X-Photographers je světová skupina společnosti Fujifilm, která je složená z nejlepších fotografů, fotících na techniku Fujifilm z každé země, kde má společnost svou pobočku. Jsou vybíráni marketingovými manažery společnosti. Možná, že to nezní jako cokoliv “speciálního”, ale pro všechny vybrané je poctou být součástí této skupiny, někdy též nazývané jako #Fujifamily. Díky tomuto spojení je jejich práce viditelnější a jejich osoba se dostává do většího povědomí. Jsou inspirací pro mnoho dalších fotografů po celém světě.

(English text included.)

A co je též super? 

Kdykoliv se chystá uvedení nového produktu na světový trh, jeden X-Photographer z každé země je vybrán a požádán, aby se stal oficiálním ambasadorem této novinky.

Ale co je úplně nejlepší? 

X-Photographers jsou lidé, kteří Fujifilmu pomáhají budovat silnou a přátelskou komunitu fungující napříč celým světem. Pokud chcete zažít ten pocit, že někam patříte, zkuste si fotit s fotoaparáty Fujifilm a uvidíte, jak bude “Fuji” komunita sdílet vaše nadšení.

Kevin Mullins je britský dokumentární fotograf a X-Photographer, který se zaměřuje na svatební a rodinnou fotografii. Poprvé jsem jeho jméno slyšela před třemi lety. Příliš jsem jeho práci neznala. To se však změnilo ve chvíli, kdy jsem potkala českého svatebního fotografa a Fujifilm X-Photographera Vojtu Hurycha, pro kterého byl Kevin inspirací v tom, jak zachytil a vyprávěl svatební příběh, a tak jsem se na jeho práci podívala hlouběji.

Co jsem objevila?

Čisté emoce, radost, slzy štěstí, veliké úsměvy, smějící se lidi, rozverné děti a neskutečný cit pro okamžik. Sama sebe jsem se pak musela ptát, jak je možné, že tohle všechno na svatbě někdo vidí, protože já jsem ve svém pohledu mnohem syrovější.

otherphotograph6

1) Kevine, jak je možné, že máš tolik fotografií s otevřenými ústy, velkými úsměvy. Máš snad jen „tyhle“ svatby nebo je to tak jednoduché a ty máš prostě oko pro ten správný moment? 

Pravdou je, že jsem nafotil přes 400 svateb a také předpokládám, že mám dobré oko pro správný moment. Víc než to ale využívám i mých dalších smyslů – obzvláště pak sluchu. Je až k neuvěření, co všechno se na svatbě děje a nasloucháním můžeš obvykle zachytit i její další prvky.

Dalo by se říci, že jsem velmi obezřetný v tom, co a jak fotím. Necvakám tisíce snímků, většinu času mám foťák u boku a jako první vše pozoruji. Svým klientům vždy říkám, že si mě najímají pro mé pozorovací dovednosti mnohem spíše než pro mé fotografické dovednosti. Každý je schopný zmáčknout spoušť, ale jen „vyvolení“ vidí to, co opravdu vidět chtějí.

Rozhodně bych se nepodepsal pod prohlášení, že fotograf musí být viděn, jak fotí, a to po celý čas svatby, mnohem raději bych se podepsal pod fakt, že by se měl fotograf mnohem více dívat po příležitostech.

2) Co když je svatba „nudná“? Co když máš špatný den – cítíš se zle, bez nálady, a to ve svatební den, co děláš? 

Neexistuje nic jako nudná svatba. Všechny svatby obsahují interakce člověka s člověkem a to je právě tím, co na svatbě hledám. Zdánlivě nenápadný obraz dvou lidí stojících vedle sebe se může stát silným momentem ve chvíli, kdy se jeden podívá na druhého.

To však neznamená, že je nějaká svatba menší výzvou než jakákoliv jiná. V takových případech, jaké jsi popsala v otázce, si hledám svá drobná svatební témata – věci, které budu fotit. To mi pomůže zaměstnat oči a udrží to můj zájem. Například se mohu soustředit na červenou barvu, děti a jejich dětskost, lidské dotyky, smích, vtipné obličeje ad.

3) Proč ses rozhodl být svatebním a rodinným fotografem? 

Ve svém pokročilém věku jsem chodil na vlak do práce v 5:30 hodin ráno a domů jsem se vracel v 8:30 hodin večer, každý den. Byl to rok 2009. V tu dobu jsem nevlastnil žádný fotoaparát a o fotce jsem nevěděl vůbec nic. Když jsem jel jednoho dne vlakem a četl si jeden rozhovor, rozhodl jsem se, že musím udělat změnu ve své kariéře a napadla mě svatební fotka. Myslel jsem si, že svatebním fotografem může být každý. Samozřejmě, že to není pravda, tvrdě jsem na sobě pracoval, nic bych neměnil, nechtěl bych zase žít svůj starý život. Pracuji proto, abych žil a tím hlavním motivem pro změnu byla moje rodina. Může to působit zvláštně, ale každý srpen si dělám volno. Zrovna teď píšu ze Španělska, kde jsem již čtyři týdny. Fotím jen limitovaný počet svateb za rok a tím nejdůležitějším pro mě je maximum času, který mohu strávit s přáteli, rodinou a u koníčků.

4) O čem je podle tebe celý svatební příběh a co všechno se snažíš zachytit? 

Každý příběh má začátek, prostředek a konec – ne vždy v tradiční podobě, v jaké však lidé svatbu obvykle vidí. Například já nefotím formální snímky. Obvykle hledám příběh v příběhu. Například, když otec nevěsty dokončí svou řeč, dívám se po další části tohoto mini příběhu, což je většinou záběr na nevěstu, jak objímá svého otce mimo zrak většiny lidí.

Svatby jsou často nepřirozené, ve své podstatě jsou to ale velmi křehké události a já se na nich chovám jako při focení street fota. Vždycky je to upřímné, a skvělé na tom je, že je každý příběh úplně jiný. Nejsem omezen pózami, ani svatebním protokolem, což miluju.

5) Na svém webu o sobě píšeš, že jsi dokumentární fotograf, jaký je rozdíl mezi reportážním a dokumentárním fotografem? Myslela jsem si, že je svatba reportáž… 

Ve skutečnosti je to jen sémantika. Dokumentární fotograf (reportážní nebo fotožurnalista) je tady opravdu proto, aby vyprávěl příběh toho dne.

Rád užívám termín „upřímný“, který znamená, že bys měl fotit upřímně nebo vůbec. Existuje mnoho fotografů, kteří se rádi nazývají dokumentárními fotografy, kteří nafotí tisíce fotek, ale vlastně jsou jen režiséry, kteří decentně řídí klienty v tom, kde mají stát, jak se mají tvářit atp. Nejsem tím, kdo by mohl říci, že to je dobře nebo špatně, cokoliv, co funguje pro fotografa a klienta, je důležité. Tohle je tedy důvod,

proč používám slovo křehký, protože tihle fotografové nefotí křehce. V tomto ohledu existuje jen černá a bílá.

Často mě oslovují klienti, kteří byli osloveni perspektivními fotografy, že skutečný dokumentární svatební fotograf aranžuje scénu a nevěstě a ženichovi říká, jak se mají tvářit a co mají dělat, aby fotky vypadaly přirozeně. Podle mě tohle není dokument. Chci, aby se mí klienti na mé fotky podívali v 50 letech a vzpomněli si na to, jak se dané momenty na jejich svatbě odehrály. Nechci, aby si na mě vzpomněli jako na fotografa, který je postavil k oknu.

6) Jak to tak vypadá, jsi spíše ten pozorovací typ fotografa, scénu tedy vůbec nijak neovlivňuješ? 

Raději se vidím jako pozorovatele než jako fotografa. Absolutně nikdy bych neovlivnil jakýkoliv moment. Nehýbu věcmi nebo neříkám, jak se má kdo hýbat. 100% jsem zodpovědný za to, jak využiju světlo, kompozici a moment, abych pořídil silné fotografie.

Nevěřím, že mohou strnulé fotky působit přirozeně.

7) Zbožňuji tvé rodinné fotografie. Jak vypadá takový den s rodinou a co je důležité pro to, aby fotky vypadaly přirozeně a působily tak familiárně? 

Také miluji fotit dny našich životů. Mnoho mých svatebních klientů mě oslovuje pro rodinné fotky ve chvíli, kdy si založí vlastní rodinu.

Miluji dokument všedních okamžiků, snídaně, mytí, čištění zubů… všechny ty věci, které děláme jako rodiče s úplnou samozřejmostí. Nejsem zastáncem dokonalých portrétů na čistém pozadí, radši se soustředím na světlo a moment, které lidem po létech připomenou tento den. Tahle část mé práce podstatně roste a já si to moc užívám.

8) Vždycky svatbu fotíš jen v B&W, je to tak v pořádku pro tvé novomanžele nebo je to plně B&W jen na tvém portfoliu? 

Okolo 70 % mé klientské práce je B&W. Každý rok udělám přibližně deset svateb 100% v B&W. Většina lidí mě oslovuje právě pro mé dokumentární černobílé fotografie, ale někdy si fotka zaslouží být barevná. Obzvláště tehdy, když je barva na prvním místě dané fotografie.

Pro barevnost se rozhoduji vždy v den svatby. Fotím do JPEG po většinu času, takže je tohle rozhodnutí zásadní.

9) Jak důležitá je pro tebe technika, se kterou fotíš, a co tě baví na Instaxu na svatbách? 

Technika, kterou používám, mi dovoluje být blíže subjektům. Raději fotím svatbu zevnitř, nežli jako voyeur s dlouhým sklem na okraji.

V roce 2011 jsem přešel na fotoaparáty Fujifilm a nikdy bych to nechtěl vzít zpět. Aktuálně fotím na dvě X-Pro2 a Fujifilm X70. Byl jsem jedním z ambasadorů X-T2 a tak jsem tuhle novinku hodně používal k natáčení videí typu „behind the scene“.

Na svatby beru Instax share printer SP1 (brzy bude dvojka), protože tím rád překvapuji nevěstu a ženicha. Vždycky jim tam nechám nějaké fotky, které si s sebou berou na líbánky. Asi bych si focení nemohl tolik užít, kdybych nefotil na malé bezzrcadlovky. Vedle Fujifilmu jsou tu i jiné značky, ale X-Pro2 je pro mě perfektní svatební fotoaparát.

10) Co pro tebe znamená být X-Photographerem? 

Anglický Fujifilm mě požádal, abych se stal jejich jedním z prvních X-Photographers a zároveň prvním svatebním X-photographerem. Být v symbióze s Fujifilm UK pro mě znamená hodně. Někdy dostanu na test nové produkty, někdy mě pozvou, abych přednášel na vybraných akcích (Photokina 2016). Mnohem důležitější je, že mohu určitým způsobem fungovat jako spojovací článek mezi světem svatební a sociální fotky a Fujifilmem. Založil jsem a vedu početnou komunitu – skupinu svatebních „fuji“ fotografů (https://www.facebook.com/groups/X.Weddings/) a mohu získávat skvělou zpětnou vazbu od lidí, kteří fotí na stejnou techniku, což Fujifilmu pomáhá při vývoji jejich nových firmwarů a při plánování další strategie. Být X-Photographer neznamená jen mít techniku zadarmo, mám tři X-Pro2, dvě jsem si koupil a jednu jsem dostal na test jako předprodejní vzorek. Skupinu X-Photographers vnímám jako systém integrity a důvěry. Nemám rád, když se někdo stane X-Photographerem jen proto, aby z toho vytěžil maximum, a přitom fotí většinu své práce na jiné značky.

X-photographers is a worldwide group of Fujifilm the best of photographers in each country using Fujifilm cameras. They are chosen by marketing managers in every single country the Fujifilm has its’ own branch. It doesn’t look like nothing special but for all the chosen photographers it is an honor to be a part of this group, sometimes called like a #Fujifamily. Thanks to this connection their work is more visible and their personalities are well known. They are inspiration for many other photographers all around the world.

What is also great? 

When a new product is coming to the worldwide market, one X-Photographer from each country is asked to be an ambassador of this soon coming camera.

But what seems to be really the best? 

X-Photographers are the people who help Fujifilm company to build strong and friendly community across the world. If you want to feel you belong somewhere, try to shoot with Fujifilm X serie cameras and you will see how the community regardless of the country will share your enthusiasm.

Kevin Mullins is a British documentary photographer and X-Photographer focused on a wedding and family photography. For the first time I heard his name three years ago. I wasn’t focused on his work pretty much since I met Fujifilm Czech wedding photographer and X-Photographer Vojtěch Hurych, who was so much interested in his work and the way he is capturing and telling the wedding story. So I went deeper into his work…

What I found? 

Pure emotions, joy, tears of happiness, big smiles, laughing people, sprightly kids and amazing sense for the moment. I was asking myself how it possible he can see this on the wedding, because I don’t!

1) So Kevin, how it is possible you have so many photographs with open mouths, big smiles, do you have only this kind of weddings or is it so simple and you have the eye for the right moment? 

Well, I’ve shot over 400 weddings now and I suppose I have a good “eye” for the moment. More than that though, I use my other senses too – especially my ears. It’s amazing what goes on around a wedding and by listening carefully you can usually pick up other elements.

Additionally, I’m very careful of what and how I shoot. I don’t shoot thousands of frames and I prefer to have the camera at my hip and observe first. I always tell my clients that they are employing me for my “observation skills” rather than my “camera handling skills”. Anyone can press the button on the camera, but only a specific person can see what they want to see.

I don’t subscribe to the idea that the photographer must be seen to “be taking pictures” all the time – rather, the photographer should be looking for photographic opportunities.

2) What if the wedding is “boring”? What if you have a bad day – feel sick, without mood – on a wedding day, what do you do? 

There is no such thing as a boring wedding. All weddings have human interaction, and that is the core thing I look for. A seemingly benign image of two people stood next to each other can become a powerful moment just by one of them moving their eyes to look at the other.

That doesn’t mean some weddings are less challenging than others, of course. In these cases I often set myself little “themes” – things to look for. This retrains my eye and helps keep me interested. For example, I may concentrate on the colour red, kids being kids, human touch, laughter, funny faces etc.

3) Why did you decide to be a wedding and family photographer? 

Well, in my old life I was getting on a train at 5:30am every day and getting home at 8:30pm every day. This was 2009. At that point I had never even owned a camera and knew nothing about photography. I decided when reading an interview on a train that I needed to have a career change and it was wedding photography that appealed to me. I thought “anyone can be a wedding photographer”… Of course this isn’t true and its been very hard work but I wouldn’t change back to my old life at all. I work to live and the driving factor behind my decisions was my family. For example, it may seem odd, but I always take all of August off. I am writing this now in Spain where I have been for four weeks. I shoot a limited amount of weddings per year and the most important thing is the maximum amount of time I can spend with friends and families and hobbies.

4) What is the whole wedding story about and what all do you capture?

Every story has a start, middle and an end – but not necessarily in the traditional form that most people see weddings as. For example, I don’t shoot formal images through the day. However, I’m always looking for stories within stories. As an example, when the father of the bride speech is completed, I’m looking for the next part of that mini-story (which is often the bride hugging the father behind the top table, out of sight of most people).

Weddings, though often contrived in their nature, are very free flowing events and I treat shooting a wedding as I do shooting street photography. It’s always candid and the great thing about this is that every single story is different. I’m not constrained by poses and protocols at weddings, which I love.

5) You write you are a documentary photographer, what is the difference between reportage and documentary photographer? I thought the wedding is a reportage… 

Its semantics really. A Documentary photographer (or reportage, or photojournalist) is really there to try and tell the story of the day.

In my mind, I prefer to use the term “candid”. Candid is an adjective and this means you either shoot candidly, or you don’t. There is far too many people out there who call themselves “documentary” and actually stage a lot of the shots (or perhaps give gentle direction to the clients on where to stand, how to look etc). I’m in no position to say that is right or wrong, whatever works for the photographer and the client is all that is important. However, this why I often use the term candid. Those photographers are not shooting candidly. Its black and white in that respect.

I often get clients come to me who have been told by other prospective photographers that a proper documentary wedding photographer will arrange the scene and tell the bride and groom what to do but make the image look “natural”. In my mind, that’s not documentary. I always want my clients to look back at their images in 50year time and think “remember when that moment at our wedding happened”, rather than “remember when the photographer made us stand by that window” etc.

6) OK you are an observer type of photographer, so you are not affecting the situation at all? Without sound contrite, I see myself as an observer rather than a photographer. I will absolutely never affect a moment. I won’t move things or suggest clients move. I see it as my responsibility 100% to utilize the concepts of light, composition and moment to try and make powerful images. 

I don’t believe in staging images to look natural… because they are, by inference, no longer natural.

7) I love your family photographs and this is exactly what I would like to do too. How does look the day with the family and what is important to do to the photographs would look naturally and familiarly? 

I also love the Day in the Life shoots. Many of my wedding clients come to me for these sessions when they have started their own families.

I lover documenting everyday things; breakfast, washing up; cleaning teeth… All the things that we as parents take for granted. I’m not particularly interested in perfect wall canvas portraits, rather I would prefer to concentrate on light and moment to make images that remind the family in many years to come exactly how life was on a day to day basis. This part of my business is growing substantially and I enjoy it a lot.

8) Do you shoot weddings only bnw, is it OK for the newlyweds or is it fully bnw only on your portfolio? 

Around 70% of my client work is black and white. In each year, I probably do ten 100% black and white weddings.

Most people come to me because of my documentary monochrome images, but sometimes a picture deserves to be in colour. Especially if colour is the reason of the image in the first place.

I always make a decision on the day of what will be colour and what will be black and white. I shoot JPEG almost all the time so this decision is critical at shooting time.

9) How important for you is the technique you are shooting with and what about Instax on weeding? 

The technique I try and use allows me to get close to the subject. I like to shoot weddings from the inside out, rather than as a voyeur with a long lens on the outskirts of the wedding.

I made the switch to Fujifilm cameras in 2011 and I’ve never looked back. I currently use two X-Pro2s and an x70 at weddings. I was lucky enough to be one of the pre-release users of the XT2 too and I’ve been using that a lot of video work behind the scenes. I take an Instax share SP1 (soon 2) to weddings with me and like to surprise the bride and groom with some keepsake prints for them to take away on their honey moon. Genuinely, I couldn’t shoot the way I do, and enjoy it as much, if I wasn’t using small

mirroless cameras. Of course, there are other brands from Fuji, but for me, the X-Pro2 is the perfect wedding photography camera.

10) What does mean for you to be an X-Photographer? 

I was delighted to be asked by Fujifilm UK to be one of the first X-Photographers, and I believe the first Wedding X-Photographer. It means a lot that I can have a symbiotic relationship with Fuji. I sometimes get to test early releases, and sometimes they ask me to speak at conventions etc (I’m at Photokina in Cologne next). Far more importantly to that though is that I can act, in a certain way, as a link between the Wedding / Social Photography world and Fuji. I run a very large Facebook group for wedding photographers shooting Fuji (https://www.facebook.com/groups/X.Weddings/) and I can get a lot of great feedback from real people using the cameras and which may help Fuji with their future firmware updates and planning.

Contrary to popular belief, being an X-Photographer doesn’t just mean “if I say good things I get free cameras”. I have three X-Pro2’s for example, two of which I bought and one which was the pre-release. I see the X-Photographer system and one of trust and integrity….I don’t personally like it when people become X-Photographers just for the “kudos” and then use other brands in their main working life.