5. Kalibrační software

Kalibrací monitoru rozumíme nastavení jeho obrazových parametrů tak, aby výsledná reprodukce obrazu byla shodná s určitým „vzorem“, kterému se také někdy říká „cíl kalibrace“ (=„Calibration Target“). Hodnoty obrazových parametrů, které vedou k cíli kalibrace, nazýváme pak „cílové hodnoty“ kalibrace.

Pro pochopení úlohy kalibrace je tedy zcela zásadní pochopit, že kalibrace monitoru není  jediná možná a že existuje dle konkrétní situace více kalibračních úloh s různými cíli a tedy i odlišnými požadovanými cílovými obrazovými parametry, které chceme kalibrací dosáhnout (=docílit).

Kalibraci monitoru není tedy možné provádět bez znalosti jejího cíle – tedy „vzoru“, s kterým se má reprodukce obrazu na zkalibrovaném monitoru shodovat. Teprve po ujasnění cíle kalibrace, je možné správně zvolit cílové hodnoty obrazových parametrů kalibrace a přikročit k vlastní kalibraci monitoru.

a) Základní typy kalibračních úloh a jak volit cílové parametry kalibrace

Mezi nejčastější kalibrační úlohy, z kterých také jednoznačně vyplývá cíl kalibrace, patří např.:

CN6

Nastavení parametrů kalibrace, (c)EIZO

  1. Zkalibrování (=nastavení) monitoru tak, aby jeho reprodukce obrazu odpovídala nějakému zvolenému standardu – např. standardu sRGB IEC61966-2.1 nebo standardu Adobe RGB (1998), atd.
    Tento typ kalibrace se používá často pro prohlížení fotek pomocí webovských prohlížečů.
  2. Zkalibrování (=nastavení) monitoru tak, aby jeho reprodukce obrazu odpovídala tiskovému výstupu (=tiskové reprodukci) nějaké konkrétní tiskárny při určitém osvětlení kontrolního (=vzorového) nátisku.
    Tento typ kalibrace se používá často při „softproofových“ úlohách, kdy je požadována co možná nejpřesnější simulace tiskové reprodukce (nátisku) na obrazovce monitoru.
  3. Zkalibrování (=nastavení) monitoru tak, aby jeho reprodukce obrazu odpovídala obrazové reprodukci jiného vzorového monitoru.
    Tento typ kalibrace se používá často ve studiích při simulaci obrazových dat – jak by vypadala zobrazená na různých typech obrazovek (CRT, plasma, LCD-CCFL, LCD-LED, tablety, atd.)
  4. Zkalibrování (=nastavení) monitoru tak, aby jeho reprodukce obrazu odpovídala co nejvíce reálné scéně v okamžiku jejího zachycení fotoaparátem nebo kamerou.
    Tento typ kalibrace se používá často pro prohlížení fotek pomocí fotografických prohlížečů, kdy se předpokládá pouze prohlížení fotografií na obrazovce monitoru, nikoliv tedy jejich prohlížení v tištěné podobě na fotografickém papíru nebo ve formě knižní publikace.

Výsledkem kalibrace je tedy nastavení obrazových parametrů monitoru vhodně zvolených dle typu kalibrační úlohy tak, aby se výsledná reprodukce obrazu na monitoru shodovala se zvoleným vzorem a bylo tedy dosaženo požadovaného cíle kalibrace. Před kalibrací je třeba cíl kalibrace řádně rozmyslet a zjistit optimální cílové obrazové parametry , které chci pro zajištění cíle kalibrace (=dosažení shody se stanoveným vzorem) dosáhnout.

Je třeba si uvědomit, že existují i tzv. „nesplnitelné“ cíle kalibrace, tj. takové, kdy nelze nastavit monitor tak, aby se jeho reprodukce obrazu shodovala se zvoleným a požadovaným cílem kalibrace. Např. nelze monitor s barevným rozsahem blízkým standardu sRGB IEC 61966-2.1 nikdy nakalibrovat dle standardu Adobe RGB (1998), který vymezuje o 50% větší barevný rozsah.

Monitor též nelze nakalibrovat tak, aby např. současně odpovídal zvolenému standardu sRGB IEC 61966-2.1 s definovaným bílým bodem 6.500K a zároveň aby přesně simuloval nátisk ze širokogamutové tiskárny s barevným rozsahem rozdílným od standardu sRGB IEC61966-2.1) na který se budu navíc ještě dívat pod kalibrovaným světlem 5.000K (tedy rozdílným od hodnoty 6.500K).

b) Kontrola kalibrace

Neméně důležitou součástí kalibračního procesu je její kontrola. Tedy zda bylo skutečně dosaženo požadovaných cílových parametrů kalibrace a nakonec i shody s případnou předlohou nebo požadovaným standardem.

Profesionální kalibrační softwary mají k tomuto účelu k dispozici softwarové moduly pro validaci obrazových dat, kdy porovnávají hodnoty obrazových dat vygenerovaných přes barevný profil monitoru a se vzorovými daty získanými kontrolním matematickým výpočtem nebo se vzorovými daty danými nějakou vzorovou tabulkou. Samozřejmě, že i v profesionální praxi se nakonec hodnotí reálný náhled na zkalibrovaném monitoru a porovnává se s případným „vzorem“. V amatérské praxi se využívá především okometrické porovnání barevné reprodukce monitoru s nějakým známým tiskovým vzorem (=kontrolním nátiskem).

c) Automatické udržování obrazových parametrů od naposledy prováděné kalibrace

Po kalibraci často vzniká otázka – „Jak často provádět kalibraci monitoru?“ – jinými slovy, jak udržovat stav o naposledy prováděné kalibrace monitoru. Tato problematika souvisí s již zmiňovanou stabilitou obrazových parametrů monitoru. Fotografické monitoru mají několikanásobně vyšší stabilitu, než  např. běžné kancelářské monitory navrhované především pro psaní e-mailů a surfování po internetu.

CNXtimer[1]

Automatické udržování kalibrace, (c)EIZO

Přesto je se i obrazové parametry fotografických monitorů s časem pochopitelně mění a je třeba je tedy čas od času zkontrolovat a případně znovu nastavit (provést rekalibraci monitoru). Nejvíce se s časem mění jas a bílý bod monitoru. U špičkových monitorů je třeba provádět kontrolu např. každých 5-6 měsíců, u levnějších hobby – fotografických monitorů i dříve, např. každé 3 měsíce.

Jak bylo již zmíněno v předchozí kapitole, novější (i hobby – fotografické monitory) již dnes obsahují autokorekční senzory, které dokážou samy v přednastavených časových intervalech měřit a opravovat hodnoty jasu a bílého bodu, což umožňuje fotografovi se plně věnovat své práci a omezit pozornost věnovanou kalibraci monitoru na minimum i při docílení vynikajících výsledků barevné reprodukce na svém zkalibrovaném monitoru. Dobrým příkladem může být nová řada monitorů EIZO ColorEdge a modely CS, CX (modely CG jsou pak navíc ještě vybaveny dokonce kalibračními senzory, takže není ani třeba shánět žádnou externí kalibrační sondu).

Antonín Charvát; GM EIZO Europe GmbH o.s.