenin osvitem) dovedla potřeba mít své fotografie pod kontrolou až do konce a v kvalitě, kterou mu málokterá fotolaboratoř dokázala poskytnout.

Milane, jak dlouho se věnujete fotografování a jaká byla cesta právě k tisku? A když už jsme u těch cest, povyprávěl byste nám i o té cestě z Děčína do Prahy? Kde se vůbec sebere ta odvaha přestěhovat kompletně vybudovaný ateliér a vydat se do velkoměsta, kde je konkurence mnohem větší? 

Fotografování a zvětšování se věnuji od studentských let, kdy jsem na koleji ve fotokomoře začal nejdříve s černobílými zvětšeninami a se spolužáky jsme pak začali zpracovávat i barevné Orwo diapozitivy.

Po škole jsem v Děčíně začal chodit do zaměstnání a doma ve sklepě jsem pod zvětšovákem začal dělat barevné fotografie a Cibachrome printy. Od roku 1994 jsem si založil Fotografickou živnost. V roce 2005 jsem v Děčíně otevřel fotoateliér s minilabem.

V roce 2014 jsem začal řešit upgrade minilabu Noritsu QSS 3200SD. Logicky jsem hledal náhradu u této japonské firmy Noritsu, která má velmi kvalitní a spolehlivé laserové minilaby. Problémem je, že ani v roce 2014 nezměnila filozofii a nadále jsou vyráběny mainstreamové zařízení, nenáročné na obsluhu, a vycházející z předpokladu zpracování od nenáročných zákazníků, bez podpory Color Managementu (správy barev). Zařízení poskytují velmi kvalitní automatické úpravy, na druhou stranu ignorují vložené ICC profily. Předpokládají sRGB barevný prostor. 

V dnešní době díky modernizaci výrobců Fuji a Kodak u klasických fotografických profesionálních papírů vyvolávané proces RA-4 barevný gamut v mnoha oblastech překračuje zastaralý prostor sRGB. Aby se barevný gamut co nejlépe využil, musí se vygenerovat profil, zákazník si své foto data musí převést z pracovního prostoru do ICC profilu papíru, obsluha stroje musí vypnout automatické úpravy…. V procesu je mnoho kroků s vysokou pravděpodobností chyb.

Při hledání dalších potenciálních výrobců jsem se jednoznačně rozhodl pro zařízení Chromira ProLab amerického výrobce ZBE Inc., které zcela uspokojilo mé požadavky. Zpracovává fotografie od formátu 9x13cm až po velkoformátové zvětšeniny limitované pouze šíří 76 cm. Tento Lab má přímou kontrolu Správy barev. Fotografická data zpracovávané ve standardních pracovních prostorech Adobe RBG nebo sRGB jsou před osvitem automaticky převedena do příslušného ICC tiskového profilu vybraného materiálu. 

Díky těmto vlastnostem zařízení je nastavena filozofie tvorby moderní digitální fotografie na klasickém stříbrném fotomateriálu s plnou podporou Color mamagementu, při které zákazník provádějící náročné úpravy v editačních programech podporující CM (Photoshop, Lightroom apod.) obdrží velmi blízké fotografie, tak jak je vnímá na svém zkalibrovaném monitoru. Je to přiblížení se ideálu WYSIWYG (co vidíš, to dostaneš). Zákazník si touto cestou zajistí plnou kontrolu svého procesu, s tím že si externě vyrobí fotografii pod svým „virtuálním zvětšovákem“.

Z výše uvedeného popisu je jasné, že schopnosti zařízení nejlépe využije takový zákazník, který očekává co nejvěrnější shodu svých upravených dat s konečnou zvětšeninou. V Praze by jich mělo být dostatek. 

Co se týká konkurence. Samozřejmě v Praze je mnoho společností, které tisknou na špičkových pigmentových nebo inkoustových tiskárnách a poskytují zákazníkům výhody podpory Color managementu. Ale konkurenci ,která zhotovuje digitální velkoformátové fotografie klasickou cestou osvitu fotocitlivého papíru vyvolávaného procesem RA-4 a současně využívá plnou podporu Color managementu, tak tu jako velikou určitě nevnímám. 

M. Riegl a P. Bambousek pripravuji dat a pro výstavu Barevný svět zvířat

M. Riegl a P. Bambousek pripravuji dat a pro výstavu Barevný svět zvířat.

Co pro Vás bylo těžší, prosadit se jako fotograf nebo jako tiskař? 

Jsou to dva obory, které se ideálně doplňují. U mě to mělo vývoj. V analogové době jsem začínal jako fotograf. Své zakázky jsem zpracovával ve Fotografii Liberec. Aby výsledky pro zákazníka byly lepší, tak jsem zvětšeniny pro zákazníky začal dělat sám pod zvětšovákem, postupně i pro mé kolegy fotografy. Po rozkvětu digitální fotografie jsem založil fotoateliér s minilabem a postupně více času pohlcovala výroba fotografií nad činností fotografa.   

Když se řekne tisk fotografií, většina lidí si představí fotografie z dovolené o velikosti 13×18 cm. Ale to není Vaše parketa, že? S čím za Vámi lidé chodí nejčastěji a naopak, co nejraději tisknete Vy sám? 

Vyplývá to z předchozích odpovědí – na mé osvitce Chromira ProLab není problém zpracovat zakázku z dovolené od formátu 9×13 cm. Ale výhody tohoto zařízení nejvíc využijí právě ti zákazníci, kteří chtějí mít co největší kontrolu nad celým procesem tvorby a očekávají výsledek, který si pomocí Color managementu nasimulují svým  editačním programem na zkalibrovaném monitoru. 

Zákazníci si nechávají zpracovávat fotografie pro své výstavy nebo firemní zakázky, někteří si zadávají kompletní adjustaci včetně rámování. Navštěvují nás svatební a portrétní fotografové, fotografové škol a podobně. Já osobně nám blízko k fotografii přírody a architektury.

Osvitové zařízení Chromira 5xProLab

Osvitové zařízení Chromira 5xProLab.

Mohl byste nám říci, jak moc lidem zasahujete do výběru tisku? Konzultujete s klienty výběr toho správného tiskového materiálu a jak moc si lidé nechávají do výběru mluvit? Přicházejí již rozhodnutí nebo prostě jdou a hledají. 

Někteří fotografové mají zcela jasno jaký materiál zvolit pro tvorbu fotografií. Vycházejí ze svých zkušeností, z jasného zadání jejich zákazníků a podobně.

V mnoha případech před zhotovením samozřejmě dochází ke konzultaci, zvláště pokud zákazník uvažuje o jejich adjustaci. Podle způsobu zamýšlené prezentace hledáme nejvhodnější materiál. Je potřeba zákazníkovi popsat výhody a upozornit na případná rizika jednotlivých materiálů pro finální způsob využití. Např. kde je vhodné použití lesklých, metalických a super lesklých materiálů – jejich dynamiky a prostorového vnímání, jinde naopak prospěje jemnost a šetrnost k odleskům matných materiálů.

Pro účely, kde technologie klasického fotografického materiálu nevyhovuje – plátna, fine art tisky (aqarely, bavlněné papíry) doporučujeme zhotovení na naší „Giclée“ velkoformátové tiskárně Epson SP 11880 s prvotřídními water base pigmenty.

Pro venkovní použití v oblasti art a reklamní grafiky využíváme Eco solventní tiskárnu Epson Sure Color  S-70610 s rozšířenou sadou inkoustů o stříbrný, oranžový a odstíny šedé. Můžeme tak zpracovávat tisky v barevně atraktivním metalickém designu. Např. bannery, plakáty, plátna, roll up systémy, fototapety, apod. 

ČB printy zhotovené na eco solventní tiskárně pro výstavu COEXIST fotografa Vojtěcha Vlka

ČB printy zhotovené na eco solventní tiskárně pro výstavu COEXIST fotografa Vojtěcha Vlka.

Vím, že jste nedávno tiskl výstavu Petra Bambouska “Barevný svět zvířat”, kde těch materiálů bylo použito víc. Jak jste se rozhodoval, kde jaký materiál použijete? Je to podle barevných struktur na fotografii nebo k tomu máte sofistikovanější nástroje? 

Domluvili jsme se s Petrem, že jeho autorskou výstavou představíme různé technologie a možnosti moderních fotomateriálů, kterými lze zpracovat současnou digitální fotografii v jedinečné kvalitě. Téma fotografií „barevný svět zvířat“ a dokonale připravená fotografická data Petra Bambouska byla pak skvělá kombinace pro náš výrobní záměr. Petr nám nechal volnost ve výběru zvolených materiálů, jen jsme odladili formáty a finální výběr 24 fotografií. Nejvíc asi upoutají návštěvníky tři velkoformátové portréty, tukana, leguána a černého makaka. Ty první dva jsme zpracovali na super lesklý Fuji Flex se zrcadlovým efektem podpořeným navíc adjustací na pevný alu kompozit. Extra hladký povrch alu desky tak dává vyniknout barevnému 3D efektu Fuji Flex materiálu. Pro černého opičáka makaka, celebritu loňského finále soutěže Wildlife Photographer of the Year, jsme vybrali jemný Fuji matt fotopapír, na kterém vynikne sametová černá srst se stříbrnými detaily chloupků. 

Přijďte se podívat, výstava potrvá u nás do 11.5. 2016. Během letních prázdnin bude pak k vidění v jihočeské ZOO Hluboká.  

Je hodně velký rozdíl mezi tiskem pro amatérské fotografy a profesionály? Řeší ti amatérští fotografové víc cenu nebo je to u obou skupin stejné? 

Rozdíl zhotovování fotografií pro amatéry a profesionály asi nelze obecně specifikovat. Každý má své důvody pro zhotovení zvětšenin a svoji ochotu věnovat čas jejich přípravě.

Mezi amatéry budou ti, kteří navštěvují svou oblíbenou scenérii mnohokrát do roka, při různých obdobích, povětrnostních podmínkách a při postprodukci tráví mnoho času pro zajištění dokonalé zvětšeniny. Profesionální fotograf sám, nebo se svým týmem věnuje mnoho úsilí a energie, aby odvedl tu nejlepší práci dle představ svého klienta. A právě zde ocení zákazník možnosti Chromira Labu s plnou podporou Color Managementu, kdy před zhotovením pomocí Proofu vidí na zkalibrovaném monitoru, jak bude výstupní fotografie vypadat. Je tak ušetřen frustracím ze ztráty svého drahocenného času a samozřejmě i peněz, že v případě nespokojenosti nemusí nechávat svoje zvětšeniny znovu jinde předělávat.

Na druhé straně jsou amatéři, kteří chtějí mít své snímky z dovolené v tištěné podobě a na úpravy využijí obsluhu laboratoře. Stejně tak této možnosti využije profesionální fotograf, který většinu svého času tráví při pořizování zakázkových fotografií a projednávání obchodních záležitostí.

Co se týká cen, tak samozřejmě každý v dnešní době má možnost porovnat si kvalitu a ceny a rozhoduje se dle pro něj nejvýhodnějšího poměru.  

Fotografie na metalickem Fuji Pearl pr o výstavu Fujifilm Street life foto

Fotografie na metalickem Fuji Pearl pr o výstavu Fujifilm Street life foto.

Z mého pohledu se spousta lidí vrací k tisku fotografií, ať už fotek jako takových nebo jsou to různé fotoknihy či fotoplátna. Ale stále je to pouze malé procento. Proč byste lidem doporučil vlastní fotografie tisknout? Na jaké tiskové speciality u Vás lidé narazí? 

Můžeme zmínit ztrátu dat, ať již fyzickou z nosičů, či nekompaktnosti v čase způsobeném vývojem OS a SW – na tuto problematiku bylo již napsáno mnoho článků. 

Významnějším důvodem je ale možnost jedinečné prezentace svého výtvarného počinu. Větší formát mu dá prostorový efekt. Všem divákům zajistí tonální a barevnou shodu s vnímáním autora fotografie (při prezentaci na webu má málokdo z potenciálních diváků zkalibrovaný monitor).

Navíc si lze vybrat prezentaci svého díla na míru, tzn. adjustovaná fotografie v rámu, ručně zhotovená fotokniha v luxusní vazbě, kvalitní fotoplátna nebo fototapety.  Pro milovníky tradiční čb fotografie zhotovujeme digitálním osvitem zvětšeniny na fotografický papír s klasickou čb emulzí na bázi stříbra.

Jste fotograf, ale i tiskař. Co Vás baví víc? A s ohledem na stále vzrůstající počet “profesionálních” fotografů není pro Vás jednodušší tisknout? Není přeci jen nyní víc těch, kteří by Vám do fotografování mluvili? 

V současné době určitě vítězí výroba fotografií. Jako fotograf jsem nebyl spokojen s výrobou fotografií, které jsem v počátku zadával. Díky tomu při svém dalším vývoji a rozšiřování vybavení jsem vždy vycházel z potřeb fotografa a hledal technologie, které je maximálně uspokojí.

Je to asi dané i vnitřními předpoklady. Jako dítě jsem u většiny hraček musel nejdřív provést rozborku, abych pochopil, jak fungují.  Na škole jsem inklinoval k technickým předmětům jako matematika a fyzika, čeština a literatura nebyly moji silnou stránkou.

Vím, asi je to trochu směšné. Profese fotografa je nádherná a tvůrčí, „tiskař“ je na první pohled docela nudné řemeslo. Já jsem si tam našel jasnou výzvu.

Dosažení absolutní shody mezi obrazem na monitoru s konečnou fotografickou zvětšeninou je ve svém principu nemožné z důvodu rozdílných technologických zařízení (monitor je zářič zobrazující barvy pomocí RGB fotonů, zvětšenina je zobrazuje pomocí CMY barviv). Ale právě díky využívání nejmodernějších technologií (zařízení, fotomateriálů) v kombinaci s použitím Color Managementu se velmi přibližujeme k tomu mystickému „What you see is what you get“. A to je pro mě ten pravej adrenalin.

Zrcadlove leskly Fuji Flex na alu d esce, foto tukana Petr Bambousek

Zrcadlové leskly Fuji Flex na alu desce, foto tukana Petr Bambousek.

Nedá mi to nezeptat se. Je rozdíl mezi klienty v Děčíně a zde v Praze? Mají pražáci větší nároky? Případně na co. 

Je to stejné Veroniko, jak jste se ptala na rozdílné požadavky mezi amatérským a profesionálním fotografem. Zákazník, který tráví svůj čas postprodukcí fotografie, vyžaduje co nejvyšší shodu jeho práce s konečným vzhledem fotografie. A zde se mi dostává vnitřní satisfakce, když zákazník řekne, že takhle mu fotografii ještě nikde neudělali. 

Milane, blížíme se ke konci rozhovoru a já bych se Vás ráda zeptala, na co se můžeme v nejbližší době těšit. Jaké máte plány a nebude třeba i nějaká Vaše vlastní výstava? 

Pokud vaše čtenáře náš rozhovor oslovil, mohou se těšit na připravovaný seriál o technologiích a speciálních materiálech, které využíváme pro zhotovení fotografií a také na další užitečné informace, jakým způsobem lze využít Color management pro usnadnění práce fotografa.   Převedeno do praxe, jak si vytvořit pomocí Color managementu a svého editoru  „virtuální zvětšovák“, a zajistit si tak maximální dohled nad celým procesem své tvůrčí práce až po finální vzhled své zvětšeniny.

Vlastní výstavu zatím neplánuji, na focení jsem nezanevřel a občas si odběhnu udělat pár snímků, ale na maximum se teď věnuji výrobě fotografií.

CB printy pro vystavu Vojte cha Vlka TranSpiRituals

ČB printy pro výstavu Vojtěcha Vlka TranSpiRituals.