Krajinky v noci, noční scenérie, příroda ale také architektura a noční město. To jsou velice zajímavé, inspirativní a působivé fotografické scény. Na druhou stranu ale i technicky dost náročné. Jak na to? Pojďme si tuto krásnou disciplínu rozebrat.

Minule jsme se věnovali tématu krajinářské fotografie. Dnes si představíme krajinku trochu jinak. Noční fotografii můžeme do jisté míry vnímat jako určitou “pod-skupinu” krajinářské fotografie, na druhou stranu jde však o hodně specifickou a samostatnou kategorii, kde se často spojují na první pohled zdánlivě nesouvisející témata.

Noční fotografie – co je to?

Zatímco u tradičních foto disciplín je světlo naprostým základem a nutností, u noční fotografie naopak potřebujeme světla co nejméně. Občas dokonce vyloženě úplnou “tmu”. Samozřejmě, že nějaké světlo ve scéně být logicky musí (jinak bychom exponovali jen “černo”) ale je ho velice málo.

Noční fotografii si můžeme v principu rozdělit na 3 typy:

  1. a) statická – krajinka, město, architektura v noci. Osvětlená buď umělým světlem a nebo svitem měsíce.
  2. b) dynamická – zdůraznění pohybu, rozmazání světel pohybem (auta, vlaky, tramvaje, ap.).
  3. c) výtvarná – sem patří specifické techniky, typicky: lightpainting (malba světlem) či astrofotografie (focení hvězd, Měsíce, Mléčné dráhy atd.)

O všech třech bodech můžeme polemizovat, stejně tak bychom je mohli dělit na další podskupiny. V zásadě však jde o rozdělení základní. Není ani výjimkou, že se dvě nebo i všechny tři skupiny překrývají a kombinují.

Specifika noční fotografie

Kritická je zde expozice, ostření ale také vyvážení bílé (celkový barevný nádech). Dalším oříškem bývá výběr toho správného tématu, stejně jako konkrétního místa snímání. Noční fotografie je hodně o atmosféře, klidu ale také o pohybu!

Výhodou je, že některé technicko-kompoziční nedostatky ve scéně za nás vyřeší právě nedostatek světla (ten toho jednoduše hodně schová). Ani počasí zde většinou nemá rozhodující vliv (na rozdíl třeba od krajinářské fotografie).

Nevýhoda noční fotografie je, že se jedná o relativně složité focení jak na techniku (množství příslušenství) tak i co se týče samotného nastavení fotoaparátu.

Výbava

Co budeme pro focení nočních krajinek potřebovat? Základem je kvalitní fotoaparát s manuálními režimy! Pro záběry celků širokoúhlý objektiv (10-20mm, 12-24mm apod.), na polocelky střední sklo (př: 24-70mm) a pro detaily teleobjektiv (70-200mm). Dále se neobejdeme bez pevného, kvalitního stativu a dálkové spouště (zejména v kombinaci s režimem “Bulb”, viz dále). V nouzi lze využít i funkci samospouště. Velice dobře se mi osvědčila též sluneční clona objektivu. Tu často výborně využiji i jako “dešťovou clonu”! Mezi další vhodné vychytávky patří: redukce šumu při dlouhých expozičních časech (zapnuto) nebo také funkce mirror-up (předsklopení zrcátka).

Rozhodně doporučuji nezapomenout nějaké doplňkové světlo (dobrou baterku nebo alespoň mobil s funkcí přisvícení), kapesní nůž, provázek a nějaké závaží (například sáček s pískem, plnou pet-lahev atd.) pro případné zatížení stativu. Dle počasí se vybavte vhodným oblečením, kvalitní obuví, případně čepicí, rukavicemi, pláštěnkou a podobně. Kvalitní fotobatoh snad ani netřeba zdůrazňovat, že?!

Expozice, ostření, barvy

Jak pracovat s klíčovými parametry fotoaparátu? Na automatické a polo-režimy (P, Av/A, Tv/S) či autofocus většinou můžeme zapomenout. Režim nejlépe M (plně manuální) a také je zde vhodný tzv. BULB režim: (teoreticky) nekonečný čas závěrky. Ten je dostupný buďto v M režimu, nebo jako samostatný režim fotoaparátu (B, Bubl). Někdy lze využít i režimy polo/manuální (Av/A či Tv/S) ale jen v kombinaci s bodovým měřením expozice, často je navíc třeba hodně upravit expozici – kompenzací do záporných hodnot (např.: -2 EV). Ostření manuální – MF, AF je většinou nepoužitelné. Nejsou výjimkou ani problémy s manuálním ostřením (MF), jednoduše dobře nevidíte (a tím “nevidí ani fotoaparát”) kam ostřit. Proto zde pomáhá tzv. “předostření” (pre-focus), nejlépe s využitím hyperfokální vzdálenosti. Zjednodušeně: ostřit zhruba do ¼ až ⅓ vzdálenosti fotografované scény a nebo ostřit prostě “na nekonečno”.

Závěrem

Ještě pár důležitých doplnění. Pokud možno používat co nejnižší ISO (kvůli minimálnímu šumu), fotíme vždy bez blesku (není-li jiný záměr). Ideálním časem je tzv modrá neboli magická hodinka (cca 10-60 min po západu slunce/před východem slunce). Vyvážení bílé je zde hodně sporné – režim “slunce” zaznamená reálné barvy (obraz je často silně do hnědo/žlutých tónů), režim “žárovka” zase reálně zobrazí barvy pouličního osvětlení. Experimenty s vyvážením bílé dávají občas velice zajímavé výsledky. Nicméně, pokud snímáme do RAW formátu – což důrazně doporučuji, hodně toho lze řešit až následně v postprocesu. Ale to je zase na jiné téma.

Hodně štěstí s nočním fotografováním…