Jaro je tady a s ním přichází i krásné, zajímavé a inspirativní roční období (nejen) pro fotografy a kameramany. Nabijte si akumulátory, naformátujte paměťové karty, vyčistěte objektivy a hurá na to!  

Krajinářská fotografie představuje disciplínu velmi oblíbenou s kterou mnoho fotografů logicky začíná (ale spousta z nás u ní také skončí, protože je prostě skvělá). Krajinky jsou zároveň ukázkovou školou a studiem kompozice. Přesto nebo spíše právě proto, je fotografování krajinek mnohem těžší, než by se mohlo na první pohled zdát!

Krajinářská fotografie

Z pohledu obsahového je krajinka především o atmosféře. Takže zásadní je “hledat a najít” to správné světlo a ruku v ruce s ním samozřejmě i velmi precizně řešit obrazovou kompozici. Zde je třeba rozhodně zdůraznit dobré načasování, které je často zcela klíčové.

Výhodou krajinářské fotografie je, že většinou „nikam“ nespěchá – v porovnání třeba s takovou reportáží. Máme většinou nějaký čas, vše si dobře promyslet. Ovšem pozor, čas je to mnohdy velice omezený (většinou v řádech minut).

Nevýhodou se může zdát fakt, že krajinka je především o světle (ostatně to je ale fotografie obecně, že?!). Bez rozumného světla tedy těžko pořídíme dobrou krajinářskou fotografii

Příprava je polovinou úspěchu

Samozřejmě, toto tvrzení lze s úspěchem aplikovat na jakoukoli fotografickou disciplínu. V případě krajinek je však příprava hodně specifická. V principu máme dvě možnosti, jak k focení krajinek přístupovat.

Za a) jít do terénu takzvaně “na blint” a převážně improvizovat. Štěstí přeje připraveným a občas se nám skutečně podaří “ulovit” super fotku. Je to však metoda značně nejistá a do velké míry i amatérská.

Za b) perfektně se připravit. Vyhlédnout si konkrétní scénu, najít si to nejlepší místo, úhel snímání, hledat to nejlepší světlo, sledovat předpověď počasí a naplánovat tu nejlepší dobu. Je to sice časově mnohem náročnější ale výsledek bývá výrazně přesvědčivější. Ostatně není výjimkou, že ti nejlepší fotografové chodí na jedno místo mnohokrát za sebou (v různou denní i roční dobu) a hledají dlouho ty nejlepší možné podmínky pro jedno konkrétní místo.

Co budeme potřebovat

Stejně jako kterákoli disciplína, i krajinky vyžadují “to své”. Vše začíná fotoaparátem – ideálně takovým, který umožňuje manuální volby expozičních parametrů (čas, clona, ISO). Dále je základem širokoúhlý objektiv (10-20mm, 12-24mm apod.). Alternativně můžeme použít i teleobjektiv, hlavně na detaily. Je však třeba myslet na to, že zatímco s “širokáčem” se dobře zdůrazní prostor a perspektiva, teleobjektivy jsou naopak prostorově hodně “ploché”. Mezi další klíčové vybavení patří kvalitní a bytelný stativ, dálková spoušť (bezdrátová nebo s kabelem) a určitě fotografické filtry (minimálně: polarizační CPL, neutrální šedý ND, a přechodový filtr). Pamatujte i na své pohodlí, abyste byli v teple a pohodě. Takže na cestu si nezapomeňte přibalit vhodné oblečení a boty, jídlo a pití, případně karimatku, deku a podobně.

Nastavení a přístup

Když už jsme na scéně, máme vše připraveno, nastavme si správně foto techniku. Jak už bylo řečeno výše, fotoaparát ideálně na manuál nebo alespoň režim priority clony (Av/A) s využitím vyšších clonových čísel – kvůli vyšší hloubce ostrosti: f/8, f/11, f/16. Expoziční čas dle aktuálních světelných podmínek. Hodnotu ISO co nejnižší, kvůli nejlepší obrazové kvalitě, resp. maximálnímu potlačení digitálního (obrazového) šumu. Ostřit se vyplatí na hyperfokální vzdálenost (což je laicky řečeno cca do 1/3 vzdálenosti ve scéně). Lze sice využít autofocus ale manuální ostření je zde lepší.

Pozor si dávejte na správné kompoziční řešení scény. Předně vyvarovat se klasickým kompozičním kixům jako: kácející se horizont, přepaly nebo rušivé prvky ve scéně. Skvělou dobou pro focení je tzv. zlatá hodinka (zhruba 1 hod po východu / před západem slunce) nebo magická/modrá hodinka (těsně po západu / těsně před východem slunce). Ta je zase skvělá pro noční fotografii – specifická kategorie krajinářské fotografie, na kterou se podíváme zase někdy příště…