Honza Martinec je mým kamarádem. Seznámili jsme se v loni přes jiného svatebního fotografa, Vojtu Hurycha, který si myslel, že bychom mohli být dobrý pár. A taky, že jsme! Honzu mám strašně moc ráda a věřím tomu, že se z nás stali dobří přátelé. Nemažeme si med kolem huby a máme podobnou náturu. Jsme zvířata, která milují emoce, prožívají naplno a svět vidí možná někdy trochu hezčí než ve skutečnosti je. Nevadí, protože díky tomu vám může Honza vyprávět ty nejkrásnější příběhy. Story plné lásky, citu a něhy. Honza si pro „nálepku“ svatební fotograf pracně došel. Stálo to však za to, protože dnes žije svůj malý sen a zážitky, kterých se mu denně dostává, mu už nikdy nikdo nevezme. Díky své povaze je obklopen stejně pozitivními lidmi, a tak do světa posílá fotky plné pozitivní energie.

Honza dokonale naplňuje jedno z důležitých pravidel fotografie „Když chceš přijímat, musíš umět i dávat.“. Mrkněte na jeho fotky a posuďte sami!

honzamartinec_0001

Ahoj, dobrý den, pozdrav pánbůh… ☺
hele, Honzo, já jsem se tě vlastně nikdy nezeptala na to, jak zrovna tebe život dovedl k fotografování. Jak tomu tedy bylo?

Ahoj, no já vždycky říkám, že mě fotografie tak nějak potkala. Nejsem z fotografické rodiny a v dospělosti jsem záviděl kolegům a lidem, které k focení vedl někdo odmala, protože by se  mi to zpětně hrozně líbilo. Nicméně jsem člověk, který dělá všechno impulzivně a aplikuju na to takovou metodu, kterou jsme s kamarády nazvali “to potřebuju”. Na začátku jsem měl, asi jako každý, nějaké kompakty. Jenže pak přijel jeden kamarád ze států, odkud si přivezl digitální zrcadlovku. Tuším, že to byl nikon d50, který jsem si tehdy vzal do ruky, a jakmile jsem slyšel zvuk závěrky, tak to mé “to potřebuju” bylo na světě. Celý den jsem pak ležel v recenzích a po víkendu si na splátky koupil svojí první zrcadlovku.

honzamartinec_0002

Kdy a jak se z tebe stal svatební fotograf a proč zrovna svatby?

Ze začátku jsem samozřejmě fotil naprosto všechno a nikdy mě snad ani nenapadlo, že bych mohl fotit nějak víc a natož svatby. Každopádně kamarádi si zvykli, že chodím pořád s foťákem a tak mě tenkrát jeden pár našich kamarádů požádal, jestli bych jim nenafotil svatbu. Pamatuji si, jak jsem se na to šíleně připravoval a byl úplně ve stresu, ale postupem času se to nějak nabalovalo a já zjistil, že mě tohle fakt baví.

honzamartinec_0003

Od nového roku jsi fotografem na plný úvazek, bylo tvé rozhodnutí o ukončení pracovního poměru náročné a jak dlouho trvalo, než jsi skutečně řekl „odcházím“?

Je to tak. Momentálně zažívám úplně novou etapu svého života a popravdě si to hrozně užívám. Jak jsem říkal, tak mě nikdy nenapadlo, že bych mohl fotit, ale postupem času se ten víkendový koníček začal měnit v seriózní job. Měl jsem dobrou práci se super lidmi, ale spolu se svatbami to začalo být na úkor osobního života. Začal jsem tedy uvažovat nad tím, že do toho jednou půjdu naplno, ale zrovna v tomhle jsem moc impulzivní nebyl. Chtěl jsem to zvládat dohromady tak dlouho, jak to půjde a pak prostě skončit. Jenže když jsem potom začal fotit i přes týden a v podstatě si profotil dovolenou ve své hlavní práci a na konci roku mi na odpočinek zbyly dva dny, bylo na čase s tím už něco udělat.

honzamartinec_0004

Nemáš z práce na volné noze obavy?

Samozřejmě, že mám. Pokud bych se jednou přistihnul, že nemám a bral všechno automaticky a honil si ego, jak jde všechno samo, tak bych jel za svým dobrým kamarádem, kolegou a takovým mým mentorem štěpánem (díky kámo), aby mi dal facku a spadnul bych hned rychle na zem :-). Ne vážně, je strašně super pocit, když mi lidi píšou, kolikrát i rok dopředu, že přesně tohle hledali a chtějí mě mít na své svatbě. To je opravdu neuvěřitelně nabíjejíci pocit, který mě na tom baví. S takovými lidmi chci pracovat, zatím se se mi to daří a já doufám, že tomu tak bude i nadále.

honzamartinec_0005

Vedle svatebních fotografií fotíš lidem i jejich zásnuby, jak se k těmto zakázkám dostáváš?

S tím jsem začal taky naprostou náhodou. Jednou jsem dostal poptávku na focení žádosti o ruku, o které budoucí nevěsta neměla sebemenší tušení. Trošku jsem si to nedovedl představit, ale ve finále to bylo úplně super. Měl jsem štěstí, že gerrard s kieu spolu procestovali svět a psali o tom jeden hodně sledovaný blog, na který svůj příběh z prahy zveřejnili. Od té doby dostávám poptávky od lidí, většinou cizinců, kteří chtějí požádat svojí přítekyni o ruku právě v praze. Nakonec spolu i vymýšlíme, jak to celé udělat a zároveň zachytit, samozřejmě tak, aby dotyčná o ničem nevěděla.

honzamartinec_0006

Kde se lidi nejčastěji zasnubují a jaký je to pocit sledovat někoho v tak významné životní chvíli (jsi dojatý)?

Tím, že se jedná většinou o cizince, tak chtějí, aby tam byla vidět samozřejmě praha, takže někde v historickém centru. A pocit? To je stejné jako na svatbách, v životě bych do sebe neřekl, že se umím dojmout z takových věcí :). Všechny příběhy zásnub jsou jiné. Pamatuji si na jeden pár z loňska, kdy maurice plánoval celou žádost dlouho dopředu, založil na instagramu neveřejný účet (fortheloveofgodsayyes), který sledovali všichni jejich kamarádi a rodina, samozřejmě kromě přítelkyně :), kam postupně dával fotky, jak kupuje letenky do prahy, jak tajně žádal její rodiče o ruku, poslední loučení na letišti se svým tatínkem, komunikaci se mnou, fotky, kde se snaží schovat prsten a celé to končilo fotkou, jak jdou na smluvené místo, takže všichni věděli, že teď to přijde a nemohli se dočkat. Když všechno proběhlo, ona řekla ano, šli jsme se projít, udělat pár fotek a když jí maurice ukázal celý ten instagramový profil, tak jsem měl fakt na krajíčku, protože to bylo celé jako z filmu. V tomhle je ta žádost o ruku skvělá, emoce a moment, kdy to ona nečeká, mě naplňují. Dokonce letos pokračuji s několika páry, kteří chtějí, abych byl dál součástí jejich příběhu a nafotil jejich svatbu.

honzamartinec_0007

Co je podle tebe základem dobře odvyprávěného svatebního příběhu?

Samotné slovo příběh dnes zní jako malé klišé. Najednou příběhy fotí každý, ale pro mě je pořád základem dobře odvyprávěného svatebního příběhu právě ten svatební příběh :). Nikdy jsem nebyl a v žádněm případě nebudu fotografem, který by fotil jen svatební obřad, pár fotek po něm a hned domů.

Proč mě ta práce tolik baví, je dáno právě tím, že můžeš pomocí fotek ukázat, co všechno lidé ve svůj nejdůležitější den zažili. Aby ti, jenž tam nebyli, se na fotky podívali a celé to s nimi prožili. Neexistuje žádný návod na to, co se musí vyfotit, aby to bylo nějak správně. Každá svatba, ač je svým způsobem stejná, tak je pokaždé jiná a to je na tom právě to zajímavé. Nejsem žádným příznivcem strojených póz, jde mi o to, aby z těch fotek byla cítit pohodová atmosféra, přirozenost a hlavně láska. Za celý den se toho odehraje hrozně moc, ale když vidíš ty chvíle, kdy se na sebe oba třeba jen podívají a neví, že je sleduji a z jejich pohledu je vidět, jak se mají rádi, a já navíc to můžu zachytit, je prostě nejvíc.

honzamartinec_0008

Existuje podle tebe „návod“ na to, jak být dobrým svatebním fotografem?

Kdybych to věděl, tak si ho přečtu jako první :-). Myslím, že dobrý svatební fotograf by měl být dobrý člověk, a taky by měl být sám sebou a hlavně by ho ta práce měla bavit. Nemohu mluvit za ostatní, ale mě prostě baví, když mohu pracovat s lidmi, kteří mají na svatbu stejný pohled a ví, že ten blázen, co kolem nich celý den pobíhá s foťákem, jim sedí jak tvorbou, tak lidsky. I proto je pro mě skvělé, že s většinou párů zůstavám dál v kontaktu, pokračuji s nimi jako se svými kamarády, fotím rodinné věci a podobně. Dokonce i tenhle rozhovor píšu v podniku, který patří jednomu páru, kterému jsem fotil svatbu, a tak nějak jsem jim zůstal :-).

honzamartinec_0009

Jsi jedním z fotografů, který se věnuje psaní blogu, v čem je podle tebe blog pro fotografa důležitý?

To mi připomíná, že jsem dlouho nic nepřidal na blog :-). Ale celkově to asi vychází z toho, že je pro mě svatba opravdu hodně osobní věc a díky blogu o mě lidé mohou vědět víc věcí. Zjistit jak žiju mimo svojí práci, což souvisí s tím, jak jsem říkal, že jim fotograf musí sednout hlavně lidsky.

honzamartinec_0010

Už to bude skoro dva a půl roku, co dnes a denně postuješ na week of life, v čem je pro tebe tento projekt důležitý/významný/magický/jiný…?

To je vlastně spojené s minulou otázkou. Kromě toho, že občas přidám něco na blog, tak se spíš než psaní věnuji focení svého života. Projekt week of life je v tomhle jedinečný, kdy pomocí devíti fotografií lidi z nejrůznějších profesí a sfér života mohou každý den nechat do svého soukromí nahlédnout ostatní a ukázat jim, jak žijí.

Na wol jsem narazil náhodou a hrozně mě to zaujalo. Věděl jsem, že chci jednou zkusit zaznamenat celý rok svého života. To se mi povedlo a pořád v tom pokračuji. Možná to zní šíleně, ale pořád mě to hrozně baví. A taky spoustu lidí v mém okolí.

Moji rodiče se mě neustále ptali, co pořád dělám a jak se mám. Teď mamka ví, že se stačí podívat na můj nový týden a rázem ví, co všechno jsem zase vyváděl. Jsem asi trošku exhibicionista, ale celý ten projekt je založený na tom, že se kdokoliv může podívat na to, jak žije někdo jiný. V čechách to fotí opravdu hodně lidí a ty tak můžeš vidět, jak žijí například doktoři, právníci, učitelé, důchodci, studenti,  kuchařky nebo třeba popelář, kněz a spousta dalších lidí, a taky jeden věčný optimista a snílek, který si teď žije svůj malý sen.

www.honzamartinec.com

www.instagram.com/honzamartinec

honzamartinec_0011

honzamartinec_0012