6. Vliv okolního světla na barevnou reprodukci fotografických dat na monitoru

Často diskutovanou otázkou je vliv okolního světla na vnímání barevné reprodukce fotografických dat.V zásadě je třeba od sebe rozlišovat:

  • vliv okolního světla na vnímání barevné reprodukce fotografických dat, kdy barevný vjem vzniká odrazem světla od tiskové předlohy a
  • vliv okolního světla na vnímání barevné reprodukce fotografických dat, kdy barevný vjem vzniká emisí světla z obrazové plochy obrazovky monitoru

V prvním případě, kdy pozorovatel sleduje tisková data v tištěné podobě na nějakém konkrétním papíru, který je osvětlen nějakým světlem, je charakter světla, který dopadá na tiskovou předlohu v podstatě určujícím faktorem pro vnímání barevné reprodukce a jeho vliv je tedy naprosto zásadní.

calibrating

Kalibrace, (c)EIZO

Proto při porovnávání tiskových dat v tištěné podobě s týmiž tiskovými daty zobrazenými na nějakém zobrazovači (např. monitoru) jako kontrolní náhled (=softproof) ovlivňuje charakter světla dopadajícího na kontrolní nátisk významně výsledný zrakový vjem získaný odrazem dopadajícího světla na nátisk. V praxi ti znamená co možná nejpřesnější nastavení jasu a bílého bodu monitoru tak, aby bylo v co největším souladu se světlem dopadajícím na kontrolní nátisk.

Přitom je třeba si ještě uvědomit, že pokud není světlo dopadající na tiskovou předlohu dominantní, ale např. se ještě odráží od okolních stěn, atd., pak je nutné vzít v úvahu i fyzické umístění nátisku oproti svému okolí nebo nátisk umístit do tzv. náhledového boxu s dominantním konstantním (=kalibrovaným) osvětlením.

V druhém případě, kdy pozorovatel sleduje barevnou reprodukci fotografických dat pouze na monitoru, se situace s vlivy způsobené okolním světlem značně zjednodušuje, protože světlo vycházející z monitoru je obvykle vždy dominantní oproti okolnímu světlu dopadajícímu na plochu obrazovky. Samozřejmě je třeba se vyhnout případům, kdy si někdo lampičkou svítí přímo na monitor, což by mimochodem bylo také naprosto nevhodné z hlediska zrakové únavy a samozřejmě je také třeba nastavit vždy vhodný jas obrazovky, tak aby odpovídal intenzitě okolního světla (monitor by neměl být tzv. „podsvícen“).

V případě, že tedy na monitor dopadá jen nepřímé světlo odražené od okolních stěn místnosti nebo přímé světlo ovšem z velké vzdálenosti (několikanásobně větší, než je vzdálenost oka pozorovatele od obrazovky monitoru), můžeme považovat světlo vycházející z obrazovky monitoru vždy za dominantní a jeho bílý bod NEBUDE prakticky ovlivněn okolním osvětlením, ale bude dán výlučně nastavením v OSD-menu monitoru nebo jeho cílovou hodnotou určenou při poslední kalibraci monitoru.

Jinými slovy – pokud bychom umístily měřící sondu ve vzdálenosti pozorovatele od obrazové plochy monitoru, pak bychom viděli, že se naměřená hodnota bílého bodu s okolním osvětlením (denní světlo / umělé osvětlení) prakticky nemění.

Kdybychom udělali totéž s tím rozdílem, že bychom umístily měřící sondu ve vzdálenosti pozorovatele od bílé plochy papíru, pak bychom viděli, že se naměřená hodnota bílého bodu s okolním osvětlením (denní světlo / umělé osvětlení) mění velmi dramaticky a zásadně.

Přesto i v případě pozorování obrazových dat výlučně na monitoru, kdy barevná teplota bílého bodu okolního světla má na barevnou reprodukcizanedbatelný vliv, je třeba dodržovat určité zásady tak, aby byly minimalizovány některé další nepříznivé okolní vlivy, které by mohly vést ke zkreslené výsledné reprodukci obrazu vnímané okem pozorovatele:

  1. Jas monitoru by měl být nastaven tak, aby emise světla vycházejícího z monitoru byla vždy pokud možno v rovnováze se intenzitou okolního světla dopadajícího na obrazovou plochu monitoru. Proto se také nedoporučuje pracovat s monitorem zcela ve tmě bez dalšího dodatečného, byť malého zdroje světla, které by však nemělo nikdy přímo směřovat na obrazovku monitoru.
  2. Stěna za monitorem by měla mít pokud možno neutrální (šedou nebo šedobílou) barvu nebo by měla být pro pozorovatele z převážné části zastíněna obrazovou plochou monitoru (lze zajistit pochopitelně jen u větších úhlopříček).
  3. Světlo dopadající na plochu monitoru by mělo být pokud možno nepřímé (=odražené od okolních stěn nebo od stropu v místnosti), tak aby nedocházelo k nežádoucím odrazům světla od plochy obrazovky a neúměrnému snižování výsledného kontrastního poměru monitoru.
  4. Monitor by také neměl být umístěn proti přímému zdroji světla dopadajícího do oka pozorovatele (tedy proti oknu nebo pod lampičkou z níž „kouká“ žárovka, která svítí do očí pozorovatele). Takové umístění nejen negativně působí na zrak uživatele (rychlá zraková únava), ale navíc opět nežádoucím způsobem mění kontrastní vnímání obrazové reprodukce.
  5. Zvláštní pozornost je třeba věnovat vnímání barvy na relativně velkých  plochách, např. v případě používání dvou monitorů pro zobrazování fotografických dat přes celou plochu obou monitorů (=dvouobrazovký režim rozšiřující aktivní obrazovou plochu). V tomto případě již nastává efekt tzv. 10° pozorovatele, kdy se se barevné vjemy liší od situace pozorování relativně malých ploch (na jednom monitoru) – tedy situace tzv. 2° pozorovatele.
    V případě dvouobrazovkových režimů je tedy přistoupit k odpovídajícím korekcím pro 10° pozorovatele, jinak bychom vnímali stejná barevná data na levém monitoru jinak než na pravém monitoru a to i přesto, že by se jednalo o dva shodné monitory nakalibrované na naprosto stejné hodnoty obrazových parametrů (např, stejný jas, bílý bod a gradaci obrazu a dokonce i stejný stejný kontrastní poměr a barevný rozsah).

Antonín Charvát; GM EIZO Europe GmbH o.s.