Problémů s focením extrémních sportů, či všeobecně rychlého pohybu, je opravdu hodně. Postupem času člověk zjistí, že dost často nastává problém se světlem. Je to způsobeno tím, o jak specifickou disciplínu se jedná. Spoty (místa vhodná pro focení) a pozice jezdce jsou dost limitující a často omezují i úhel, z kterého je vhodné fotit…

Různé triky a různé disciplíny vyžadují dost často focení jen z určitých úhlů. Navíc je dobré, aby bylo vidět jezdci do obličeje. Nabízí se varianta vyčíhnout si správnou roční dobu a hodinu, kdy bude světlo ideální, ale tady narážíme na jezdce a lidský faktor. Fotil jsem už bezpočet lidí a spolehnout se na někoho, kdo jezdí na kole nebo naskejtu, že někam přijde v daný den, je sázka do loterie. Natož když se domluvit na určité hodině. V této komunitě dost náročné. Navíc je tu limit ze strany počasí.

Slunečno, mokro, moc větru, málo sněhu. Je toho prostě hodně, takže časem člověk zjistí, že bezpodmínečně potřebuje záblesková světla a s těmi přichází velká spousta problémů. Zatím jsem používal tyto varianty a zkusím trochu shrnout, na co se hodí a proč jsem se nakonec rozhodl jen pro jednu z nich.

Základní problém je pohybová neostrost na fotce. Je to dané dobou hoření, nebo v parametrech udávané výrobci blesků hodnotě T v kombinaci se synchronizačním časem fotoaparátu. Jelikož u většiny foťáků je nejkratší čas pro sync s bleskem je 1/200 – 1/250s, což je na focení pohybu opravdu dlouhý čas, takže jsou jezdci rozmazaní. Dříve byli jen tři řešení, které se mi podařilo vysledovat. Buďto přístroje s centrální závěrkou v objekivu (hlavně středoformát, nebo dnes i některé Fujifilmy), blesky s extrémně krátkým časem hoření výbojky, nebo fotit při zlaté hodince, kdy je ještě dost světla, ale už se dá přesvítit.

V dnešní době je naštěstí všechno mnohem jednodušší a můžeme využít spoustu odpalovaču, které disponují takzvaným hyper sync módem (dále jen HSS), který ve zkratce umožňuje synchronizaci s bleskem na všechny časy závěrky.

Voalá a problém je pryč…. jenže. Celý systém funguje stejně jako když je externí blesk nasazený na fotoaparátu. Prostě musí bliknout několikrát během jedné fotky = mnohem nižší výkon než při standartní synchronizaci. Pro focení v noci to není problém, protože nemusíme přesvítit sluníčko. Každý kdo to zkoušel ví, jak malý výkon blesku v noci stačí, navíc při malých výkonech “mrazí” blesk mnohem více, protože výbojka nemusí hořet tak dlouho, takže ve finále nepotřebujete HSS. Ale z denního focení nám externí blesky takřka vypadávají, nebo s nimi prostě musíme jít extrémně blízko fotografovaného objektu.

Takže pokud chceme v poledním slunce přesvítit, potřebujeme větší výkon. Existuje spousta bateriových a velkých záblesků ať už od velkých renomovaných značek (drahá varianta) nebo od menších značek povětšinou čínské výroby (cenově přijatelná varianta). Pokud toto světlo podporuje HSS (HSS je softvérová záležitost, takže je potřeba mít kompatibilní vybavení) stačí vám jen jedno, protože pohyb mrazíte rychlostí závěrky a ne zábleskem. Navíc není problém na ně koupit všechny softboxy a třeba síťový adaptér, takže si koupi takového blesku můžete ospravedlnit tím, že jej budete využívat i na jiné věci než jen sporty (tak to dělám ja 🙂 ).

Další výhodou je nízké clonové číslo. Kdo používá blesky bez HSS ví, že když odpoledne blýskáme na sluníčku, vychází nám ISO na minimum. Nejkratší čas je 1/250s. No, a tím pádem jsme na cloně 8 a to je na spoustu věcí víc než chceme.

Text: Lukáš Oujeský


Pokud vás zajímají záblesková světla detailně, zveme všechny na kurz Záblesková světla v praxi. Tento kurz je za podpory společnosti Photon Europe.