Tomáš Hliva, narozen 1980, je, jak o sobě řekl, propagátorem vizuální čistoty, fotografem, spoluzakladatelem a šéfredaktorem tištěného magazínu FOTO. Své bohaté zkušenosti s fungováním redakce fotografického magazínu sbíral během svého šestiletého angažmá v časopise DIGIfoto. Aktuálně dokončuje studim magisterského programu na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě.  

Stále ještě věří tomu, že u nás existují fotografové, kteří vedle zájmu o vrcholně dokonalé uspořádání buněk na snímači digitální zrcadlovky vyhledávají také zážitek z vytištěné fografie. Ve volné tvorbě věrný neinscenovaným výjevům ze života lidí (fotografie z cyklu Daily Surreal), ve volných chvílích milovník kol, zakladatel atelieru Asphalt Project, zaměřeného na cyklistický design.

 

https://hliva.carbonmade.com/

https://www.instagram.com/tomas_hliva/

www.casopis-foto.cz

 

Minulý měsíc se mi do rukou dostalo redesignované FOTO, musím říct, že se mi ten moderní design líbí… 

Vyplatilo se vám úsilí?

Díky, to nám taky. A mám obrovskou radost, že nejsme sami — popravdě řečeno, ani jsem takový úspěch nečekal. Je to pro mě signál, že to dosavadní úsilí mělo nějaký smysl. A taky že se u nás najde dost lidí, kteří dokáží podobný projekt podpořit. Aniž by třeba museli mít v konkrétním čísle svoje fotky (smích).

casopis-foto-26-230u-web_hou

Proč jste se rozhodli pro takovou změnu? 

V magazínu FOTO jsme dosud pracovali se stejnou sazbou, zároveň se však magazín postupně vyvíjel a posouval směrem k náročnějšímu divákovi — co fungovalo s obsahem plným návodů a recenzí před čtyřmi lety, už teď zkrátka, v revue zaměřené především na samotnou fotografickou tvorbu, nefunguje. Na změnu layoutu jsem myslel už více jak rok, nehledal jsem jen zkušeného řemeslníka, ale grafika a zároveň fotografa, se kterým můžu diskutovat o výběru fotek a se kterým budu sdílet podobnou představu o tom, jak by měl vypadat moderní fotografický magazín.

FOTO_FLEXARET

 

Redesign, na kterém jsme spolupracovali s brněnským grafickým studiem Artishock, probíhal především v duchu maximální úcty k otištěným fotografiím. S Richardem Procházkou, se kterým jsem dával podobu obsahu aktuálního čísla dohromady, máme v tomto podobné představy.

S ohledem na tradiční pojetí vnímání fotografie coby artefaktu, nikoliv pomíjivého shluku obrazových bodů na otravných elektronických zobrazovačích, pak pro nás byl rozhodujícím momentem především výběr typu papíru, který celý časopis s ohledem na kvalitu zpracování posunul zdaleka nejvíc. Změnu pocítí čtenáři také ve vyšší gramáži listů a v jejich větším počtu, který se snažíme využít — podobně jako ve fotografických publikacích či portfoliích — k nerušené prezentaci samotných fotografií.

FOTO26_010-011

Věřím, že vyrobit jedno takové číslo je podstatně nákladnější, přesto jste cenami zůstali hodně při zemi a čtenáři se u předplatného nedostanou na víc než 115 Kč, což mi za takový „kus“ práce, stylu a něčeho, co už stojí na pomezí časopisu a knihy přijde poměrně málo…

Chceme se podílet na utváření zdejší fotografické komunity, proto magazín FOTO nabízíme v rámci předplatného tak levně. Přidali jsme 16 stran, použili nesrovnatelně dražší papír, ale oproti původnímu rozsahu a ceně jsme dokonce nezdražili. Někomu to může připadat jako sebevražda, my jsme se však rozhodli jít cestou nekompromisní kvality. A věříme, že s novou pododbou dokážeme oslovit mnohem více odběratelů.

FOTO26_016-017

Jak náročné je v dnešní době vydávat tištěný magazín? Co tebe konkrétně u toho drží už pátý rok?

Prostě mi vadí, že u nás neexistuje časopis, a teď mám namysli všechnu tu hrůzu napříč žánrovým spektrem, která u nás vychází, který bych si chtěl koupit, držet ho v ruce, mít ho doma, vracet se k němu, ukázat ho dětem, zachovat ho. Lví podíl na tomto obrazovém smogu mají především domácí tvůrci reklamních kampaní, kteří se toho snaží říct hrozně moc a výsledek zapadne mezi milion dalších koláží, které nejsou ničím jiným, než přehlídkou nevkusu. Jsme v tomhle hrozně pozadu, je vždy na první pohled poznat, zda inzertní vizuál prodejce přebírá ze zahraničí nebo se snaží vytvořit svůj. Myslím si, že má-li existovat časopis jako platforma pro sdělení a uchování informací, pak výhradně jako klidné místo prosté všudypřítomného vizuálního šumu. Mám radost, že k podobnému uvažování postupně došel i můj kolega z vydavatelství, který teď nové FOTO používá k mazlení a odpočinku stejně jako já.

FOTO26_068-069

Nově nabízíte možnost zakoupit si v limitovené edici díla autorů, která prezentujete v časopise, jak jste k tomuto nápadu došli?

Často nám fotografové píšou — jste skvělí, co mám dělat, abyste vycházeli dál, mám si koupit pět předplatných? Připravili jsme tak možnost, jak podpořit nejen časopis, ale i samotné fotografy, a to prostřednictvím prodeje profesionálních tisků http://www.casopis-foto.cz/kategorie-produktu/edice/. Konečnou cenu neschováváme za nějaký marketingový kalkul — jasně říkáme, že z výsledné částky 2000 Kč odečítáme 550 Kč na náklady spojené s profesionálním tiskem na archivní papír, o zbytek se napůl dělíme s konkrétním autorem. Koncepčně pak celý projekt kotvíme i na tom, že všechna díla, ať už je jejich autorem Jindřich Štreit (kterého se zatím prodalo nejvíc) nebo neznámý talentovaný fotograf, nabízíme za stejnou cenu.

 

Fotografické magazíny si prošly svým vývojem, dokážeš nám jejich vývoj za posledních dvacet let nějak shrnout, přiblížit? 

Myslíš u nás? To nevím o jakém vývoji mluvíš (úsměv). Naopak citím jejich postupnou degradaci především s ohledem na unikátní obsah. Tiskové zprávy převazaté tak jak leží a běží, reklamní slogany atakující první signální, nesmyslné inzertní vizuály, šetření na výrobě s vidinou “jistoty desetinásobku”…

 

Myslíš si, že nás skutečně čeká doba, kdy elektronická forma prezentace definitivně zvítězí nad tištěnou?

Nezvítězí. Bude to přesně naopak. Lidí z oboru, kteří budou umět vyrobit kvalitní tištěnou publikaci, bude čím dál méně. Čím dal více ale bude nadšenců, kteří nekonečný a pomíjívý webový prostor rádi vymění za sametové pohlazení a vůni tiskových barev. Stejně tak přibude firem, jejichž vedení konečně prozře a přestane hrát uměle vytvořenou hru na prokliky a lajky.

 

Vystudoval jsi Institut tvůrčí fotografie v Opavě. Co ti dalo studium fotografie a v čem díky němu vidíš svou výhodu oproti těm, kteří se fotce věnují, ale nestudovali jí?

Jen doplním, že mě ještě čekají státnice a diplomka. (úsměv). Za těch osm let jsem poznal spoustu skvělých fotografů. Bez těchto osobních zkušeností, dlouhých hovorů nad fotografiemi a kontaktů bych si nikdy na něco podobného, jako je FOTO v jeho aktuální podobě, nejspíš nikdy netroufl.

Všimla jsem si, že jsi členem mezinárodní poroty soutěže Red Bull Illume. Jak náročné je porotcování v takové soutěži?

Máme za sebou dvě kola — v rámci každé kategorie, kterých je jedenáct, jsme v prvním kole vybírali pět finalistů v každé sekci a z těch pak v rámci druhého kola jednu vítěznou. Red Bull je globální kolos a celé promo soutěže má zmáklé na jedničku, takže kvalita přihlášených snímků byla špičková a o to složitější bylo vybrat finální jedenáctku. Některé věc
i by skvěle zafungovaly i v našem magazínu, těším se, až dáme dohromady v některém dalším čísle výsledky.

3

4

11

tomas_hliva_FOTO