Zima, mráz a focení. Proč ne? Jen je nutné se na to dobře připravit a nenechat se zaskočit (tedy vědět s čím počítat). Zimní focení je v mnoha směrech komplikovanější, než focení například v létě. To ale vůbec neznamená, že by nás to mělo nějak rozhodit! Je to výzva a výzvy jsou tu od toho, abychom se jim postavili.

V minulém díle jsme si povídali o technice (fotoaparátu, objektivech a příslušenství), v dnešním článku se zaměříme na samotné fotografování.

Ilustrační foto (Martin Hájek)

Charakteristické znaky zimy

Jak vlastně fotit v zimě, co dělat a čemu se naopak vyvarovat? Bez ohledu na to, jaké disciplíně se zrovna věnujeme (krajinářská fotografie, reportáž, portrétní nebo sportovní focení), zima je hodně specifická. Připravila nám totiž hned několik “špeků”, které nám mohou zimní focení dost zkomplikovat.

Ilustrační foto (Martin Hájek)

Měření expozice (metering)

První zádrhel nastává v samotném měření scény automatikou fotoaparátu. Ta pracuje standardně tak, že naskenuje celou scénu, naměří jas v různých částech záběru a poté ze všech naměřených hodnot vypočítá průměr. Finta spočívá v tom, že je automatika kalibrována na střední šedou (v RGB vyjádření: 128 : 128 : 128 / R : G : B). Základní předpoklad tedy je, že scéna bude po zprůměrování všech jasů zhruba odpovídat středně šedé. A víte co? Ono to tak většinou opravdu funguje! Problém nastává v situacích, kdy na scéně převládají stíny (noční fotografie, dramatický ateliérový portrét) a nebo jasy (zimní, zasněžená krajina), což je přesně náš případ.

Režimy měření expozice

Kompenzace expozice, Manuální režim (M)

V zimě a na sněhu jednoduše nemůže být požadavek středně šedé na scéně splněn. Proto automaticka většinou bude měřit víceméně špatně. Co s tím? Jedním řešením je plně manuální režim – kdy si výsledek můžeme průběžně kontrolovat a doladit v hledáčku (na displeji, v histogramu). Druhým řešením je funkce kompenzace expozice (+/-), pomocí níž napravíme odchylky chybného měření automatiky. Zjednodušeně řečeno: na sněhu je většinou třeba kompenzovat do “+”, u nočních fotek naopak do “-”. Zima a sníh mají prostě tendenci automatiku expozičního měření podexponovávat.

Černý pes na sněhu – to je klasický zimní paradox (foto: Martin Hájek)

Barvy a vyvážení bílé

Na sněhu je to komplikovanější i co se týče tzv. White balance funkce. Jde o to, fotoaparátu “říct” v jaké barvě světla fotíme. Ano, můžeme to opět nechat na plné automatice (AWB) a ono to nějak dopadne (někdy dobře, jindy hůře). Nicméně tím minimálně ztrácíme kontrolu nad výslednými barvami. Proto je lepší, volit buď přímo manuální režim (MWB) a nebo alespoň presety ve fotoaparátu. Jeden z běžně využívaných režimů vyvážení bílé barvy (WB) je denní světlo (ikona “slunce”). Jenže na horách je sluneční světlo – díky nadmořské výšce, zimě i sněhu, zkrátka studenější. Fotografie tak budou mít i v režimu “denní světlo” často nepříjemný studený (modrý) nádech. Obejdeme to přenastavením WB do módu “stín” nebo “mrak/zataženo” (a to i když je jasno!). Výsledkem tak budou příjemné barvy a bílý, maximálně lehce teplý (žlutý) nádech.

Režimy WB (vyvážení bílé barvy)

Ostření

Třetí věcí je samotné ostření, kde si musíme dávat pozor na velké jednolité plochy, kterých je na sněhu plno a AF (auto-focus) má občas problém se na nich “chytit” a správně zaostřit. Pro lepší kontrolu nad ostřením je dobré volit režim jednorázového ostření (AF-S, S-AF, One shot) a manuální výběr ostřího bodu (AF-zóna). Výjimkou je zde pouze, fotografujete-li rychlou akci (například sjezd, skoky, akrobacie atd.). Tam má smysl dynamický výběr AF bodů a kontinuální ostření (AF-C, C-AF, Ai-servo).

Jednorázové automatické ostření a aktivní středový AF bod, to je jistota

Závěrem

Na závěr doporučuji používat fotografické filtry – minimálně UV filtr coby ochrana objektivu. Dále ND filtr – pokud chci prodloužit expoziční časy. No a do třetice CPL (polarizační) filtr, který nám krásně “vyčistí” nebe, přidá kontrast a vytáhne barvy.

Hodně štěstí s focením (případně i filmováním) na horách a na sněhu…